Tento článek může být některým z vás povědomý. Byl napsán pro zpravodaj Sdružení zahradních center, který dostávají zákazníci těchto center jako pozornost k nákupu. Nejedná se ale o žádný plagiát, článek i fotky jsou z mé autorské dílny a nyní je publikuji i na tomto blogu - snad se vám tyto informace budou zdát zajímavé.
Někdy je pěstujeme na zahradách s naprostou
samozřejmostí a často ani netušíme, jak pohnutou historii mají tyto rostliny za
sebou. Na první pohled to obvykle nebývá vidět, ale často platí, že tyto
rostliny musí zdobit obrovská vitalita, která je udržela na planetě v téměř
nezměněném stavu po milióny let. Jsou to totiž rostliny, které přežily na Zemi
nejenom z pravěku, ale z období mnohem dávnějších. Jedná se o
vývojově nejstarší typy rostlin, které se na souši objevili přibližně
v dobách, kdy Zemi obývali dinosauři, a nad močály přelétávaly vážky
s orlím rozpětím křídel.
Tyto zelené krasavice přežily všechny klimatické změny,
přírodní katastrofy a v posledním období i výstřelky, které jim připravilo
civilizované lidstvo. O tom, že se i v dnešní době můžeme těšit
z těchto rostlin, rozhodla občas i náhoda či dost velké štěstí.
Asi nejznámějším pamětníkem časů dávno minulých je stále populárnější jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba).
Tato na první pohled velmi podivná dřevina sice vytváří krásné vějířovité listy, ale všechny další znaky směřují k tomu, že rostlina patří do skupiny nahosemenných rostlin, proto se v odborné literatuře obvykle uvádí mezi jehličnany. O jinanu je všeobecně velmi dobře známé, že pochází z Východní Asie, zejména z Číny a Japonska. Vzácné stromy jinanu se zachovaly poblíž některých šintoistických klášterů. Je ovšem téměř jisté, že tyto dřeviny se na zmíněných lokalitách udržely zejména díky působnosti člověka. Je také jisté, že to byla právě Východní Asie, která uchovala živé jinany pro současnou dobu. Pokud bychom ale měli mluvit o opravdovém původu této dřeviny, mohli bychom být mnohem odvážnější. Četné paleontologické nálezy dokazují, že v dávné minulosti tento strom rostl na mnoha místech planety. Jeho zbytky byly objeveny na Aljašce, v Kanadě i v jiných oblastech USA, ale také třeba v Patagonii, na Novém Zélandu, v Austrálii i v Jižní Africe. Bohatě se jinan vyskytoval na Sibiři i v Mongolsku, ale objeven byl také ve Skandinávii, ale i ve Střední Evropě.
Dnes považujeme jinan za nesmírně cenný strom, a to nejenom
kvůli léčivým účinkům, ale i pro široké možnosti využití v okrasném
zahradnictví. Je to velmi odolná dřevina vhodná do městského prostředí, kde
výborně zvládá snad všechny možné civilizační nástrahy. Původní botanický druh
roste jako velmi mohutný strom, takže se na běžnou rodinnou zahradu hodí jenom
stěží. Naštěstí existuje už poměrně velké množství sloupovitých, převislých či
zcela zakrslých odrůd, které se naopak pro tyto účely nesmírně hodí. Při výsadbě těchto druhohorních krasavců pamatujte ale hlavně na to,
že jinany jsou silně světlomilné rostliny. K růstu a prosperitě jim
nejvíce vyhovuje dobře propustná půda mírně kyselé půdní reakce.
Kromě jinanu bývají v nabídce zahradních center
také jiné rarity ze světa pradávných rostlin. Jednou z nich je opadavý
jehličnan poněkud komplikovaného jména – Metasequoia
glyptostroboides, neboli - metasekvoje čínská. Kdyby se příznivé náhody
nakonec neposkládaly tak, je se stalo, mohli bychom tento strom maximálně obdivovat
tak v tichých depozitech muzeí. Byl totiž znám pouze
z paleontologických nálezů, ale soudilo se o něm, že se z povrchu planety
země vytratil tak zhruba před 70 milióny let. Překvapení jménem metasekvoje se
však rodilo v několika etapách. Ten nejzákladnější objev se stal
v době, kdy měl svět celkem jiné starosti. Jeho velkou část totiž právě
sužovalo běsnění druhé světové války. Bylo to podle některých pramenů
v roce 1941, nebo podle jiných až v létě roku 1943, kdy jeden z místních čínských
botaniků na základě upozornění z blízké školy u vesnice Mou-tao poprvé
spatřil strom, jaký před tím nikdy neviděl. Od té chvíle ale ještě uběhl nějaký
čas, než se přišlo na to, jaká rarita byla vlastně objevena. Strom byl před tím
několikrát nesprávně pojmenován. Po
skončení války, až v roce 1947 se na místo vypravila větší vědecká
expedice, která přivezla sebou nejenom dostatek informací o této rostlině, ale
také množství semínek, které byly poslány do USA a později i do botanických
zahrad jiných zemí. Definitivní potvrzení již očekávané události přinesl až
květen roku 1948, kdy byla rostlina definitivně popsána a zařazena do již
existujícího rodu Metasequoia.
