Protože článek byl redakčně dost významně upraven, dovoluji si ho ještě jednou publikovat i zde, a to v původním znění i rozsahu.
Je
sobotní dopoledne posledního červnového víkendu. Zastavujeme u upraveného domku
na okraji městečka Westerlo, v provincii Antverpy. Pečlivě střižený živý
plot u okraje chodníku, ale hlavně velká informační tabule nás těší, neboť
víme, že jsme na místě.
Vzhled
tabule je velevýmluvný – obsahuje logo belgického projektu otevřených zahrad.
Chvějivý pocit nedočkavé trpělivosti narůstá a s napětím vstupujeme do
první zahrady naší víkendové cesty Belgií. Nad logem projektu je ještě jedna
cedulka. Je malá a neokázalá, skromně se na ní krčí jenom pár písmenek. ´t Goede Gevoel – zahrada dobrého
pocitu.
Dnešní
návštěva zahrady je o dost jiná, než běžné návštěvy jiných zahrad. Tato je ryze
soukromá, nemá velkou publicitu a také není o ní k dispozici mnoho
informací. Procházíme kolem vysokých tisových živých plotů, vedle kterých
rostou barevné trvalky v bohatých trsech. Sem tam prostor zdobí větší
nádoba a v ní další rostliny. Kondice rostlin a jejich kombinace nás ani
na malou chvilku nenechává na pochybách. Tady bydlí lidé, kteří zahradu
nepochybně milují. Jaký je to ale styl – formální, moderní, či snad romantický?
Z prvního dojmu to tedy nejde říct. Po zaplacení symbolického poplatku za
vstup na zahradu procházíme kolem dalších tisových plůtků – pořád ještě
s napětím, co bude za chvíli. Přesně tak, jak to má na dobrých zahradách
vypadat, i zde hraje důležitou roli moment překvapení. V případě této
zahrady je pocit překvapení opravdu značný. Je jasné, že jméno – „Zahrada dobrého pocitu“ bylo pro toto
místo vybráno zcela správně.