Růže – královna květin – chybí jenom na málokteré zahrádce.
Variabilita jejich květů snad nezná hranic a vůně některých druhů či odrůd je stejně
úžasná a podmanivá jako jejich květy. Existují ale i růže, které mají i něco
navíc, co jejich atraktivitu posouvá na pomyslném řebříčku ještě o něco výše. U
některých druhů se z květů vyvíjejí plody, tzv. šípky, které někdy mohou
být velmi hezké. A nejen to – plody mnoha druhů jsou i léčivé, nebo se dokonce
dají využít i v kuchyni.
U velkokvětých růží tvorba plodů není příliš žádoucí –
rostlinu nadbytečně vysiluje, proto se obvykle doporučuje odkvetlá soukvětí
odstraňovat.
Existuje ale celá řada zejména botanických druhů, jejichž četné
plody jsou nejenom zajímavé, ale také svým způsobem i velmi dekorativní. Jejich
pěstování sice nebývá obvykle nějak náročné, přesto se v menších rodinných
zahradách neobjevují příliš často. Může za to jejich tak trochu obyčejný vzhled
i charakter růstu. Původní druhy růží nejednou tvoří bujnější keře
neuspořádaného růstu, které se na malou zahradu hůře začleňují. Naopak, svoji
šanci by mohly dostat ve větších zahradách, zejména ve vzdálenějších partiích,
které plynule přecházejí do otevřené krajiny. Tam mohou kromě estetických
funkcí plnit i praktické poslání. Díky četným trnům může mnoho odrůd růží
posloužit jako přirozená ochrana vůči nezvaným návštěvníkům. Mimochodem, když
už je o tom řeč, tak v některých případech mohou právě trny vytvářet velmi
silný ozdobný efekt. Keře divokých druhů růží nebo odrůd z nich odvozených,
mají pro zahradu ještě další smysl. Jejich existence na zahradě podporuje
přítomnost různých drobných druhů živočichů, zejména některých ptáků, kteří
nacházejí v houští větví růží bezpečné místo pro hnízdění.
K nejdůležitějším druhům růží přinášejících typické
plody, tzv. šípky, patří růže šípková (Rosa
canina). Zatímco české jméno zní poměrně něžně, při doslovném překladu
z latiny by se stejná růže jmenovala nejspíše „růže psí“, a to podle druhového
jména canina, odvozeného od slova Canis,
vědeckého jména psa či vlka. K původu tohoto jména se váže několik hypotéz,
jedna z nich však tvrdí, že růže šípková se používala při léčbě vztekliny,
kterou často způsobovalo právě psí kousnutí. Šípková růže je i cennou léčivou
rostlinou, kde nositelem zdravotních účinků jsou právě šípky. Ty obsahují
vysoké množství vitamínu E,C a A, flavonoidy i další biologicky aktivní látky.
Některé důvěryhodné zdroje dokonce uvádějí, že šípková růže obsahuje proti
rakovinové látky vhodné jak na prevenci, tak k vlastní léčbě.
Hezký výčet
zajímavých vlastností šípkové růže přináší kniha pana Oskara Smrže – DĚJINY
KVĚTIN, z roku 1923. V ní se doslovně píše, že: „…růže ostatně i dnes zužitkuje se v naších kuchyních, komu nebyly
by známy šípkové omáčky, vařené z povidel šípkových plodů, jež arci dříve
byly zbaveny tvrdých jadérek a
dráždivých chloupků. V některých domácnostech znám je také recept na
přípravu dobré marmelády z lístků růžových, zvláště z centifolií.
Šípkových plodů, zvaných šípkovice, mrhelce, šípky, upotřebuje se kromě na
omáčky i jinak, lze z nich zavařovati v cukru, připravovati
z nich kompot, víno, dokonce i polévku! Šípkovice kterýchkoliv planých
druhů obsahují cukr, něco jablečné a citronové kyseliny a etherický olej
oranžové barvy. Též se suší a vaří se z nich thé, účinkující na moč, čistí
ledviny a měchýř močový. I jadérka se leckde suší, pak praží a slouží za
přísadu ke kávě zrnkové nebo sladové, dodávajíce ji zvláštní příchuti…“
Stejně cenná, ale u nás ještě stále trochu opomíjená je růže
svraskalá (Rosa rugosa), která se
kromě základního druhu pěstuje i v několika velmi cenných odrůdách. Růže
svraskalá je atraktivní snad ve všech vývojových stádiích. Vytváří poměrně
velké a nápadné květy, které často příjemně voní. Z nich se vyvíjejí
relativně velké a masité plody, které mají podobné upotřebení jako plody růže
šípkové. Původní druh může dorůstat až do výšky kolem 2 m, ale některé odrůdy
dorůstají jenom do velikosti necelého metru. Ty se výborně hodí na výsadbu
nízkých živých plůtků, které v sobě snoubí estetické i praktické
vlastnosti. Růže svraskalá dobře zvládá nástrahy městského prostředí a hodí se
i pro výsadbu do exponovaných míst.
Plody různých druhů růží zabezpečí výrazný efekt rostliny až
do začátku zimy. Jsou cenným zdrojem potravy některých ptáků. Mohou ale mít i
poměrně široké využití při venkovní výzdobě zahrady, ale i jako doplněk
k řezaným květům. Při návštěvě lépe zásobovaných květinářství se můžeme
potkat s několika typy šípků, které jsou pěstované ke komerčním účelům a
dovážejí se pro potřeby kreativních floristů. Ale i z obyčejných šípků lze
vytvořit hezké věnečky, vázy či vypichované podzimní truhlíky, které mohou
vylepšit zahradní náladu ke konci roku. Některé druhy – třeba růže mnohokvětá (Rosa multiflora) nabízí velké množství
drobných šípků. Ty jsou tak droboučké, že se velmi snadno používají do podzimní
nebo smuteční vazby. Pro velmi malý obsah dužniny se dají i poměrně dobře
sušit, takže se mohou použít i pro vánoční dekorace, nebo všude tam, kde se
očekává použití na delší čas. Tato původem východoasijská růže se vyznačuje
neokázalou lehkostí a elegancí, přitom je velmi vitální a skromná. To všechno
vedlo k tomu, že sehrála důležitou roli při šlechtění zahradních odrůd růží.
Používá se poměrně často v okrajových partiích parků, občas zplaňuje a dá
se objevit i v přírodě, nejčastěji v blízkosti lidských sídel.
Druhou šanci můžeme růžím dát snadno, stačí se jenom pozorně
dívat a využívat obrovský potenciál, který tyto rostliny nabízejí.
Nakonec si
dovolím ještě jednu citaci z knihy Dějiny květin od pana Oskara Smrže,
která jenom potvrzuje, že růže si naši pozornost opravdu zaslouží. „… v Japonsku nazývají růží také
ikeno-fama, tj. květina trnů. Růži připisují Japonci mnohé vlastnosti, tak na
př. sáček s lístky růžovými je dobrým talismanem proti zlým démonům.
Podobně Siamci věří, že pod keřem růže zrodil se genius dobra, kdežto pod
cypřišem duch zla…“
Žádné komentáře:
Okomentovat