Ve znamení javorového listu

Takto by možná mohl začínat i článek o kanadském hokeji, ale kupodivu, opravdu bude o javorech. Původně jsem chtěl ukázat jenom dvě tři fotky, ale nakonec mi to nedalo a fotografií nabízím více. Do nadpisu se mi to nevešlo, ale všechny fotografie pocházejí z Botanické zahrady Wakehurst Place v Anglii.

Tato botanická zahrada je oficiálně nazývaná venkovskou pobočkou slavné zahrady KEW, která dnes leží už na okraji Londýna, díky dramatickému rozrůstání se anglické metropole. Pod slovy venkovská pobočka si snad někdo může představit polozarostlou zahradu s chátrající administrativní  budovou. V případě zahrady Wakehurst Place to ale tak není. Zahrada se rozkládá na pozemcích bývalého panství a místo zchátralé administrativní budovy pozemku vévodí půvabný zámeček z konce 16. století. To ale z hlediska javorů asi není až tak podstatné.

Podstatná je jiná věc – rozmanitost javorů a jejich excelentní prosperita. Na většině snímků dominují především tzv. asijské druhy – hlavně Acer palmatum a Acer japonicum. Zvláště prvně jmenovaný druh se vyznačuje velkou variabilitou.  

Mladé rostliny ze semínek se často projevují různě. Díky tomu vzniká obrovské množství nových odrůd, z nichž zas některé z různých důvodů vyklidí pole, jak se říká. Přežívají jenom ty, které jsou atraktivního vzhledu a zároveň se chovají trochu slušně – jinými slovy nejsou příliš hejsavé.

Kdo je zvyklý na dobré rady kolem pěstování asijských javorů aplikované v našich podmínkách, pravděpodobně se zcela zhrozí, když si dobře prohlédne fotografie zde uveřejněné. Jak bych to slyšel – jak je to vůbec možné? Vždyť všude se uvádí, že tyto rostliny potřebují polostín! A tyto? Rostou si na slunci mírnyx dýrnyx. To si žádá vysvětlení, které se netýká nakonec jenom javorů, ale třeba i hortenzií nebo bohyšek.  Je to celé trochu jinak. Těmto citlivějším druhům se za jistých okolností může dařit i na slunečném místě, ale…

To ale je přitom moc důležité. Rostliny musí mít pro svůj rozvoj optimální půdní podmínky. V případě javorů je to hlubší půda, mírně kyselá, mírně, ale stále vlhká. Také vlhkost vzduchu javorům vyhovuje vyšší. A aby toho nebylo úplně málo, ještě jde o teplotu. Ta pokud není v létě příliš vysoká a naopak v zimě příliš nízká, dovoluje asijským javorům poměrně úspěšný život i na sluneční lokalitě. Podobně jsou na tom třeba hortenzie velkolisté. Při teplotách přibližně kolem 25 stupňů a vysoké vlhkosti vzduchu se mohou přestěhovat z polostínu na úplné výsluní a budou tam zářit jako celebrity, jejichž cílem je rovněž výsluní, jenom chápané trochu jinak.

Tyto souvislosti jsou důležité pro každého pěstitele. Dodržování učebnicových rad je ale o to naléhavější, čím extrémnější je stanoviště, na které jsou tyto rostliny vysazeny. Teď jsem pravděpodobně někomu z vás nahrál na pořádný smeč. To proto, že z času na čas i u nás potkám rostlinu na stanovišti, kde by teoreticky neměla růst – a ona nejenom že roste, ale také prosperuje. Důvodů může být více – třeba stále trochu nedoceňovaná přítomnost mykorizních druhů hub, nebo jenom genetické předpoklady. Jak jsem na začátku napsal, javory jsou kluci rozmanití a každý chce být tak trochu individualitou. V některých případech se geny těchto dřevin namíchají tak bezvadně, že jejich nositelé vydrží i velmi hrubé zacházení. Když je řeč o genech, připomínám, že u asijských javorů se často jedná o geny na podnoži, která zásadně ovlivňuje životaschopnost kulturní části rostliny.

Takže máme několik možností – buď při výsadbě udělejme maximum, abychom náročným javorům vyhověli, anebo to prostě riskneme a budeme doufat, že sestava jejich genů pomůže zvládnout dramatické podmínky jejich příštího života. Anebo, ještě máme třetí možnost – přiznat si, že pro některé rostliny prostě nemáme šanci vytvořit šťastné podmínky pro jejich další život – a místo nich pěstovat ty, které naše podmínky zvládnou s úsměvem. A jak jistě sami víte – pokud to trochu jde, tak s úsměvem je to nejlepší.