Počet zobrazení stránky

pondělí 3. září 2018

Na začátku byl rýč - ochutnávka č. 2

Nedávno jsem přiznal, že se právě rodí moje první knížka. Bude samozřejmě zahradnická, ale ani příliš odborná, ani vědecká. Bude tak trošku literární, místy snad i mírně zábavná a alespoň trochu poučná. Věřím, že to všechno knížka svým čtenářům nabídne. Pokud vůbec můžu sám o ní psát, věřím, že to bude hlavně knížka odpočinková. Ve své bujné fantazii si představuji, že si ji někdo bude číst se sklenkou vína na dobrou noc, či k rannímu čaji nebo odpolední kávě, přičemž na pořadí nápojů vlastně nezáleží. Udělejte si pohodlíčko - tady je ochutnávka č. 2 - 

                                                              Zahradník a král

Když jsem byl malý kluk, rozmlouval jsem se svou sestřenkou o tom, jaké zaměstnání by kdo chtěl provozovat, až dorosteme do dospělosti. Zatímco já snil už tenkrát o profesi zahradníka, moje sestřenka toužila být princeznou. Měla to v hlavě moc dobře srovnané, protože už tenkrát věděla, že povolání princezny je vlastně neškodná přípravka na povolání královny. A tou chtěla být také. 

Za sebe jsem si vůbec nevěděl představit, co vlastně kralování obnáší, ale můj problém to nebyl. Měl jsem od sestřenky přislíbené místo hlavního královského zahradníka, což mi tenkrát docela lichotilo, i když dnes se to hodnotí jako jasný klientelizmus.

neděle 19. srpna 2018

Příběh jednoho dubu



Přemýšlejte o energii uložené v žaludu. Vložíte ho do země a exploduje do dubu.
                                                                                            George Bernard Shaw 


Není pochyb o tom, že to tak je. Vlastně od dětství jsem byl tímto jevem tak trochu fascinován. Dumal jsem často nad tím, jak z titěrného semínka může vyrůst takové stromisko. I když jsem snad důležité věci pochopil, stupeň fascinace to nezměnilo. Do dubového lesa jsem v dětsví chodil na houby, v zimě sáňkovat, v létě na výlety a později, když dozrála k tomu doba, tak i na rande. Duby mě nějak doprovázejí celý životem. Když jsem studoval na vysoké škole, chodíval jsem fotografovat staré duby kolem Janohradu v Lednickém parku. Stejné okouzlení tímto stromem na mě padlo, když jsem začal objevovat krásu hrází jihočeských rybníků, na kterých jako živé poselství stále rostou duby z období Rožmberků.





Jeden další dub mi docela razantně vstoupil do života díky přání mého zákazníka.

pátek 3. srpna 2018

Na začátku byl rýč - ochutnávka č.1

Před pár dny jsem oficiálně přiznal, že je na cestě moje první zahradnická kniha. No kniha, spíše dárková knížečka to bude. Kdo se těšil na odborné texty, bude si muset ješt trochu počkat. Knížka se bude jmenovat "Na začátku byl rýč" a obsah budou tvořit krátké texty, literárně asi nejbližší fejetonům. Bude bez fotografií, zato krásně ilustrované mojí kamarádkou ze studentských let, Markétou Vydrovou. Obrázky v tomto blogu ještě nejsou z její dílny, teprve se na tom bude pracovat. Všechny texty jsou alespoň v něčem zahradnické, nebo botanické. Nebo obojí. Pro netrpělivé je tady první ukázka. Jmenuje se "O ZAHRADNÍM KOLEČKU"
 Rád vzpomínám na jednu milou příhodu, kterou jsem zažil při zakládání jisté zahrady. Původně jsem chtěl říct, že jsem na této zahradě pomáhal při navážení zeminy na záhon. Kdo komu vlastně pomáhal je ale docela sporné, neboť se ke mně přidal pan domácí a tudíž jsme naváželi spolu. A moc dobře jsme se přitom pobavili a také si hezky popovídali. Naše práce i povídání měly velmi zvláštní náboj – neboť pán, se kterým jsem dělal, je původem Angličan. Z daleké Anglie se přestěhoval na jihočeský venkov, a aby zapadl, rozhodl se učit česky. Svým způsobem to byl pro mne výtečný den, protože jsem pracoval s Angličanem, jako kdybychom tvořili opravdovou anglickou zahradu.

neděle 29. července 2018

Zamyšlení nad mulčovací textilií - podruhé

Charles Darwin ve své poslední životní knize věnované červům mimo jiné napsal, že:

