Jak knížka ke svému jménu přišla - ukázka č.3

Moje knížka NA ZAČÁTKU BYL RÝČ ještě potřebuje ke spatření světa asi pár dnů navíc, proto mám pro ty nejméně trpělivé čekatele ještě jednu ukázku. Než se dáte do čtení, dovolte prosím kratičké vysvětlení o tom, jak ke svému jménu vlastně přišla.

Ať se to komu líbí, nebo ne - na začátku lidského pokroku nebyl ani internet ani plynový sporák. Možná že to byla kamenná sekyra, možná kopí, ale když byl objeven rýč a touha rýt, zpracovávat půdu a cosi dopěstovat, tak teprve tehdy dostaly dějiny lidského bytí pořádný náboj. Přiznávám, je v tom i trochu poetického i historického, ale zejména několik vlastních zkušeností, které mě dovedly k fejetonku, který jsem pojmenoval tak, jak posléze i celou knížku samotnou. Původně jsem myslel, že to bude první kapitolka celé knížky, nakonec jsem ji posunul o jednu pozici dále. První kapitola se jmenuje O zahradní terapii, ale na tu si budete muset počkat. Takže na ukázku:

Jedna moje známá je velmi pověstná svými brilantními výroky. Obvykle mě nechávají v klidu, protože tuto dámu už dobře znám. Jednou mě ale opravdu na pár sekund zcela zaskočila. Řekla, že

Příběh jednoho dubu

Přemýšlejte o energii uložené v žaludu. Vložíte ho do země a exploduje do dubu.
                                                                                            George Bernard Shaw 

Není pochyb o tom, že to tak je. Vlastně od dětství jsem byl tímto jevem tak trochu fascinován. Dumal jsem často nad tím, jak z titěrného semínka může vyrůst takové stromisko. I když jsem snad důležité věci pochopil, stupeň fascinace to nezměnilo. Do dubového lesa jsem v dětsví chodil na houby, v zimě sáňkovat, v létě na výlety a později, když dozrála k tomu doba, tak i na rande. Duby mě nějak doprovázejí celý životem. Když jsem studoval na vysoké škole, chodíval jsem fotografovat staré duby kolem Janohradu v Lednickém parku. Stejné okouzlení tímto stromem na mě padlo, když jsem začal objevovat krásu hrází jihočeských rybníků, na kterých jako živé poselství stále rostou duby z období Rožmberků.





Jeden další dub mi docela razantně vstoupil do života díky přání mého zákazníka.

Hortenzie u sportovní haly II.

Pravidelní čtenáři mého blogu si teď možná řeknou - ten Pavel nemá žádnou fantazii. Už tady přeci jednou byl článek, který se jmenoval tak nějak stejně. Ano, tak je. 6.8.2014 jsem uveřejňoval článek se stejným nadpisem, až na tu římskou dvojku na konci. Původní článek je označen štítkem " z pracovního zápisníku", stejně jako článek tento.
Takže není zapotřebí všechno opakovat znovu. Jenom pro pořádek, kdybyste chtěli snad vidět výsadbu na vlastní oči, hledat byste ji měli v Třeboni - u sportovní haly, na poměrně frekventovaném místě.

Prostory před sportovní halou jsem po čase navštívil znovu, takže si dáme krátké připomenutí.

Trvalková výsadba v Suchdole nad Lužnicí

Opět se vrátím na chvilku do jedné z dlouhých ulic v jihočeském Suchdole nad Lužnicí. Zde jsme minulý rok řešili a vlastně i vysazovali dlouhý, úzký pruh mezi chodníkem a komunikací. Jednou minimálně jsem už zveřejňoval, jak se situace vyvíjí a teď jsem vlastně znovu viděl, jak se daří těm několika druhům trvalek, které jsem do ulice vybral. 

efekt pozdního léta

Velmi mě potěšilo, že znovu a poměrně bohatě kvete Nepeta. 

Natáčeli jsme v Appelternu

Už poměrně dlouhou dobu sleduji, vnímám a hodnotím různé televizní pořady, které se věnují zahradničení. Někdy s nadějí, nadšením, jindy se smutkem či trpkostí – jak kdy a také podle televizní stanice, nebo země, kde tento pořad vznikl. Stále mám pocit, že potenciál televizního zahradničení alespoň u nás ještě stálé dřímá a čeká na svoji šanci. Zatímco televizní vaření už téměř nezná hranic a hobby magazíny si jednotlivé stanice téměř bez fantazie kopírují navzájem, na zahradničení dochází jenom pozvolna.

