Zamyšlení nad mulčovací textilií - podruhé

Charles Darwin ve své poslední životní knize věnované červům mimo jiné napsal, že:

„Bez činnosti žížal, které nevědí nic o prospěchu, jaký přinášejí lidstvu, by zemědělství, jak ho známe, bylo velmi obtížné, ne-li zcela nemožné.“ 

Možná to vypadá tak, že už mi dochází fantazie, když tady zase otravuji s mulčovacími textiliemi, ale nejde to jinak - slíbil jsem, že se k této věci ještě vrátím. Když o nich mluvím, či píšu, obvykle to sebou nese vlnu emocí. Jestli fungují, nebo nefungují (ty textilie, samozřejmě) - jestli brání zaplevelení, či nikoliv.  Začal jsem trochu odzadu, citátem pana Darwina o žížalách. K žížalám je  třeba se vrátit a začat od nich. Jejich prospěch pro zemědělství (i pro zahradničení) spočívá v tom, že ze svého obydlí v podzemí neustále vylézají na povrch, kde hledají něco k snědku. To něco bývají obvykle odumřelé zbytky rostlin. Ty si vtáhnou do půdy, a když je to trochu možné, hodují na nich. Pohyb žížal je k neuvěření, dostávají se někdy až do hloubky kolem 2 m. Mimoděk přitom dělají v půdě chodbičky, čím půdu obohacují o vzduch. Z času na čas něco vyprdnou ...

- ačkoliv jsem to schválně napsal trochu nehezky, není to nic jiného, než humus (Všimli jste si ? Tentokrát jsem nenapsal že je to ho....o). V rámci jedné žížaly jedno "ho....o" pro půdu nic neznamená, ale když je žížal v půdě dostatek - systém jejich chodbiček a živin v nich zanechaných má pro život v půdě existenční dopad. To, že se žížaly dostanou skoro až do dvou metrů znamená, že až sem se dostane vzduch a část  živin v organické formě. Jaký traktor by to musel být, aby dosáhl podobného efektu? Nevím o takovém, že by existoval.

Možná už víte kam  mířím. Efektů se záporným znamínkem nám mulčovací textilie nabízí více, ale ovlivňování žížalího (a mikrobiálního) života v půdě je jeden z nejzásadnějších. 

Teď trochu více prakticky - když se na půdu položí textilie a na ní vrstva mulče - třeba toho minerálního, jak je dnes zvykem, dojde za vlhka k přilnutí textilie k půdě. Vrstva štěrku, která při běžném použití může mít hmotnost 50-100 kg na čtvereční metr způsobí, že přilnutí textilie k půdě bude věčné (myšleno z hlediska životnosti vysazeného záhonu). Znamená to tedy:

• do půdy se nebude dostávat vzduch a půda zůstane zhutněná
• žížaly to budou mít hodně těžké, když se dostanou téměř na povrch půdy, zjistí, že je tam cosi černého, co nejde prolézt
• nejšťastnější žížaly vylezou nad textilii v místě, kde je v ní vystřižená dírka pro nějaký keřík, či nedejbůh nějakou trvalku, čeká je však zklamání, neboť místo vrstvy listí najdou jenom kamení v různých formách a frakcích - nic k výrobě příštího humusu
• podobný stres jako žížaly zažívají třeba výběžkaté druhy trvalek, jejichž odnože by i chtěly vyrůst kousek vedle své mateřské rostliny, ale to černé něco je stejně nepustí.  

 S touto zlou zprávou se na svět vyklubala jedna dobrá. Mulčovací textilie nepustí nad svůj povrch ani některé jiné rostliny - ty které vnímáme jako nevítané plevele (některé to ale bravurně zvládnou). Ale ouha - je tu jiná věc. Semínka plevelů, která přiletí odjinud, ve vlhkém štěrku vyklíčí snadno a také si snadno hledají cestu k mulčovací textilii, ta bývá často vlhká alespoň natolik, aby rozvíjející se semenáčky plevelu přežily a neustále mohly rozšiřovat svoji kořenovou soustavu.

Je to až k nevíře, jak se daří plevelům, díky mulčovacím plachtám. Roste v ní stejně dobře vlhkomilná kyprej i suchomilná kostřava. Všechny obrázky z tohoto článku pocházejí z jediného parkoviště. Monokulturu růžových mochen křovitých doplňuje několik druhů trav, pampelišky, pcháč, podběl, jíva, topol, svlačec, vika, šťovík a kdovíco ještě. 
Pletí zpod vysoké vrstvy kačírku není příliš zábavné ani účinné.

Promiňte, ještě jednou se vrátím k těm žížalám. Nevím v kolika zahradách je použita textilie v boji proti plevelům. Z těch nově vzniklých, odhadují, že je to více než polovina - alespoň podle toho co ve svém okolí vidím. Na jedné zahradě jsou to jenom metry čtvereční, na jiných zahradách stovky metrů. Domnívám se, že v celorepublikovém součtu máme díky těmto materiálům znehodnocené obrovské plochy  jinak kvalitní půdy.

Je to velmi smutné - mulčovací textilii doporučují někteří zahradní architekti, mnozí kolegové je zcela bez přemýšlení pokládají zcela všude, kde něco vysazují. Mulčovací textílie používají realizační týmy v televizních pořadech o zahradničení, studenti ze zahradnických škol ji pokládají při výsadbách v rámci odborné praxe. Nejkrásnější a přitom plně funkční zahrady, které jsem kdy v životě viděl, byly vždy založeny bez tohoto doplňkového materiálu.
Dočetli jste se až sem? Vážně?  Moc děkuji.