Platan 'Alphens Globe' - jaký vlastně je?

Bylo to myslím roku 2003 nebo 2004, když se na našem zahradnickém trhu objevila nová odrůda platanu. Zajásali mnozí zahradníci a hned po nich majitelé zahrad i správci veřejného prostoru, neboť už samotné jméno odrůdy přinášelo trochu očekávaného optimismu. 'Alphens Globe' - takové jméno stálo na jmenovce této novinky. Kde se vzal Alphens, to nevím, ale význam slova Globe je jasný - je to koule. Až se usmívám nad možným doslovním překladem toho jména. V každém případě se ale dalo od rostliny čekat, že jeho koruna bude kulatá. Tento strom jsem vysadil na naši zahradu na podzim roku 2004, ve velikosti 12-14 cm - a byl to patrně jeden z prvních kusů, které byly v Čechách k dispozici. O necelých 5 let později -  z jara 2009 jsem sázel alej asi 20 kusů v parku Stromovka v Českých Budějovicích. Na obou lokalitách dostaly platany prostor k volnému růstu. U nás byl akorát lehce prořezán, ale nebyl ani tvarovaný, ani zakracovaný. Docela dlouhé zkušenosti s tímto kultivarem mi dávají sebevědomí, abych ho mohl trochu hodnotit. Vlastní zkušenosti s tímto stromem jsou dost odlišné s informacemi, které jsou běžně na webu dostupné.

Abyste tomu rozuměli, nekritizuji původní informace o stromu. Jenom se snažím napravit je na správnou míru. To, že je název zavádějící, se občas přihodí. Ve dnešní rychlé době si žádný

Jak knížka ke svému jménu přišla - ukázka č.3

Moje knížka NA ZAČÁTKU BYL RÝČ ještě potřebuje ke spatření světa asi pár dnů navíc, proto mám pro ty nejméně trpělivé čekatele ještě jednu ukázku. Než se dáte do čtení, dovolte prosím kratičké vysvětlení o tom, jak ke svému jménu vlastně přišla.

Ať se to komu líbí, nebo ne - na začátku lidského pokroku nebyl ani internet ani plynový sporák. Možná že to byla kamenná sekyra, možná kopí, ale když byl objeven rýč a touha rýt, zpracovávat půdu a cosi dopěstovat, tak teprve tehdy dostaly dějiny lidského bytí pořádný náboj. Přiznávám, je v tom i trochu poetického i historického, ale zejména několik vlastních zkušeností, které mě dovedly k fejetonku, který jsem pojmenoval tak, jak posléze i celou knížku samotnou. Původně jsem myslel, že to bude první kapitolka celé knížky, nakonec jsem ji posunul o jednu pozici dále. První kapitola se jmenuje O zahradní terapii, ale na tu si budete muset počkat. Takže na ukázku:

Jedna moje známá je velmi pověstná svými brilantními výroky. Obvykle mě nechávají v klidu, protože tuto dámu už dobře znám. Jednou mě ale opravdu na pár sekund zcela zaskočila. Řekla, že

Můj Strom republiky

V těchto dnech - v předvečer oslav vzniku Československa - probíhá v naší zemi masové sázení stromů. A není to jen tak ledajaké sázení, je to sázení velmi symbolické. Možná, že bych to mohl trochu upřesnit. V naprosté většině případů se totiž sázejí lípy, jako symbol české (československé, slovanské) státnosti. Za národní strom jsme lípu přijali až v dobách obrození. Dávno před tím byl slovanským stromem mohutný dub - symbol síly a boje za spravedlnost. Jenže dub byl národním stromem i germánských národů na západ od našeho území.

V dobách obrození jsme se jako národ potřebovali vymezit proti ostatním národům, co vedlo i k hledání nových symbolů. Za národní symbol byla zvolena lípa, která měla ve slovanském vnímání také velmi silnou tradici. Možná, že hlavní podíl na tom má kombinace velké koruny a jemných listů srdčitého tvaru. Od dávných dob byla lípa vnímána jako strom lásky a něžnosti. Pod lípou se často potkávali milenci a také se pod ní oddávalo, lípy často stáli na návsích nejdříve u obecných studních, později u kapliček a kostelů. Dub a lípa vlastně patřily k sobě - on jako silný mužský element, ona jako něžná a ochraňující matka. A teď k tomu důležitému.

Jak založit trvalkový záhon?