Začátkem letošního roku jsem se celkem náhodně a mám pocit, že bez vlastní snahy, připletl do televizního štábu na Slovensku, který produkuje a vyrábí zahradnický hobby pořad Hurá do záhrady. Slovo dalo slovo a tak jsem dostal nabídku ke spolupráci. V rámci této spolupráce se snažím o propagaci zahradničení a hlavně rostlin, které si to zaslouží. Je to pro mne velká zkušenost, jsem za ní velmi vděčný všem, kdo mi ji poskytují. Za poměrně krátkou dobu spolupráce mám několik velmi pozitivních vjemů, i když vím, že stále máme před sebou dlouhou cestu a možnosti, jak vše posouvat dopředu a vylepšovat obsah i formu pořadu. 

Rok zahradníka - 2015

Původně jsem chtěl tento článek nazvat Zahradníkův rok, ale vzhledem k úrovni tohoto textu to prostě panu Čapkovi nemůžu udělat. A hned předem upozorňuji, že tento článeček v podstatě nepřináší nic převratného. Je to jenom malé ohlédnutí za rokem 2015, protože i když se vlastně jde dopředu, malé ohlédnutí je věcí tuze prospěšnou.
Leden - bývá pro zahradníky měsícem regenerace. Pokud se objeví zahradnické kalendárium na leden v nějakém časopise, rady na tento měsíc mě docela baví - "vyčistěte si nářadí, listujte v katalozích a vyhazujte hnijící jablička z bedýnek, aby se nezkazila i ta ostatní". Je pravda, že leden byl i pro mne relativně klidný. Mimo jiného jsem právě v lednu napsal článek o sněženkách, který byl určený pro únorové číslo časopisu Flóra (na zahradě)

Dovoluji si kratičký úryvek z tohoto textu:

Zátiší proměnlivosti

Víte co mě na zahradničení baví snad nejvíc? No je to schopnost rostlin pořád se nějak měnit, nějak vyvíjet a pořád přinášet nějaká překvapení. Pravda, někdy ta překvapení působí negativně, ale to je naštěstí méně časté.

Proměnlivost mě fascinuje, zároveň ale přiznávám, že dosáhnout jí a vyladit tak, aby pracovala v náš prospěch, patří mezi největší umění zahradničení. A čím je plocha zahrádky menší, tím důležitější je všechno promyslet tak, aby proměnlivost byla naším parťákem, ne zlou paní. Jestli se vám chce, zvu vás na jednu malou exkurzi, kde proměnlivost hraje jednu z hlavních rolí. Budeme sledovat jediné místo během jednoho roku. Jedná se o tento záhon:

Foceno v dubnu 2014. Místo připravené k výsadbě.

Čas obelisků

Nevím, jak je to u vás, ale tam, kde se pohybuji já, tak vidím v tuto dobu všude u silnic, nebo pod dráty elektrického vedení velké množství ořezaných větví, nebo dokonce náletů mladých stromků. Bez nostalgie vím, že se jedná o běžnou údržbu, kterou provádějí silničáři či správci elektrických sítí. Tyto části stromů bývají často štěpkovány, nebo jenom ponechané na hromadách  přírodě napospas. Za určitých okolností ale máme možnost tyto větvě, či mladé kmínky, alespoň částečně zrecyklovat. I když rozhodne neobjevuji žádnou Ameriku, možná budu mít pro někoho docela zajímavou inspiraci. Větvě nebo kmínky mladých stromků mohou posloužit pro výrobu různých opor pro popínavé rostliny. Ale nejenom pro ně. Jednou z těchto forem jsou tzv. obelisky. Jejich stavba není obtížná a efekt je nejenom praktický, ale také docela romantický. Můžeme je nechat obrůst nějakou okrasnou rostlinou, ale hodí se třeba i pro rajčata.

Já vím, že o těchto neobvyklých oporách pro některé rostliny jsem tady už psal. Teď se ovšem podíváme, jak se takový obelisk vlastně staví.

Jednou vesnický záhon, prosím.

