Počet zobrazení stránky

středa 15. dubna 2015

Borůvková sobota

Milé zahradnice a milí zahradníci, dovolte mi prosím pozvat vás na jednu akci, kterou děláme poprvé. Ale nejdříve krátké vysvětlení. Jak zaklepalo na dveře jaro, snad skoro není dne, že by nedorazil mejlík, či nezvonil telefon, kdy se na nás obracejí lidé s různými dotazy ohledem pěstování kanadských borůvek. To nás inspirovalo k tomu, že jsme se poprvé rozhodli využít objekt Borůvkové zahrady v Borovanech, respektive Letní borůvkové čítárny, k jednomu neformálnímu setkání. Toto setkání jsme nazvali Borůvková sobota.


Borůvkové setkání je naplánováno na sobotu 18. dubna od 10 do 16 hodin. Do borůvkové zahrady se dostanete snadno - přijedete nebo přijdete do Borovan (kousek od Českých Budějovic), z náměstí vejdete do zámku, respektive kláštera a dáte se doprava chodbou, která končí právě v Letní borůvkové čítárně.

pondělí 13. dubna 2015

Zátiší proměnlivosti

Víte co mě na zahradničení baví snad nejvíc? No je to schopnost rostlin pořád se nějak měnit, nějak vyvíjet a pořád přinášet nějaká překvapení. Pravda, někdy ta překvapení působí negativně, ale to je naštěstí méně časté.


Proměnlivost mě fascinuje, zároveň ale přiznávám, že dosáhnout jí a vyladit tak, aby pracovala v náš prospěch, patří mezi největší umění zahradničení. A čím je plocha zahrádky menší, tím důležitější je všechno promyslet tak, aby proměnlivost byla naším parťákem, ne zlou paní. Jestli se vám chce, zvu vás na jednu malou exkurzi, kde proměnlivost hraje jednu z hlavních rolí. Budeme sledovat jediné místo během jednoho roku. Jedná se o tento záhon:
Foceno v dubnu 2014. Místo připravené k výsadbě.

úterý 7. dubna 2015

Těší mě, já jsem Věnuše

Tak mi řekněte, který chlap by se nechtěl osobně seznámit s Věnuší. Nemusí to být zrovna ta Věstonická, ale už to jméno samotné má v sobě cosi magického. Možná  má tom svůj podíl i to, že to zrovna není časté jméno. Pravda, planetu Věnuši můžeme pozorovat na obloze, ale i tak to na osobní setkání příliš nevypadá. Takže když jsem se před pár lety s Věnuší osobně potkal, odfoukl jsem si překvapením. Uf, to jsem tedy opravdu nečekal.

Bylo to na jednom zahradnickém veletrhu a setkání to bylo nečekané a ohromující. Možná bych místo jména Věnuše měl používat její originální název. Tedy Venus. Přesněji řečeno Cornus 'Venus'. A už jsme doma - ve světě rostlin. To, čemu se v latině říká Cornus, se česky nazývá svída. Tedy někdy, někdy také dřín - je v tom trochu nepořádek. Je to docela škoda, protože když někomu řeknu, že vím o nádherné svídě, ten někdo se obvykle zatváří nepatřičně a dodá, že svídu zná, že k ní chodí venčit svého psa, nebo tak nějak podobně. Ovšem není svída jako svída - to by se taková 'Venus' klidně mohla urazit, kdyby to slyšela. Její květy obklopují 4 obří listeny. A když říkám obří, tak myslím obří. Soukvětí může mít v průměru i 13 cm, někdy dokonce i trochu více. Vypadá - no asi takto:

Opravdová paráda, tahle Venus. Na zmíněném veletrhu rozdával jistý německý školkař k Věnuši nějaké letáky. Ale opravdové květy byly tak vzrušující, jak se na Věnuši patří a sluší.