Počet zobrazení stránky

čtvrtek 31. prosince 2015

Rok zahradníka - 2015

Původně jsem chtěl tento článek nazvat Zahradníkův rok, ale vzhledem k úrovni tohoto textu to prostě panu Čapkovi nemůžu udělat. A hned předem upozorňuji, že tento článeček v podstatě nepřináší nic převratného. Je to jenom malé ohlédnutí za rokem 2015, protože i když se vlastně jde dopředu, malé ohlédnutí je věcí tuze prospěšnou.
Leden - bývá pro zahradníky měsícem regenerace. Pokud se objeví zahradnické kalendárium na leden v nějakém časopise, rady na tento měsíc mě docela baví - "vyčistěte si nářadí, listujte v katalozích a vyhazujte hnijící jablička z bedýnek, aby se nezkazila i ta ostatní". Je pravda, že leden byl i pro mne relativně klidný. Mimo jiného jsem právě v lednu napsal článek o sněženkách, který byl určený pro únorové číslo časopisu Flóra (na zahradě)
Dovoluji si kratičký úryvek z tohoto textu:

sobota 12. prosince 2015

Druhá šance růží



Růže – královna květin – chybí jenom na málokteré zahrádce. Variabilita jejich květů snad nezná hranic a vůně některých druhů či odrůd je stejně úžasná a podmanivá jako jejich květy. Existují ale i růže, které mají i něco navíc, co jejich atraktivitu posouvá na pomyslném řebříčku ještě o něco výše. U některých druhů se z květů vyvíjejí plody, tzv. šípky, které někdy mohou být velmi hezké. A nejen to – plody mnoha druhů jsou i léčivé, nebo se dokonce dají využít i v kuchyni.


U velkokvětých růží tvorba plodů není příliš žádoucí – rostlinu nadbytečně vysiluje, proto se obvykle doporučuje odkvetlá soukvětí odstraňovat.

úterý 10. listopadu 2015

Zahrada Dobrého pocitu - na návštěvě v Belgii

Poměrně nedávno v jednom časopisu vyšel "můj" článek o návštěvě jisté soukromé zahrady v Belgii.
Protože článek byl redakčně dost významně upraven, dovoluji si ho ještě jednou publikovat i zde, a to v původním znění i rozsahu.



Je sobotní dopoledne posledního červnového víkendu. Zastavujeme u upraveného domku na okraji městečka Westerlo, v provincii Antverpy. Pečlivě střižený živý plot u okraje chodníku, ale hlavně velká informační tabule nás těší, neboť víme, že jsme na místě.

Vzhled tabule je velevýmluvný – obsahuje logo belgického projektu otevřených zahrad. Chvějivý pocit nedočkavé trpělivosti narůstá a s napětím vstupujeme do první zahrady naší víkendové cesty Belgií. Nad logem projektu je ještě jedna cedulka. Je malá a neokázalá, skromně se na ní krčí jenom pár písmenek. ´t Goede Gevoel – zahrada dobrého pocitu. 


Dnešní návštěva zahrady je o dost jiná, než běžné návštěvy jiných zahrad. Tato je ryze soukromá, nemá velkou publicitu a také není o ní k dispozici mnoho informací. Procházíme kolem vysokých tisových živých plotů, vedle kterých rostou barevné trvalky v bohatých trsech. Sem tam prostor zdobí větší nádoba a v ní další rostliny. Kondice rostlin a jejich kombinace nás ani na malou chvilku nenechává na pochybách. Tady bydlí lidé, kteří zahradu nepochybně milují. Jaký je to ale styl – formální, moderní, či snad romantický? Z prvního dojmu to tedy nejde říct. Po zaplacení symbolického poplatku za vstup na zahradu procházíme kolem dalších tisových plůtků – pořád ještě s napětím, co bude za chvíli. Přesně tak, jak to má na dobrých zahradách vypadat, i zde hraje důležitou roli moment překvapení. V případě této zahrady je pocit překvapení opravdu značný. Je jasné, že jméno – „Zahrada dobrého pocitu“ bylo pro toto místo vybráno zcela správně.