Něměl bych to možná dělat, ale musím se přiznat, že už v samotném nadpisu se skrývá malinká nepřesnost. Pod pojmem vesnický záhon si nejčastěji představujeme záhon plný květin. Ale kdo řekl, že takový záhon nemůže být ve městě? No což, už je to takto zažité, tak to budu respektovat. Tak jestli se vám chce, pojďte se podívat, jak se takový záhon rodí. Tento je docela výjimečný, protože majitelé zahrady mají ke své zahradě tak blízko, že nejsou líní si do záhonu dosazovat třeba jiřinky, nebo jedno či dvouleté rostliny. Díky tomu vše vypadá tak, jak uvidíte na následujícch fotografiích.

 

Důležitým prvkem tohoto záhonu je lavička, ale než jsme k ní dospěli,bylo zapotřebí vykonat docela dost práce. Stalo se to takto:

Zahrada u modrého plotu

Zahrada u modrého plotu má zcela zvláštní příběh. Jedná se vlastně o řešení, které vzniklo díky tomu, že zahrada byla příliš velká. Byla velká na to, aby se celá udělala útulně, aby nikde nic nerušilo, nikde nic nevyčnívalo - a hlavně - aby se vůbec dala zvládnout.

No a proto vznikla ve velké zahradě zahrada malá. Jakási zahrada v zahradě, nebo cosi jako rezervace v obyčejném lese. Pro vznik takové rezervace by třeba posloužili živé ploty, pomocí kterých lze oddělit cokoliv od čehokoliv. No jo - jenomže to docela dlouho trvá. O něco rychleji hotový je tedy plot neživý. A pro ten jsme se spolu s majitelem budoucí zahrady v zahradě rozhodli. Volba padla na hotové plotové díly. Jejich původní barva byla oranžově hnědá. Nakonec jsme vybrali barvu modrou. Tedy světlounce modrou, abych byl přesný. Práce na této zahrádce měla několik etap, ale nyní si představíme jenom jednu z nich.

Měl bych po správnosti začít od začátku, ale naučil jsem se, že první fotka musí být tak hezká, aby jste se zvědavostí četli dál. Nyní se už ovšem mrkneme na vývoj této etapy pěkně postupně.

Rok zahradníka - aneb ohlédnutí o rok zpátky

Prosinec 2013

Při jízdě Bratislavou jsem z auta uviděl velký topol, který byl čerstvě okousán od bobra. Protože zvířata jenom málokdy dělají něco neúčelně, tušil jsem, že bobr by se ke svému stromu vrátil a svoji práci dokonal. Protože jsem nevěděl komu strom ve veřejném prostoru patří, zavolal jsem na 112. Přepojili mě na městskou policii, a tam jsem to nahlásil.  Říkám:

„Dobrý den, chtěl bych nahlásit, že jsem objevil velký topol, který okousal bobr.“ Na druhé straně telefonu zavládlo dramatické ticho. Hlášení tohoto druhu na městské policii zřejmě přijali poprvé. Hlas na druhé straně telefonu vůbec nevěděl, jestli si někdo dělá legraci, nebo jde o vážnou věc. Šlo o vážnou věc, i když topol asi nebyl městským majetkem. Kdyby se bobr vrátil, mohl by strom padnout na městský chodník, městkou silnici, na městskou tramvajovou trať a také na někoho živého, kdo by se ocitl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Hlas na druhé straně telefonu sice nepůsobil moc nadšeně, ale slíbil, že tam pošle hlídku. Kdo to zařídil vlastně nevím, ale nakonec se kolem částečně nahlodaného kmene objevilo pletivo, které strom chrání až doteď. Až ve vašem městě objevíte stromy ohlodané od bobrů, s důvěrou volejte městskou policii. Funguje to.

Leden 2014

Ačkoliv se to zdá trochu poťouchlé,

Hortenzie u sportovní haly

Sledujte také náš druhý zahradnický blog Zahradník na cestách

Před sportovní halou v Třeboni se nachází trochu zvláštní záhon. Je to nepochybně ještě památka na dávnější dobu, kdy se stavělo trochu jinak. Je asi metr široký a ukončuje prostor u haly. Je to vlastně stavba, z druhé strany ukončená asi 3 m vysoku zdí. Kdysi byl tento prostor osázený dřevinami, ale v době naší první návštěvy už zde byly patrné pouze zbytky těch nejodolnějších kusů. Jinde rostl plevel a zanedbanost prostoru evokovala pocit, že záhon je tím nejvhodnějším místem pro odložení nedopalku a či jiných typů odpadku. Našim úkolem bylo vymyslet a posléze realizovat něco, co by vylepšilo současný stav. Volba nakonec padla na hortenzie.

