Bříza není plevel

Sledujte také náš druhý zahradnický blog www.zahradniknacestach.blogspot.com

Nevím jak důvěryhodně na vás působí titulek, když sami dobře víte, co všechno bříza dokáže.  Je to totiž právě bříza, která se snad jako první zazelená na haldě hlušiny a kliďánko si vyklíčí v okapu nad pátým patrem starého domu. A nejenom, že tam vyklíčí, dokonce tam i dlouhou dobu dokaže vyžít ze zkompostované podstaty, vody, prachu a možná svých starých listů. No taková je prostě bříza. Ale říkejte si co chcete - na svém si trvám. Břízu za plevel nepovažuji.

Obrovská vitalita břízy často totiž vede k zjednodušenému pohledu na tuto dřevinu. Její pionýrská schopnost osídlovat extrémně exponovaná a nehostinná místa, jí v mínění veřejnosti spíše paradoxně ublížila. V lesním hospodářství nebo třeba při správě chráněných lokalit mohou nastat situace, že se bříza stane nevhodným hostem, rozhodně to ale neznamená, že bříze nepatří žádné místo v zahradách či veřejných parcích. A navíc – druhů a odrůd bříz je poměrně velké množství. Některé z nich jsou opravdu zajímavé a velmi atraktivní.

Naši nejběžnější břízu – břízu bílou (Betula pendula) zná snad i každé malé dítě. Na svědomí to má charakteristická bílá borka, která tvoří jeden z typických poznávacích znaků tohoto stromu. Bříza bílá je nedílnou součástí naší krajiny i častým parkovým stromem. V soukromých rodinných zahradách se používá jenom okrajově, je to ale důležitá dřevina, která má mnoho zajímavých vlastností. Naši předkové už dávno znali břízu jako mnohostrannou léčivou rostlinu, která se používala už v lidovém léčitelství k léčbě mnoha nemocí od revmatismu, přes léčbu močových cest a třeba i k rozpouštění ledvinových kamenů. Výtěžky z břízy hojně využívá i kosmetický průmysl, například k výrobě šamponů. Zejména přírodní národy umí břízu využívat všemi možnými způsoby. Z březové kůry se v minulosti vyráběly velmi kvalitní loďky i výtečná střešní krytina.  Destilací březové kůry se získává dehtový olej, který působí jako repelent nejenom proti hmyzu, ale i proti slimákům, či pro impregnaci obuvi, nebo při dalším zpracování dokonce jako lepidlo využívané v brašnářství. Z kůry se také vyrábí hnědé barvivo a dokonce i náhrada mouky v období hladomoru. Kdybychom měli vyjmenovat i další možnosti naší obyčejné břízy, zabralo by to ještě hodně místa.

Pro využití v zahradách se s největší pravděpodobností poohlédneme po nějakých zajímavých kultivarech či dokonce jiných druzích břízy. Bříza bílá nabízí hned několik odrůd, které se od sebe liší tvarem koruny  či barvou listů. Dlouhodobě nejvýznamnější využití patří pravděpodobně už poměrně staré odrůdě ‘Youngii‘, která se vyznačuje nepravidelným, silně převislým růstem. Tato odrůda dosahuje  v dospělosti obvykle  mnohem větší šířky než výšky. Při vysazování této odrůdy musíme tuto vlastnost brát vždy na vědomí. Z jiných druhů bříz si zmínku zaslouží bříza  himalájská, která bývá označována dvojím vědeckým názvem. Některé školky ji nabízejí označenou jako Betula utilis ‘Jacquemontii‘, jindy bývá pojmenována jako Betula utilis ‘Doorenboos‘. Ať už její vědecké pojmenování vyzní jakkoliv, v každém případě se jedná o strom, který je velmi dekorativní. Zásluhu na tom má hlavně kůra, která je bílá a hladká, a to i v případě starých jedinců. Bělost kmene této břízy přitahuje pozornost i z dálky a v každém ročním období. Zejména kvůli krásné kůře se pěstují i další druhy bříz. Relativně často můžeme obdivovat půvab břízy papírovité – Betula papyrifera. Vyznačuje se specifickým odlupováním kůry, kterou lze stáhnout ve velkých, souvislých plátech. Jak napovídá název této břízy, kůra se používala ke psaní jako náhrada papíru. To však zdaleka není její jediné využití. Kůra tohoto druhu se totiž používala jako první pomoc při popáleninách kůže, vývar z kůry se používal k léčbě různých onemocněních pokožky a vnitřně proti dyzentérii a nemocem krvi. Kůra břízy papírovité se dokonce používala k léčbě  zlomenin končetin,  podobně jako se nyní používá sádra. Na poraněné místo se přiložil kus čisté měkké látky a na ní březová kůra. Ta se pak jemně a pomalu nahřála, načež se smrskla, utáhla a zafixovala poraněnou končetinu.

Krásnou kůru mají i další druhy bříz, velmi zajímavá je například bříza černá  (Betula nigra), jejíž kůra dost tmavá. Některé druhy mají kůru dokonce červenou, šedou, nebo nažloutlou – ty však mají spíše sbírkový význam a nepatří stabilně do sortimentu běžně nabízených dřevin.

Pěstování břízy je relativně snadné, břízy jsou dřeviny velmi skromné na kvalitu půdy. Porostou i v chudých a kamenitých  půdách, nejsou citlivé na půdní reakci. Důležité je ale vědět, že břízy jsou extrémně náročné na dostatek přímého slunečního svitu, proto jim vybíráme místo na plně osluněné lokalitě. Ve většině případů jsou břízy také citlivé na zasolení půdy. A ještě jedna důležitá věc nakonec – při vysazování břízy se snažte najít takové místo, aby se v následujících letech už nemusela bříza přesazovat jinam. Přesazování z volné půdy ji nesvědčí. Když už se z nějakých důvodů musí provést, nejlepší čas pro přesazení je v předjaří, kdy se už nalévají pupeny, ale listy ještě nejsou otevřeny. Když už se listy břízy rozvinou, začíná působit další z mnoha efektů. Některé zdroje totiž tvrdí, že listy břízy obsahují velké množství fytoncidů, tj. látek, které zabíjejí živé bakterie –  proto je třeba umístnění  lavičky pod korunou břízy nejenom hezkou, ale i zdraví prospěšnou záležitostí. No a když už listí koncem roku ukončí svoje poslání, poslouží ještě jako výborná surovina pro vznik vysoce kvalitního kompostu. Zkrátka a dobře, bříza není žádný plevel.

Dočetli jste se až sem? Děkuji vám za váš čas i případné názory.

Pavel