Bohyšky, rostliny s obráceným jménem

V době, kdy píšu tento článek, je venku ještě zima, ale jaro už tak trochu visí ve vzduchu. Místy půda v naší zahradě působí pustým dojmem. Jakobychom místy zapomněli, že tam něco může růst. Ale je to jenom zdání, které klame. Jenom pár cm pod povrchem půdy dřímají pupeny, které se s prvními teplými dny rozvinou nejdříve do barevných špiček, později do toulců a nakonec do nádherných listů.

Někdy mohou tyto trvalky na první dojem působit, jakoby k naší zahradní kultuře patřily odnepaměti. Na každé správné babičkovské zahrádce nějaká z nich rostla a přitahovala na sebe pozornost svými velkými srdcovitými listy, často se zajímavou barevnou kresbou.

Vědecké jméno této rostliny je snadno zapamatovatelné – jmenuje se Hosta. Rostlina byla pojmenována na počest pana Nicolause Thomase Hosta, rakouského botanika a lékárníka, který byl prvním ředitelem botanické zahrady při vídeňském paláci Belveder. Vedle jmen bohyška či Hosta se pro tento rod často používá i jméno Funkia, či počeštěná obdoba funkie. Patří do čeledě liliovitých, někteří botanici ale zařazují bohyšky do samostatné čeledě funkiovitých (Funkiaceae).

České jméno bohyška zní velmi romanticky a snad by mohlo vyvolat dojem, že rostlina působí božsky krásně. Se vzhledem rostliny ale její jméno zajisté nesouvisí. Původ jména bohyška nejspíše pochází paradoxně až z dalekého Japonska, které je spolu s Čínou a Korejí domovem i rostlin samotných. Japonština totiž označuje tyto rostliny jménem „giboshi“, takže po úpravě do češtiny se klidně mohla jmenovat giboška. Naštěstí se tak nestalo, její jméno bylo s citem upraveno pro náš jazyk – a tak vzniklo pojmenování bohyška.