 

Přesněji řečeno na hortenzie latnaté. Některé z nových odrůd jsou totiž extravagantně zajímavé. Pojďme se ale podívat na vývoj tohoto prostoru v relativně krátkém časovém úseku.

Opory na rajčata trochu jinak

Jistě znáte kovové spirály, které se používají jako moderní opora k tyčkovým rajčatům. Je to dodbrý vynález, který nahradil před tím běžně používané dřevěné kůlky. Kovové tyčky vytvarované do spirály jsme používali také, ale ke konci se nám nějak stalo, že narostlá rajčata si s tyčkami dělala, co chtěla. Znáte to, dnes musí být všechno nejlevnější, takže i v případě kovových spirál jsme se jednou napálili a koupili takové, že nevydržely skoro nic. Ohýbaly se a v polovině sezóny už nebylo jasné jestli spirála drží rajče, nebo rajče spirálu.
Možná i pod vlyvem tohoto zážitku jsme letos zkusili trochu jinou variantu. Možná se budete smát, anebo alespoň usmívat se, ale na naší malé zahradě to šlo udělat. Jistě, kdo pěstuje rajčata na desítky, či stovky kusů, asi by nás s tímto nápadem poslal někam. Ale my máme jenom jeden záhon...
A tak vznikly domečky pro rajčata ve velmi netradičním provedení.

Příběh předělaného záhonu

Dovolím si vás vzít na malou exkurzi časem a představit vám proměnu jednoho zahradního zákoutí. Jedná se sice o malý prostor, ale změna, kterou prošel, je docela podstatná. Máme před sebou větší množství fotografií, takže se bez velkých okolků pustíme do toho.

Příběh změn začíná v říjnu roku 2011. Místo "opustily" rostliny, které zde rostly původně. Povrch půdy ještě není vyčištěný ani připravený k výsadbě.

Barvy podzimu na užitkové zahradě

Sledujte také náš další zahradnický blog www.zahradniknacestach.blogspot.com

Úžasné proměny podzimní přírody a neuvěřitelné hry barev v těchto dnech fascinují snad každého, kdo má v sobě alespoň špetku citu a schopnosti vnímat krásu kolem sebe. Podzimní efekty jsou sice pomíjivé jak barva letní duhy, zato jsou tak silné, že způsobují vlny  emocí a nadšení. U nás zahradníků platí nepsané pravidlo, že na krásy podzimu musíme často myslet už mnohem dříve. Když zahradu zakládáme, musíme držet v patrnosti nejenom to, jak rostliny budou velké či jak pokvetou. Musíme včas a s náskokem myslet dopředu, třeba mimo jiného i na podzim. Na to abychom používali takové rostliny, které se před zimním spánkem ještě naposledy předvedou v barevném šatu. Na okrasných zahradách si podzimu můžeme, ale také nemusíme užít. Záleží na tom, jaké rostliny tuto zahradu tvoří. Milovníci tují a věčně zelených rostlin si nejspíše musí o podzimu jenom něco přečíst v novinách. Za barvami podzimu vás zvu na malou exkurzi do jedné mini mini zahrádečky. Má zhruba jeden ar a spojuje rekreaci s prací. Je to užitková, ale tím pádem i rekreační zahrada. To proto, že pěstitelství je pro někoho vlastně formou rekreace.

Než vejdeme na návštěvu, slušně zaklepeme na branku. Jeden ar malá zahrádka se nachází až za ní.

Brusinka, nebo klikva?

V posledních letech se stále více a více objevují různé výrobky s přívlastkem "brusinkové". Jsou  to různé šťávy, sušené plody, džemy či pasty, ale také v nezanedbatelném množství i farmaceutické výrobky. Obvykle bývají označovány jako brusinkové, ale ve většině případů je to trochu jinak. Základem těchto výrobků není brusinka, ale klikva. Jedna z nich obývá i naše rašeliniště a bažiny, ale ta, která nás zajímá nejvíce, pochází ze Severní Ameriky. Oficiálně se jmenuje klikva velkoplodá - neboli Oxycoccus macrocarpus, nebo také Vaccinium macrocarpon - její plody jsou ve srovnání s plody naší brusinky opravdu dost velké.

