Zahradník a král
Když
jsem byl malý kluk, rozmlouval jsem se svou sestřenkou o tom, jaké zaměstnání
by kdo chtěl provozovat, až dorosteme do dospělosti. Zatímco já snil už tenkrát
o profesi zahradníka, moje sestřenka toužila být princeznou. Měla to v hlavě
moc dobře srovnané, protože už tenkrát věděla, že povolání princezny je vlastně
neškodná přípravka na povolání královny. A tou chtěla být také.
Za
sebe jsem si vůbec nevěděl představit, co vlastně kralování obnáší, ale můj
problém to nebyl. Měl jsem od sestřenky přislíbené místo hlavního královského
zahradníka, což mi tenkrát docela lichotilo, i když dnes se to hodnotí jako
jasný klientelizmus.