Zátiší proměnlivosti

Víte co mě na zahradničení baví snad nejvíc? No je to schopnost rostlin pořád se nějak měnit, nějak vyvíjet a pořád přinášet nějaká překvapení. Pravda, někdy ta překvapení působí negativně, ale to je naštěstí méně časté.

Proměnlivost mě fascinuje, zároveň ale přiznávám, že dosáhnout jí a vyladit tak, aby pracovala v náš prospěch, patří mezi největší umění zahradničení. A čím je plocha zahrádky menší, tím důležitější je všechno promyslet tak, aby proměnlivost byla naším parťákem, ne zlou paní. Jestli se vám chce, zvu vás na jednu malou exkurzi, kde proměnlivost hraje jednu z hlavních rolí. Budeme sledovat jediné místo během jednoho roku. Jedná se o tento záhon:

Foceno v dubnu 2014. Místo připravené k výsadbě.

Když sem potkal tento samorost z poloviny zasypaný nějakým odpadem na jednom rumišti, okamžitě jsem věděl, že ho musím zachránit pro příští generace. Anebo alespoň na pár nejbližších let. Pořádný kus dřeva se postará alespoň o jakýsi efekt, než rostliny vysazené v jeho blízkosti vytvoří nějakou hmotu. První krůček se tedy povedl a zbyek jakéhosi stromu dostal šanci dělat radost ještě alespoń pár dalších let.

Jak je vidět z obrázků, do hry na proměnlivost se zapojil i modrý plot. Jeho barevnou variabilitu na fotografiích ovlivňuje intenzita světla. Nás ale bude více zajímat svět rostlin, než hra světel na dřevěném plotě. Výsadba, která je na tomto místě, by se dala nazvat různě. Třeba lesní zákoutí, nebo miniaturní vřesoviště, nebo zátiší se samorostem. Nakonec, to je tak trochu jedno. V každém případě zde až na výjimky byly vysazeny rostliny, které vyžadují, nebo alespoň tolerují kyselou půdu. Jednou z výjimek je trvalka půvabného jména - jarmanka (Astrantia), která si hoví v půdě spíše mírně zásadité. na toto místo byly vysazeny vřesovce, vřesy (mimo záběr) borovice, jeden asijský javor, svída (Cornus kousa 'Teutonia'), Enkianthus, Heucherelly, Pierisy, Azalea a ještě pár drobností navíc. Takto nějak vypadalo místo po celodenní práci. Co byste na to řekli? Já tedy "nic moc". Někdy jsem se přistihl, že občas závidím zedníkům, podlahářům, nebo malířům pokojů. Ve chvíli, kdy opouštějí
práci, je jasné co udělali. Zatímco my zahradníci opouštíme pracoviště a v tichosti doufáme, že nepřijde někdo po nás, aby rychle zaplnil ty obrovské mezery mezi rostlinami nějakými rostlinami dalšími. V tomto případě to naštěstí nehrozilo. Fotografováno v dubnu 2014.

Tento snímek je z července roku 2014. Zatímco vřesovce se alespoň zazelenaly, o jistý pokrok se pokoušejí Heucherelly. Jsou to první, trochu viditelné proměny. Motor proměnlivosti se ohřívá a pozvolna, velmi pozvolna začíná fungovat a nabírat na obrátkách.

Při cestě časem jsme dorazili až do září. Keře za tak krátkou dobu nejsou schopny velkých pokroků. ale něco na nich přeci jenom vidět je. Tak třeba ta světle zelená tyčka v pravé části fotografie, na popředí bambusové rohože, je velmi zajímavá rostlina. Jedná se odrůdu tisovce - Taxodium distichum 'Peve Minaret'. Je to zpočátku velmi úzká dřevinka, později se její tvar změní na lehce soudečkovitý. Možná proto je mi tak sympatická!

A je tu konec října roku 2014. V levém horní rohu ještě kvete miniaturní komule, kterou někdo nazývá motýlím keřem. Jedná se opravdovou zakrslotinku, která dorůstá kolem 70 cm, někdy ani to ne. Kvetou Heucherelly, což jsou vlastně mezirodové křížence rodů Heuchera a Tiarella. Nacházejí se uprostřed fotografie. Mimo jiné jsou hodně hmatatelným důkazem proměnlivosti.

 

Jsme stále na konci října roku 2014. Co se to tam dějě?  No přeci, sázejí se cibulky. Ovšem, že ne žádná šalotka, ale cibule a hlízky jarních cibulovin. Je to možná jakási práce navíc, vždyť záhon vypadá docela plně. Ale z jara to bude všechno jinak. Cibulky vyskočí z půdy a rozzáří ji barevnou paletou něžných odstínů. Zrovna na toto místo přijdou miniaturní kosatečky. Už teď se na ně těším. Pro letošek je načase této zahradě zamávat  říct ji na shledanou. S nástupem jara si tu ale užijeme další dávku proměnlivosti.

A je to tu. Už je zase duben, tentokrát ale roku 2015. A kosatečky právě kvetou. Tedy abych byl úplně přesný, jedná se o křížence z roku 1958, jmenuje se Iris 'Katharine Hodgkin'. 

No a tady jsou kosatce v širším záběru - společnost jim dělají odkvétající sněženky a v pozadí pestrolistý Pieris japonica 'Little Heath'.

Jsme stále v dubnu 2015 a záběr na záhon je ještě širší. Možná i kvůli cibulovinám je vidět, že motor proměnlivosti už pracuje na plné obrátky. Přirovnání k motoru mi přijde zvláště výstižné. Je to takový čtyřtakt. Každé roční období symbolizuje jeden takt práce motoru. Něco vystřelí- a je to nahoře, přičemž ostatní rostliny už anebo ještě odpočívají. Pak se to změní, aby v létě bylo všechno jinak, i na podzim a v zimě. Když nad tím přemýšlím s časovým odstupem, už těm zedníkům, podlahářům a malířům pokojů až tak nezávidím. Jejich dílo je sice patrné hned, ale snad jenom u zahradníků je tak krásně dynamické a proměnlivé. A tím vlastně motivuje každého zahradního nadšence, aby se v  březnu těšil na duben, v dubnu na květen, v květnu na červen a tak dále. Lidé, kteří podlehli kouzlu zahradničení se tedy pořád na něco těší. A kdo se těší a maká, rozhodně nemá čas na lumpárny. A tak by to mělo být.

Na závěr se s vámi loučím pohledem z druhé strany. Modré kvítečky patří rostlině, která se v katalozích objevuje pod jménem Chionodoxa 'Blue Giant'. Až si budete koncem léta objednávat cibulky, pamatujte na ní. Je móc hezká. Užijte si jaro a myslete na proměnlivost.