Když se mě někdo ptá, které rostliny mám nejraději, snažím se vyhnout jednoznačné odpovědi, abych některým rostlinám neublížil. Odpovídám proto obecně, že téměř všechny rostliny rád mám, ale některé z nich vnímám jako nesmírně důležité. Jsou to třeba listnaté stromy, velké keře a trvalky. Posledně jmenované - trvalky - mi imponují z mnoha důvodů. Jsou krásné, mnohé z nich velmi hezky kvetou, často jsou zdrojem obživy pro oylovače, také nelze zapomenout na to, že se často vyznačují  velmi dynamickým růstem. Ano - jsou to rostliny pro netrpělivé - a to ve všech ohledech toho tvrzení. Jestli jsou vysazeny do vhodného prostředí - umí růst dobře a rychle. A to dokonce i v případech, že  budou žít v extrémních podmínkách exponovaného  prostředí. Platí to ale za podmínky, že rostliny budou vybrány na konkrétní lokalitu s vysokou mírou odpovědnosti. Jeden takový záhon vám chci představit. Nachází se v jihočeském městečku Suchdol nad Lužnicí a je součástí veřejného prostoru.

Tento záhon byl vysazen na začátku června roku 2018. Výsadbě předcházela úprava půdy, zejména odplevelení, zrytí a přihnojení.

Kalendáře na rok 2019

Všem svým příznivcům a zahradnickým nadšencům, kteří ode mne v tuto chvíli čekají něco líbivého či poučného se nyní omlouvám za komerční příspěvek. Nemyslete si ale, že je to velký prohřešek, trochu komerce mi umožňuje fungovat tak, abych mohl dělat ty příspěvky, na které se jinak těšíte.

S radostí oznamuji, že už jsou opět na světě naše autorské kalendáře na příští rok. Je to stolní kalendář Zahrada a svět rostlin a nástěný kalendář romantické Hortenzie. Kdo nás už trošku zná, tak ví, že i v kalendářích se pouštíme trochu netradiční a málo vyšlapanou cestou. Když jsme začali s tematickými kalendáři a na fotkách nebyli sličné slečny či silná auta, vzbuzovali jsme údiv nebo soucit. Dnes je všechno jinak a na neobvyklé náměty se už mnoho lidí těší. Téma na rok 2019 má silný akcent - kalendář na rok 2019 je totiž věnovaný romantickým hortenziím.

Formát kalendáře je v zavřeném stavu A4, po otevření se změní na A3. V dolní části je 5 cm vysoký bílý pruh pro potisk, firemní reklamu nebo rukou psané milostné sdělení. Kalendárium je české i slovenské - včetně jmen a státních svátků.
Stolní kalendář se jmenuje Zahrada a svět rostlin má rozměry cca 16 x 23 cm,

Co to jen bylo na začátku?

Prvního listopadu roku 2017 jsem tu, na svém blogu vedl krátkou úvahu o nenapsané knize.  Přiznávám, také jsem říkal, že možná ani nikdy žádnou knihu nenapíšu. Byl jsem plný pochybností, nejistot a váhání. Je celkem paradoxní, že skoro přesně do roka a do dne se všechno změnilo. Pokud nenastanou nečekané události, tak 29.října 2018 ta knížka vyjde. Bude moje první a jmenovat se bude

NA ZAČÁTKU BYL RÝČ
Pavel Chlouba

Víte, kdo byli lovci rostlin, kde se vzalo zahradní kolečko nebo proč se stal patronem všech
zahradníků právě mnich Fiakre? Vychutnali jste si někdy pestrobarevnost češtiny v
botanickém názvosloví? Slyšeli jste o rostlinách, jako je píchoš, boubelka či kokoška? A víte,
proč bychom měli postavit pomník včelám a žížalám?

Laskavé a humorné povídání o zahradničení asi nejvíce potěší každého, kdo alespoň trochu
podlehl této krásné vášni.

Na začátku byl rýč - ochutnávka č. 2

Nedávno jsem přiznal, že se právě rodí moje první knížka. Bude samozřejmě zahradnická, ale ani příliš odborná, ani vědecká. Bude tak trošku literární, místy snad i mírně zábavná a alespoň trochu poučná. Věřím, že to všechno knížka svým čtenářům nabídne. Pokud vůbec můžu sám o ní psát, věřím, že to bude hlavně knížka odpočinková. Ve své bujné fantazii si představuji, že si ji někdo bude číst se sklenkou vína na dobrou noc, či k rannímu čaji nebo odpolední kávě, přičemž na pořadí nápojů vlastně nezáleží. Udělejte si pohodlíčko - tady je ochutnávka č. 2 - 

                                                              Zahradník a král

Když jsem byl malý kluk, rozmlouval jsem se svou sestřenkou o tom, jaké zaměstnání by kdo chtěl provozovat, až dorosteme do dospělosti. Zatímco já snil už tenkrát o profesi zahradníka, moje sestřenka toužila být princeznou. Měla to v hlavě moc dobře srovnané, protože už tenkrát věděla, že povolání princezny je vlastně neškodná přípravka na povolání královny. A tou chtěla být také. 