Metasekvoje je nejenom zajímavá, ale také velmi hezká
dřevina. V optimálních podmínkách tvoří poměrně velký strom
s pyramidální korunou. Světle zelené jehličí se na podzim přebarví do
rezavých odstínů a později opadá, jako náš modřín. Výhodou metasekvoje je její
vysoká přizpůsobivost k různým půdám. Nejlépe ji vyhovují bohaté a vlhké
půdy, ale dokáže růst i v dlouhodobě zamokřeném prostředí a v půdách
až extrémně kyselých (ph kolem 3,5). I když je to vysoký strom, udržuje si
kompaktní korunu, takže ho lze vysazovat i do okrajových partií středně velkých
zahrad. Pro malé zahrady lze použít lehce převisle rostoucí, zakrslou odrůdu
‘Miss Grace‘. Velmi působivá je také
zlatě žlutá odrůda ‘Goldrush‘, která roste ve srovnání s původním druhem
do nižších rozměrů a podstatně pomalejším tempem. Podobný vzhled i použití
nabízí také severoamerický rod Taxodium,
u kterého je k dispozici taktéž několik velmi hezkých, zakrsle rostoucích
kultivarů.
Rostlin z pradávných období je ještě celá řada, některé
dokonce pěstujeme i v bytových podmínkách. Ale je tu ještě jedna skupina
rostlin, která si zaslouží připomenutí. Jsou to blahočety, které vědecké jméno Araucaria dostaly podle chilského města
Arauco. Jsou to velké, jehličnaté stromy, které v dospělosti tvoří impozantní
korunu deštníkovitého tvaru. Tyto podivné stromy obývaly planetu od konce
druhohor až od začátku třetihor. Do dnešních dob se zachovalo více druhů, pro
venkovní pěstování na našich zahradách však má význam pouze jediný, a i ten
pouze okrajově. Jedná se o druh Araucaria
araucana, který roste v horských
oblastech Jižní Ameriky. Vytváří velké, pevné a pichlavé šupiny, které se svojí
tvrdostí brání zejména proti býložravým živočichům. Dnes už to vypadá možná
trochu úsměvně, ale je pravděpodobné, že druh byl právě kvůli těmto šupinám
uchráněný před totální likvidací od býložravých veleještěrů.
V našich podmínkách je to druh relativně velmi citlivý a dá
se pěstovat jenom v některých místech. Původně roste ve vysokých horách
Patagónie, v lokalitách kde teplota často klesá dost hluboko pod bod
mrazu. Pro přežití rostliny je ovšem důležitá vysoká a stálá vlhkost vzduchu.
Tyto blahočety potřebují propustnou půdu s vyšším obsahem humusu a rovněž
stálou vlhkostí. Pro mladé rostliny je důležité, aby byly částečně uchráněné od
přímého slunečního svitu. Pro naše
klimatické podmínky je nejbezpečnější jejich pěstování ve velké nádobě, která
se na zimu přenese do prostor ušetřených od velkých mrazů, průvanu a prudkých
teplotních výkyvů.
Doufám, že vás dlouhé čtení příliš neunavilo. Některé rostliny si však zasloží víc, než jenom pár povrchních vět.
Krásné povídání o "starouších", děkuji :-) A mám jeden dotaz - máme doma na zahradě zakrslý jinan, cca 2 roky na svém místě. Chtěla bych ho přesunout jinam, kdy je k tomu nejvhodnější doba? Na podzim nebo na jaře? A je možné tyto jinany tvarovat řezem? Děkuji!
OdpovědětVymazatDobrý den Aneris, přesazení jinanu po dvou letech na jiné místo by neměl být problém. Klidně bych doporučil podzimní termín, někdy se totiž stane, že z jara je málo času, rostlina vyraší a je po přesazování.
VymazatTvarování řezem sice funguje, ale každý řez podporuje bujný růst nových výhonů, takže vzniká nechtěný závazek provádět řez pravidelně a často. Dopručoval bych spíše volit odrůdy tak, aby se jinan moc řezat nemusel. Je to tak lepší.
Děkuji, zkusím ho tedy přestěhovat ještě letos na podzim.
VymazatMetasekvoj by se mi na zahradě líbila, ale možná na Bohdanově zahradě místo přístřešku ;)
OdpovědětVymazatTo je ale zajímavý článek, Pavle! Jinan jsem nedávno objevila v zámeckém parku Kravsko, předtím jsem ho asi ještě neviděla. Taky tam byl sekvojovec obrovský. Tyhle prastaré nádherné stromy se vyskytují hlavně v zámeckých parcích a většinou jsou chráněné. Stromy na tvých fotkách jsou úžasné, takové snímky mám moc ráda. :-) Hanka
OdpovědětVymazatStromy na fotkách jsou perfektní, mám ráda barvu dřeva. Dřevěné plovoucí podlahy od http://www.levnedrevenepodlahy.cz/levne-drevene-podlahy.html zpříjemní interiér.
OdpovědětVymazat