středa 4. listopadu 2015

Listí

Když je listopad, tak padá listí. Je to logické, normální a funguje to takto už milióny let. Listí ze stromů je zdánlivě obyčejná věc. Umí ho udělat každý javor, buk č bříza, bez ohledu na to jestli má maturitu či nikoliv. Přitom listí - nebo možná lépe řečeno listy - nejsou vůbec až tak obyčejné, jako si někdy máme tendenci myslet. Každý jeden list je jednou velkou továrnou, ve které se pracuje na plné obrátky. Je zde velká transformační stanice, která chroustá sluneční energii a pomocí ní vyrábí suroviny nutné pro život rostliny. Je zde dokonalá rozvodní síť, která vše důležité distribuuje tam i zpátky. V listí je ukryta celá řada aplikací, které bez programování zabezpečují chod rostliny a všechny její důležité funkce. Také už milióny let.
Ovšem když listí začne padat, třeba zrovna tak, jako v listopadu, máme sklony ho nenávidět. Protože "dělá bo..." - no nezlobte se, ani to nemůžu vyslovit celé. 

Anglický zahradník Toby Buckland, se jednou na adresu listí vyjádřil takto: "Dnes není nic zadarmo, jenom listí padá ze stromů, jako dar z nebes"
Podíváme se na listí stromů z praktické stránky. Nyní už vám dám pokoj s fotosyntézou, transpirací a co já vím s čím ještě. Postačí jenom trochu selského rozumu.

pondělí 26. října 2015

Zahradnické kalendáře na rok 2016

Posíláte novoroční přání? Nalepte ho na (tento) kalendář - bude vidět celý rok.

Rok 2015 se pomalu blíží ke svému konci, naopak ten další je už za rohem. Proto si dovoluji nabídnout všem příznivcům zahradničení dva kalendáře na rok 2016. Základem obou kalendářů jsou výhradně fotografie z mé vlastní fotografické dílny, v případě stolního kalendáře jsou fotky doprovázeny vlastními texty.  Oba kalendáře vycházejí v relativně malém nákladu, zato však nejsou zglobalizovaným výrobkem, nevisí v žádném hypermarketu a nenabízí je žádná reklamní agentura. Ocení je každý milovník zahradnického sportu. Jsou vděčným dárkem pro jednotlivce i pracovní kolektivy. Máte-li zájem, podívejte se prosím na několik ukázek.
Toto je titulní stránka stolního kalendáře Zahrada 2016. Jeho rozměry jsou 23x14 cm.

pátek 23. října 2015

Podzim není nuda

Bývá dobrým zvykem pochlubit se, co právě na zahradě roste, kvete, nebo vyvádí cosi neobvyklé. Při včerejší chvíli na naší zahradě jsem si uvědomil, jak celá hraje barevností. V tomto případě nejde o chlubení, tímto jenom posílám pozdrav majitelům zahrad, kteří si svoji radost postavili pouze na tújkách a jiných stálezelených rostlinách. Nic proti, ale při pohledu na tuji ještě potřebujete i kouknout do běžného kalendáře, neboť zrovna tato rostlina je na barevnou proměnlivost docela skoupá. V opačném případě může zahrada 22. října vypadat třeba takto:
Nebo takto:

čtvrtek 8. října 2015

Když dva dělají totéž...

...obvykle to není totéž. Mám čerstvý zážitek a nepopírám, že jsem možná ovlivněn emocemi. Dnes jsem na jedné vyýstavě objevil stánek "zahradnického" prodejce, který mě vedl k tomuto zamyšlení.
Když se občas vracím ze zahradnických cest Anglií, vždy si říkám, jak to ti Angličané dělají, že k zahradnickému řemeslu chovají takovou úctu. A divím se, že u nás tak tomu není. Po dnešku se ale nedivím už vůbec ničemu.

Moji milí zahrádkáři - jestli  na naši profesi koukáte někdy mezi prsty, už vám celkem rozumím. Stále je mazi nami dost těch, kteří se nestydí pro peníze lhát, podvádět a tvářit se při tom svatosvatě. Třeba  nabízet toto hebe jako spolehlivě mrazuvzdorné je pouze jedním z prohřešků "zahradnické" firmy, kterou jsem dnes chvíli pozoroval.