Za sebe jsem si vůbec nevěděl představit, co vlastně kralování obnáší, ale můj problém to nebyl. Měl jsem od sestřenky přislíbené místo hlavního královského zahradníka, což mi tenkrát docela lichotilo, i když dnes se to hodnotí jako jasný klientelizmus.

Příběh jednoho dubu

Přemýšlejte o energii uložené v žaludu. Vložíte ho do země a exploduje do dubu.
                                                                                            George Bernard Shaw 

Není pochyb o tom, že to tak je. Vlastně od dětství jsem byl tímto jevem tak trochu fascinován. Dumal jsem často nad tím, jak z titěrného semínka může vyrůst takové stromisko. I když jsem snad důležité věci pochopil, stupeň fascinace to nezměnilo. Do dubového lesa jsem v dětsví chodil na houby, v zimě sáňkovat, v létě na výlety a později, když dozrála k tomu doba, tak i na rande. Duby mě nějak doprovázejí celý životem. Když jsem studoval na vysoké škole, chodíval jsem fotografovat staré duby kolem Janohradu v Lednickém parku. Stejné okouzlení tímto stromem na mě padlo, když jsem začal objevovat krásu hrází jihočeských rybníků, na kterých jako živé poselství stále rostou duby z období Rožmberků.





Jeden další dub mi docela razantně vstoupil do života díky přání mého zákazníka.

Na začátku byl rýč - ochutnávka č.1

Před pár dny jsem oficiálně přiznal, že je na cestě moje první zahradnická kniha. No kniha, spíše dárková knížečka to bude. Kdo se těšil na odborné texty, bude si muset ješt trochu počkat. Knížka se bude jmenovat "Na začátku byl rýč" a obsah budou tvořit krátké texty, literárně asi nejbližší fejetonům. Bude bez fotografií, zato krásně ilustrované mojí kamarádkou ze studentských let, Markétou Vydrovou. Obrázky v tomto blogu ještě nejsou z její dílny, teprve se na tom bude pracovat. Všechny texty jsou alespoň v něčem zahradnické, nebo botanické. Nebo obojí. Pro netrpělivé je tady první ukázka. Jmenuje se "O ZAHRADNÍM KOLEČKU"

 Rád vzpomínám na jednu milou příhodu, kterou jsem zažil při zakládání jisté zahrady. Původně jsem chtěl říct, že jsem na této zahradě pomáhal při navážení zeminy na záhon. Kdo komu vlastně pomáhal je ale docela sporné, neboť se ke mně přidal pan domácí a tudíž jsme naváželi spolu. A moc dobře jsme se přitom pobavili a také si hezky popovídali. Naše práce i povídání měly velmi zvláštní náboj – neboť pán, se kterým jsem dělal, je původem Angličan. Z daleké Anglie se přestěhoval na jihočeský venkov, a aby zapadl, rozhodl se učit česky. Svým způsobem to byl pro mne výtečný den, protože jsem pracoval s Angličanem, jako kdybychom tvořili opravdovou anglickou zahradu.

Zamyšlení nad mulčovací textilií - podruhé

Charles Darwin ve své poslední životní knize věnované červům mimo jiné napsal, že:

„Bez činnosti žížal, které nevědí nic o prospěchu, jaký přinášejí lidstvu, by zemědělství, jak ho známe, bylo velmi obtížné, ne-li zcela nemožné.“ 

Možná to vypadá tak, že už mi dochází fantazie, když tady zase otravuji s mulčovacími textiliemi, ale nejde to jinak - slíbil jsem, že se k této věci ještě vrátím. Když o nich mluvím, či píšu, obvykle to sebou nese vlnu emocí. Jestli fungují, nebo nefungují (ty textilie, samozřejmě) - jestli brání zaplevelení, či nikoliv.  Začal jsem trochu odzadu, citátem pana Darwina o žížalách. K žížalám je  třeba se vrátit a začat od nich. Jejich prospěch pro zemědělství (i pro zahradničení) spočívá v tom, že ze svého obydlí v podzemí neustále vylézají na povrch, kde hledají něco k snědku. To něco bývají obvykle odumřelé zbytky rostlin. Ty si vtáhnou do půdy, a když je to trochu možné, hodují na nich. Pohyb žížal je k neuvěření, dostávají se někdy až do hloubky kolem 2 m. Mimoděk přitom dělají v půdě chodbičky, čím půdu obohacují o vzduch. Z času na čas něco vyprdnou ...