Tato rostlina se v některých oblastech Severní Ameriky pěstuje ve velkém na rozlehlých farmách. Jenom díky tomu jsou výrobky z ní udělané, tak poměrně snadno dostupné. Léčební účinky brusinky a klikvy jsou v mnoha ohledech velmi podobné, takže záměna jména nás spotřebitelsky zas nijak významně nepoškozuje. O něco horší situace však nastává v případě, že někto si chce tyto plody sám dopěstovat a neustále se v zahradnictví domáhá brusinky. Naopak dobrou zprávou je to, že rostliny klikvy velkoplodé se objevují stále častěji, takže je možné si tuto rostlinu také pořídit a pěstovat na zahrádce.

Čas myslet na borůvky

Sledujte také náš druhý zahradnický blog www.zahradniknacestach.blogspot.com

Vzhledem k poměrně četným dotazům na kanadské borůvky přináším všem zájemcům o tyto rostliny několik aktuálních informací. Tyto dotazy se týkají zejména dostupnosti jednotlivých odrůd. Je to vlastně velmi logické, neboť začátek podzimu je výborným obdobím pro výsadbu zahradních borůvek. Zájem o pěstování borůvek stále vzrůstá, proto se snažíme nabízet je po co nejdelší možné období roku. V tuto dobu máme pro borůvkové nadšence připraveno celkem 9 zajímavých odrůd.

Kromě jiného, liší se zejména dobou zrání, takže si můžete vybrat, jestli chcete sbírat borůvky v červenci, srpnu, září, nebo nejradši po celé léto.

Vedle běžných odrůd nabízíme v omezeném množství i jednu zajímavost, která patří k nejčerstvějším novinkám na borůvkém trhu. Jedná se o odrůdu "Pink Lemonade".

Podzim patří zahradničení

sledujte také náš druhý zahradnický blog www.zahradniknacestach.blogspot.com

Když příjemný podzim vystřídá horké léto, nastává ta nejlepší doba pro práci na zahradě. Nejsem jasnovidec, ale celkem bych si aktuálně troufnul odhadnout jednu z nejčastějších otázek zákazníků zahradních center. Ti se v tuto dobu velmi často ptají "...a dá se ještě vysazovat?", nebo v lehké obměně "...a není ještě příliš pozdě?..."
Možná je správná doba, něco k tomu říct.

Na podzim rostliny ukončují vegetační období. Jestli je všechno v pořádku, už přestaly růst a jejich pletiva vyzrávají, aby dobře přežily zimu. Dochází  u nich k jakémusi zklidnění mnoha komplikovaných procesů, které probíhaly doteď.

Kalendář na rok 2013

sledujte také náš zahradnicko cestovatelský blog www.zahradniknacestach.blogspot.com

Už se stává pomalu tradicí, že každé léto vydáváme zcela nový nástěnný zahradnický kalendář. I letos je tomu tak, ale věřte nevěřte, až nyní se dostávám k tomu, abych vám tento kalendář představil ( a případně také nabídl ). Kalendář pro  příští rok je věnovaný podmanivé kráse zahrad u nás i v zahraničí - a jmenuje se Zahrady a parky Evropy 2013.

Vzhled kalendáře zůstává stejný, jako v posledních dvou letech. Mění se logicky jenom jeho obsah.

Zahrada pod lupou

 S potěšením si dovoluji informovat všechny příznivce zahrad a živých plotů zvláště, že jsem v sobotu 10.3. 2012 zažil svoji malinkou, zahradnickou premiéru na vlnách veřejně - právní České televize. Ve vzdělávacím pořadu Zahrada pod lupou byl uveřejněn můj krátký fejeton o živých plotech doprovázený autorskými fotografiemi.

Video lze nějaký čas shlédnout na adrese :
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10377246862-zahrada-pod-lupou/212563235600005/obsah/193960-fejeton-zahradnika-a-fotografa-pavla-chlouby/
Touto cestou si dovoluji poděkovat panu herci Davidu Prachařovi za to, jak hezky a procítěně tento fejetonek přečetl.
Pavel Chlouba, pavelchlouba@gmail.com