čtvrtek 17. září 2015

Pozvánka na cestovatelské povídání

Milí příznivci zahradničení, dovoluji si Vás pozvat na přátelské setkání do Třeboně, kde budu vzpomínat na některé předjarní cesty za rostlinami. Společně se podíváme na několik fotografií z Nizozemí, Belgie a Anglie. Také prozradím jednu aktualitku o tom, že ve spolupráci s jistou cestovní kanceláří připravujeme na příští rok několik tematických, zahradnických zájezdů. V případě, že se nemůžete na přednášku dostat a máte zájem o informace o zahradnickém cestování, můžete mi napsat, rád vám sdělím podrobnosti.

úterý 8. září 2015

Dočkáme se televizního zahradničení?

Milé zahradnice, zahradnící, květinoví či jiní zahradničtí nadšenci.
Chci se Vás zeptat velmi seriózně na jednu věc. Týká se našeho společného zájmu, kterým je české (ale i slovenské) zahradničení. Pod tímto pojmem mám na mysli všechno, co souvisí se zahradou a pěstitelstvím, a to venku či v bytě, ve skleníku nebo v kanceláři, profesionálně či jenom z ryzího nadšení.


Chci se Vás zeptat, jestli netoužíte po televizním pořadu, který by se zahradničení věnoval s plným nasazením?

pondělí 31. srpna 2015

Plantarium 2015

Ve dnech 26. až 29. 8. 2015 se v nizozemském městečku Boskoop uskutečnil další ročník školkařské výstavy Plantarium. Je to mezinárodní veletrh, velmi důležitý pro celý školkařský sektor a také pro zahradní architekty, realizátory i zahradní centra. Představují se zde tradičně firmy, které pěstují zajímavé rostliny a dodávají technologie pro různé segmenty v zahradnictví.

Velmi oblíbeným místem návštěvníků je sektor, který představuje novinky ve světě okrasných rostlin. Některé z novinek také soutěží o ceny, které mají na další život těchto novinek silný marketingový dopad. Kromě těchto novinek zde potkáváme i další, které o ceny nesoutěží - to může mít různé důvody, třeba například to, že těchto rostlin není napěstovaný dostatečný počet a poněkud nenasytný trh by nemusel být díky tomu uspokojen.
Do soutěže bylo letos přihlášeno celkem 127 různých novinek. Je tedy více než logické, že si nemůžeme představit všechny, ale dovolil bych si upozornit alespoň na některé z nich.

středa 15. dubna 2015

Borůvková sobota

Milé zahradnice a milí zahradníci, dovolte mi prosím pozvat vás na jednu akci, kterou děláme poprvé. Ale nejdříve krátké vysvětlení. Jak zaklepalo na dveře jaro, snad skoro není dne, že by nedorazil mejlík, či nezvonil telefon, kdy se na nás obracejí lidé s různými dotazy ohledem pěstování kanadských borůvek. To nás inspirovalo k tomu, že jsme se poprvé rozhodli využít objekt Borůvkové zahrady v Borovanech, respektive Letní borůvkové čítárny, k jednomu neformálnímu setkání. Toto setkání jsme nazvali Borůvková sobota.


Borůvkové setkání je naplánováno na sobotu 18. dubna od 10 do 16 hodin. Do borůvkové zahrady se dostanete snadno - přijedete nebo přijdete do Borovan (kousek od Českých Budějovic), z náměstí vejdete do zámku, respektive kláštera a dáte se doprava chodbou, která končí právě v Letní borůvkové čítárně.

pondělí 13. dubna 2015

Zátiší proměnlivosti

Víte co mě na zahradničení baví snad nejvíc? No je to schopnost rostlin pořád se nějak měnit, nějak vyvíjet a pořád přinášet nějaká překvapení. Pravda, někdy ta překvapení působí negativně, ale to je naštěstí méně časté.


Proměnlivost mě fascinuje, zároveň ale přiznávám, že dosáhnout jí a vyladit tak, aby pracovala v náš prospěch, patří mezi největší umění zahradničení. A čím je plocha zahrádky menší, tím důležitější je všechno promyslet tak, aby proměnlivost byla naším parťákem, ne zlou paní. Jestli se vám chce, zvu vás na jednu malou exkurzi, kde proměnlivost hraje jednu z hlavních rolí. Budeme sledovat jediné místo během jednoho roku. Jedná se o tento záhon:
Foceno v dubnu 2014. Místo připravené k výsadbě.

