O počasí, o stromech a veřejné zeleni

Možná se pletu, ale mám pocit, že zažíváme nejžhavější léto posledních let. Nenarážím na žádné dvojsmysly, i když při otevření novin a sledování zpravodajství to opravdu vypadá, jakoby opravdu přihořívalo. Podle vzoru anglických džentlmenů chci opravdu mluvit zejména o počasí. Meteorologové, hydrologové a klimatologové vedou podobné diskuse. Zatím není zřejmé, jestli jde o krátkodobé výstřelky přírody, nebo o opravdové klimatické změny.

Nemáme moc možností, jak se bránit před výstřelky počasí. Když je zima, musíme zatopit, když jsou povodně – musíme utéct. A je-li horko, chceme se zchladit. Kde to jde, pouštíme si klimatizaci, ale tam kde není, logicky hledáme životodárný stín. Nejcennější chládek bez pochyb nabízejí koruny stromů. Jsou to totiž právě stromy (a čím větší – tím lepší), které slunečnou energii neodráží do prostoru (jako slunečník), ale spotřebují ji pro svoje životní funkce. Nejlepší útočištěm před spalujícím žárem slunečních paprsků je stará zahrada plná velkých stromů, anebo ještě lépe – veřejný městský či obecný park.

Veřejné parky, jejich existence a využití, si zaslouží stejnou diskusi, jaká se vede o počasí a klimatických změnách. Bez ohledu na to, jestli se opravdu jedná o trvalé klimatické změny, mohou to být právě městské parky, které dovedou v letních horkách alespoň částečně ztlumit spalující žár a zlepšit podmínky pro život ve městě. Ano, mluvíme právě o městě, protože právě zde je největší koncentrace zpevněných ploch, které akumulují slunečnou energii a ještě dlouho do noci ji vyzařují do již tak dost horkého vzduchu. A ani skleněné povrchy výškových budov či střechy domů, tuto situaci vylepšit nezvládnou. Ať se vám to líbí nebo ne, o pomoc se můžeme obrátit jenom k dobře udržovanému parku nebo příměstskému lesu. Když na to dojde řeč, málokdo si troufne tvrdit opak. A přece platí, že městské parky zažívají těžkou dobu. Jejich založení i údržba stojí značné finance, přičemž jejich návratnost v podstatě nejde vyjádřit žádnou číslovkou. Městské parky nezajímají developery (s výjimkou, když je chtějí skoupit a pokácené výhodně rozprodat), protože kromě stánků se zmrzlinou či buřty park plný stromů žádné penízky nevydělá. Ani poslední bohatí sponzoři se k parkům neobrací s nadějí, že by zde mohli užitečně použít své finance.

Nakonec zdá se, že veškerou odpovědnost za veřejnou zeleň budou muset nadále nést zejména městské a obecní úřady a jejich rady a zastupitelstva. I v nelehké době, kdy to obvykle v městských a obecních pokladnách necinká nadbytkem, musíme zeleň vnímat podobně jako vlastní děti. Teď jim dáme, později nám vše vrátí. Financování veřejné zeleně není jednoduché. Často se však finanční prostředky do zeleně nedostávají ne proto, že by nebyly, ale že plynou jinam.

 

Navzdory tomu, že veřejné rozpočty se schvalují obvykle ke konci roku, navrhuji, aby se o zeleni rozhodovalo v nejteplejších letních dnech. Možná by trávníkům, keřům i stromům nejvíce pomohlo, aby hlasování o jejich finanční podpoře neprobíhalo v klimatizované zasedačce úřadu, ale rovnou venku – a ve dvou etapách. Nejdříve na parkovišti bez zeleně a potom v parku, pod korunami stromů. Přímo pod tlakem počasí, které nás někdy trápí více, než by opravdu bylo nutné.

Máte-li k tomu nějaký názor, budu za něj vděčný. Pavel Chlouba