„Bez činnosti žížal, které nevědí nic o prospěchu, jaký přinášejí lidstvu, by zemědělství, jak ho známe, bylo velmi obtížné, ne-li zcela nemožné.“ 



Možná to vypadá tak, že už mi dochází fantazie, když tady zase otravuji s mulčovacími textiliemi, ale nejde to jinak - slíbil jsem, že se k této věci ještě vrátím. Když o nich mluvím, či píšu, obvykle to sebou nese vlnu emocí. Jestli fungují, nebo nefungují (ty textilie, samozřejmě) - jestli brání zaplevelení, či nikoliv.  Začal jsem trochu odzadu, citátem pana Darwina o žížalách. K žížalám je  třeba se vrátit a začat od nich. Jejich prospěch pro zemědělství (i pro zahradničení) spočívá v tom, že ze svého obydlí v podzemí neustále vylézají na povrch, kde hledají něco k snědku. To něco bývají obvykle odumřelé zbytky rostlin. Ty si vtáhnou do půdy, a když je to trochu možné, hodují na nich. Pohyb žížal je k neuvěření, dostávají se někdy až do hloubky kolem 2 m. Mimoděk přitom dělají v půdě chodbičky, čím půdu obohacují o vzduch. Z času na čas něco vyprdnou ...

středa 29. listopadu 2017

Ve znamení javorového listu


Takto by možná mohl začínat i článek o kanadském hokeji, ale kupodivu, opravdu bude o javorech. Původně jsem chtěl ukázat jenom dvě tři fotky, ale nakonec mi to nedalo a fotografií nabízím více. Do nadpisu se mi to nevešlo, ale všechny fotografie pocházejí z Botanické zahrady Wakehurst Place v Anglii.


Tato botanická zahrada je oficiálně nazývaná venkovskou pobočkou slavné zahrady KEW, která dnes leží už na okraji Londýna, díky dramatickému rozrůstání se anglické metropole. Pod slovy venkovská pobočka si snad někdo může představit polozarostlou zahradu s chátrající administrativní  budovou. V případě zahrady Wakehurst Place to ale tak není. Zahrada se rozkládá na pozemcích bývalého panství a místo zchátralé administrativní budovy pozemku vévodí půvabný zámeček z konce 16. století. To ale z hlediska javorů asi není až tak podstatné.

neděle 5. listopadu 2017

Kde se vzalo toto jméno? ( 1 - Hidcote)



Stihli jste si někdy uvědomit, jak moc obtížné musí být pojmenovávání rostlin? Tolik druhů, co existuje a jako na potvoru se ještě stále objevují nové. Nějaké sice zanikají, ale jejich jméno, to je jako číslo na dresu nějaké sportovní celebrity. Když už bylo proslaveno, prostě se nepoužívá. U rostlin či živočichů je to stejné. Když se objeví nový rod mravence, nemůže se už jmenovat Dinosaurus, protože toto jméno patří jinému tvorovi, co už to sice má za sebou, ale už tu jednou byl.  

U rostlin je to podobné, někdy ještě více zapeklité. Třeba když se rostlina nějakým způsobem podobá koze (nevím, proč mě napadly zrovna kozy), botanický slovník se kozí tematikou jen tak hemží.

středa 1. listopadu 2017

O nenapsané knize a zahradě plné sošek



Mám doma docela dost zahradnických knížek. Některé z nich jsou věnovány zahradnickému cestování. Jsou skvělou inspirací pro plánování zahradnických cest. Mají různé názvy, ale jedna z nich je zvláště optimistická – jmenuje se "1000 zahrad, které musíte vidět dříve, než umřete".

No páni, říkal jsem si, když jsem si ji kupoval. To tedy nevím, jak stihnu. Teď mám v knížce mezi stránkami nastrkané papírky, kde už jsem byl. Nelekejte se, u většiny zahrad papírky nastrkané nemám, ještě je co objevovat.  Nedávno jsem si v knize zalistoval a s velkou hrůzou jsem zjistil, že zahrady, které bych k návštěvě doporučoval já, v této publikaci prostě nejsou. Aha – ono je těch hezkých zahrad určitě více jak tisíc. Až jednou budu mít příliš volného času – zkusím si udělat přehled těch, které jsem viděl já. Nevím, kolik jich bude – určitě méně než tisíc, určitě více než sto. A napíšu o nich knihu – stejně mě kdekdo podpichuje, abych konečně už napsal něco svoje.