úterý 7. dubna 2015

Těší mě, já jsem Věnuše

Tak mi řekněte, který chlap by se nechtěl osobně seznámit s Věnuší. Nemusí to být zrovna ta Věstonická, ale už to jméno samotné má v sobě cosi magického. Možná  má tom svůj podíl i to, že to zrovna není časté jméno. Pravda, planetu Věnuši můžeme pozorovat na obloze, ale i tak to na osobní setkání příliš nevypadá. Takže když jsem se před pár lety s Věnuší osobně potkal, odfoukl jsem si překvapením. Uf, to jsem tedy opravdu nečekal.

Bylo to na jednom zahradnickém veletrhu a setkání to bylo nečekané a ohromující. Možná bych místo jména Věnuše měl používat její originální název. Tedy Venus. Přesněji řečeno Cornus 'Venus'. A už jsme doma - ve světě rostlin. To, čemu se v latině říká Cornus, se česky nazývá svída. Tedy někdy, někdy také dřín - je v tom trochu nepořádek. Je to docela škoda, protože když někomu řeknu, že vím o nádherné svídě, ten někdo se obvykle zatváří nepatřičně a dodá, že svídu zná, že k ní chodí venčit svého psa, nebo tak nějak podobně. Ovšem není svída jako svída - to by se taková 'Venus' klidně mohla urazit, kdyby to slyšela. Její květy obklopují 4 obří listeny. A když říkám obří, tak myslím obří. Soukvětí může mít v průměru i 13 cm, někdy dokonce i trochu více. Vypadá - no asi takto:

Opravdová paráda, tahle Venus. Na zmíněném veletrhu rozdával jistý německý školkař k Věnuši nějaké letáky. Ale opravdové květy byly tak vzrušující, jak se na Věnuši patří a sluší.

středa 25. března 2015

Čas obelisků

Nevím, jak je to u vás, ale tam, kde se pohybuji já, tak vidím v tuto dobu všude u silnic, nebo pod dráty elektrického vedení velké množství ořezaných větví, nebo dokonce náletů mladých stromků. Bez nostalgie vím, že se jedná o běžnou údržbu, kterou provádějí silničáři či správci elektrických sítí. Tyto části stromů bývají často štěpkovány, nebo jenom ponechané na hromadách  přírodě napospas. Za určitých okolností ale máme možnost tyto větvě, či mladé kmínky, alespoň částečně zrecyklovat. I když rozhodne neobjevuji žádnou Ameriku, možná budu mít pro někoho docela zajímavou inspiraci. Větvě nebo kmínky mladých stromků mohou posloužit pro výrobu různých opor pro popínavé rostliny. Ale nejenom pro ně. Jednou z těchto forem jsou tzv. obelisky. Jejich stavba není obtížná a efekt je nejenom praktický, ale také docela romantický. Můžeme je nechat obrůst nějakou okrasnou rostlinou, ale hodí se třeba i pro rajčata.
Já vím, že o těchto neobvyklých oporách pro některé rostliny jsem tady už psal. Teď se ovšem podíváme, jak se takový obelisk vlastně staví.

pátek 20. března 2015

Jednou vesnický záhon, prosím.

Něměl bych to možná dělat, ale musím se přiznat, že už v samotném nadpisu se skrývá malinká nepřesnost. Pod pojmem vesnický záhon si nejčastěji představujeme záhon plný květin. Ale kdo řekl, že takový záhon nemůže být ve městě? No což, už je to takto zažité, tak to budu respektovat. Tak jestli se vám chce, pojďte se podívat, jak se takový záhon rodí. Tento je docela výjimečný, protože majitelé zahrady mají ke své zahradě tak blízko, že nejsou líní si do záhonu dosazovat třeba jiřinky, nebo jedno či dvouleté rostliny. Díky tomu vše vypadá tak, jak uvidíte na následujícch fotografiích.
Důležitým prvkem tohoto záhonu je lavička, ale než jsme k ní dospěli,bylo zapotřebí vykonat docela dost práce. Stalo se to takto:

