„Bez činnosti žížal, které nevědí nic o prospěchu, jaký přinášejí lidstvu, by zemědělství, jak ho známe,
bylo velmi obtížné, ne-li zcela nemožné.“
Možná to vypadá tak, že už mi dochází fantazie, když tady zase otravuji s mulčovacími textiliemi, ale nejde to jinak - slíbil jsem, že se k této věci ještě vrátím. Když o nich mluvím, či píšu, obvykle to sebou nese vlnu emocí. Jestli fungují, nebo nefungují (ty textilie, samozřejmě) - jestli brání zaplevelení, či nikoliv. Začal jsem trochu odzadu, citátem pana Darwina o žížalách. K žížalám je třeba se vrátit a začat od nich. Jejich prospěch pro zemědělství (i pro zahradničení) spočívá v tom, že ze svého obydlí v podzemí neustále vylézají na povrch, kde hledají něco k snědku. To něco bývají obvykle odumřelé zbytky rostlin. Ty si vtáhnou do půdy, a když je to trochu možné, hodují na nich. Pohyb žížal je k neuvěření, dostávají se někdy až do hloubky kolem 2 m. Mimoděk přitom dělají v půdě chodbičky, čím půdu obohacují o vzduch. Z času na čas něco vyprdnou ...
