Listí

Když je listopad, tak padá listí. Je to logické, normální a funguje to takto už milióny let. Listí ze stromů je zdánlivě obyčejná věc. Umí ho udělat každý javor, buk č bříza, bez ohledu na to jestli má maturitu či nikoliv. Přitom listí - nebo možná lépe řečeno listy - nejsou vůbec až tak obyčejné, jako si někdy máme tendenci myslet. Každý jeden list je jednou velkou továrnou, ve které se pracuje na plné obrátky. Je zde velká transformační stanice, která chroustá sluneční energii a pomocí ní vyrábí suroviny nutné pro život rostliny. Je zde dokonalá rozvodní síť, která vše důležité distribuuje tam i zpátky. V listí je ukryta celá řada aplikací, které bez programování zabezpečují chod rostliny a všechny její důležité funkce. Také už milióny let.
Ovšem když listí začne padat, třeba zrovna tak, jako v listopadu, máme sklony ho nenávidět. Protože "dělá bo..." - no nezlobte se, ani to nemůžu vyslovit celé. 

Anglický zahradník Toby Buckland, se jednou na adresu listí vyjádřil takto: "Dnes není nic zadarmo, jenom listí padá ze stromů, jako dar z nebes"

Podíváme se na listí stromů z praktické stránky. Nyní už vám dám pokoj s fotosyntézou, transpirací a co já vím s čím ještě. Postačí jenom trochu selského rozumu.

Až příliš často někteří majitelé zahrad preferují stálezelené druhy před druhy opadavými. Prý ty opadavé jsou v zimě smutné, nudné, nezajímavé a nekryjí zahrádku před nežádoucími pohledy sousedů. V této chvíli se hodí vědět, že stromy mají jednu zajímavou funkci. Slouží jako prachový filtr a jejich schopnost čistit vzduch je nebývalá. Na listové ploše se usazuje polétavý prach - hektar parku pochytá za rok 60 - 70 tun prachu. Listy také ožírají housenky, poškozují je kroupy, spaluje je slunce. Je tedy logické, že na konci své kariéry jsou už docela zdecimované. Proto je vlastně dobře, že na podzim opadají - neboť z jara vyrostou nové a svěží (prachové filtry).

 Lesy (a také pralesy) často rostou na velmi chudých půdách. Na životě stromů mají zásluhy hlavně jejich vlastní listy, které časem tlejí a vracejí půdě živiny, které zase využijí pro svůj život. A takto to funguje rok co rok, už milióny let.

Na zahradách to funguje jinak. Pokud už stromy máme, mnoho z listů ze zahrady zmizí. Posbírá je sekačka na trávu a často skončí v pytlích na skládce, protože naše "krásné zahrady" přeci nebude hyzdit nějaký "ohavný a smrdutý kompost". Jenomže dobrý kompost není nikdy smrdutý - nebo jste snad zaznamenali smrad v lese z tlejícího listí? A také není ohavný - naopak, může být zdrojem velmi cenné suroviny, kterou nazýváme stejným jménem - kompost. Kdo má kompost domácí výroby, má v mnoha ohledech vystaráno.

Jak je vidět, kompost klidně může být i hezký. Nebo dokonce velmi hezký. A jak jsem řekl - je velmi užitečný. Když se do kompostu dostane vedle posekané trávy i listí stromů, zbytky větviček a celá řada drobného organického odpadu z kuchyně, vznikne za poměrně krátkou dobu "zemina" s vynikající strukturou a božským obsahem dobře přijatelných živin.

Na listí břízy slyším nejednu kritiku, neboť je lehké a díky tomu ho vítr dostane i tam, kde ho neradi vidíme. Ale pro kompost je vynikající - prý snad obsahuje látky, které urychlují kompostovací proces. Podobné látky si občas rádi kupujeme v krabičkách, abychom dosáhli stejného. V krabičkách je to za peníze, od břízy zdarma.

Osobně mám velmi rád listí z javoru (vlastně z javorů). Je hezké i na stromě, ale má jednu dobrou vlastnost. Můžeme ho snadno nasbírat hodně na malém prostoru. Když se nám to povede, můžeme javorové listí vysypat na podzimní záhon. Zvláště v případě, že hospodaříme na těžké jílovité půdě, má to velký význam. Takto nasypané listí trochu zalijeme, ať nám ho neunáší vítr a pustíme se do rytí. Když tento úkon zopakujeme několik let po sobě, máme naději výrazně vylepšit strukturu i kvalitu jílovité půdy.

Kdesi jsem se dočetl, že zejména v minulosti se velké javorové listy používaly při uskladňování jablíček. Jabka se individuálně balila do velkých javorových listů a poté se uskladňovala v bedýnkách v chladném prostoru sklepů. Nemám to osobně vyzkoušené, ale je to prý šetrná a účinná metoda skladování, která udržuje kvalitu plodů po dlouhou dobu.

Možná znáte strom, který se česky jmenuje zmarličník (jinak Cercidiphyllum japonicum). U nás se to trochu utajuje, ale ve své podstatě je to velký strom, který se vyznačuje jednou velmi neobvyklou vlastností. Na podzim, když je pár studených nocí (to je důležité) a začne listí opadávat, kolem stromu se šíří jemná vůně karamelu. Někomu to připomíná vůni bábovky, medovníku, nebo jiného cukroví. To je nakonec jedno, ale mít iluzi cukrárny na vlastní zahradě není až tak špatná věc. No a kdo by si nemohl dovolit kvůli rozměrům vysadit tento druh, může ho nahradit převisle rostoucí odrůdou, která zabere místa mnohem méně a přitom voní stejně.

Některé listy zase mají docela silnou symbolickou schopnost. Srdcovité listy zmarliky (Cercis) zase pomohou nesmělým mladíkům vyjádřit, co by mohli cítit ke své vyvolené slečně. Podarovat tento keř má mnohem lepší pointu než zglobalizvaná plastová srdíčka vyráběná v milionových sériích kdesi v zapadlé manufaktuře Říše středu.

Když už jsme u toho listí, musíme milé dámy pomyslet i na tento strom. Je to moruše. Morušové listy jsou hlavní potravou nepříliš krásného motýlka bource morušového. Z jeho kukel se získává surovina pro výrobu hedvábí. Vaše hedvábné šátečky tedy mohly také vzniknout jenom díky listí tohoto stromu.

Jestli bych se velmi snažil, v příběhu listí stromů bych mohl pokračovat ještě dlouho. Závěrem ale chci upozornit ještě na jednu schopnost stromových listů. Je to možná trochu banální, ale i krása - ačkoliv je v tomto případě velmi pomíjívá- je rozhodně dobrým důvodem k tomu, abychom listí stromů vzali na milost. Nebo snad ne?