neděle 15. března 2015

Stromy, děti, parky a my

Už poměrně dlouhou dobu pozoruji, jak a kterým směrem se v naší společnosti vyvíjí pohled na stromy. Nechci rovnou říct, že by snad všechno bylo špatně, ale stejně si myslím, že všechno v pořádku není. Jestli se pletu, vyveďte mě z omylu, ale mám pocit, jakoby stromy stály tak trochu mimo zájem té obrovské komunity lidí, kteří se ve svém volnu věnuji zahradničení. Mám na mysli takové ty nejobyčejnější stromy, které si umíte představit. Ty s těmi zelenými listy, žádné kulovité katalpy, červenolisté javory či extravagantní cedry, které si na velký nezájem stěžovat zatím nemohou.
Kytičkám - těm je hej. Těch si každý všimne, kdekdo je má rád a jsou i zástupy těch, co je milují. A zvláště teď, na rozhraní zimy a jara stačí pár barevných buněk v květináči a láska jako trám je hned na světě. To u stromů je to trochu jinak. Stromům tak trochu chybí silná střední třída. Jedni tvrdí, že stromy jenom dělají bor... (ani se mi nechce napsat to slovo celé), furt z nich padá nějaké listí, posedávají na nich nějací ptácí, kteří kálejí na auta, no škoda se rozepisovat, protože lidé tohoto typu tento, či podobný blog nikdy neotevřou. Na druhé straně pak stojí ortodoxní ochránci. To jsou ti, kteří nesnesou zvuk motorové pily, neboť živé buňky je třeba chrániti do poslední živé mitochondrie, nehledě na to, že zanedbané stromy  mohou zabíjet. I ve vztahu ke stromům potřebujeme silnou střední třídu. Ne silnou ekonomicky, ale silnou mentálně. Do této skupiny patří ti, kteří vědí, že stromy potřebujeme, ale že občas musíme ty staré a nebezpečné vyměnit za mladé a zdravé. Střední třída by měla dětem říkat, jak to vlastně je. Vlastně říkat je málo, tabletové děti tomu stejně moc nerozumí. Cesta k normálnímu vztahu dětí ke stromům vede trochu jinudy. Ani ne tak přes  vyučovací hodiny, jako skrze hry a pobyt pod korunami stromů.
Na svých cestách po stromech často pokukuji a kromě listí, květů, kůry a pokroucených kmenů, velmi často vidím ještě něco navíc. Kde to jenom trochu jde - motají se děti.

neděle 1. března 2015

Zahrada u modrého plotu

Zahrada u modrého plotu má zcela zvláštní příběh. Jedná se vlastně o řešení, které vzniklo díky tomu, že zahrada byla příliš velká. Byla velká na to, aby se celá udělala útulně, aby nikde nic nerušilo, nikde nic nevyčnívalo - a hlavně - aby se vůbec dala zvládnout.

No a proto vznikla ve velké zahradě zahrada malá. Jakási zahrada v zahradě, nebo cosi jako rezervace v obyčejném lese. Pro vznik takové rezervace by třeba posloužili živé ploty, pomocí kterých lze oddělit cokoliv od čehokoliv. No jo - jenomže to docela dlouho trvá. O něco rychleji hotový je tedy plot neživý. A pro ten jsme se spolu s majitelem budoucí zahrady v zahradě rozhodli. Volba padla na hotové plotové díly. Jejich původní barva byla oranžově hnědá. Nakonec jsme vybrali barvu modrou. Tedy světlounce modrou, abych byl přesný. Práce na této zahrádce měla několik etap, ale nyní si představíme jenom jednu z nich.
Měl bych po správnosti začít od začátku, ale naučil jsem se, že první fotka musí být tak hezká, aby jste se zvědavostí četli dál. Nyní se už ovšem mrkneme na vývoj této etapy pěkně postupně.

pátek 2. ledna 2015

Araukárie a spol.



Při návštěvách zahradních center se občas můžeme potkávat se zvláštní rostlinou, která už na první pohled vypadá, jakoby byla trochu z jiného světa. Její tmavě zelené šupiny a velmi řídce rostoucí větvě, ji zejména v mladistvém období propůjčují podivný a rozhodně nepřehlédnutelný vzhled. Dokonce i jméno této dřeviny působí dojmem docela exotickým. Dostala jméno podle chilského města a provincie  Arauco - jmenuje se Araucaria. Čeština pro tento strom zvolila jméno blahočet, často se ale používá i lehce upravené slovo araukárie.