Rok zahradníka - 2015

Původně jsem chtěl tento článek nazvat Zahradníkův rok, ale vzhledem k úrovni tohoto textu to prostě panu Čapkovi nemůžu udělat. A hned předem upozorňuji, že tento článeček v podstatě nepřináší nic převratného. Je to jenom malé ohlédnutí za rokem 2015, protože i když se vlastně jde dopředu, malé ohlédnutí je věcí tuze prospěšnou.
Leden - bývá pro zahradníky měsícem regenerace. Pokud se objeví zahradnické kalendárium na leden v nějakém časopise, rady na tento měsíc mě docela baví - "vyčistěte si nářadí, listujte v katalozích a vyhazujte hnijící jablička z bedýnek, aby se nezkazila i ta ostatní". Je pravda, že leden byl i pro mne relativně klidný. Mimo jiného jsem právě v lednu napsal článek o sněženkách, který byl určený pro únorové číslo časopisu Flóra (na zahradě)

Dovoluji si kratičký úryvek z tohoto textu:


"Ještě pádnější důkaz o lásce ke sněženkám najdeme z roku 2012, kdy byl na internetové dražbě překonán dosavadní rekord v ceně za jedinou sněženku. Ten měl až do 16. února 2012 hodnotu přibližně 360 liber. Právě toto datum ale zcela změnilo hodnotu rekordu, neboť v rámci internetové aukce byla jediná rostlinka sněženky Galanthus woronowii ‘Elizabeth Harrison‘ vydražena za neuvěřitelných 720 liber a 10 pencí k tomu, (co v ten den činilo v přepočtu téměř 22 tisíc korun). Sněženka ‘Elizabeth Harrison‘ byla asi deset let před dražbou objevena v jedné skotské zahradě – a rozhodně tomu přála i náhoda, protože zahradník si jí všiml v bohaté záplavě dalších květů. Výjimečnost této odrůdy spočívá v krásně žluté barvě semeníku. Zatímco u většiny běžných sněženek je semeník zelený, odrůda ‘Elizabeth Harrison‘ se vyznačuje touto jedinou odchylkou. Ta jí vynesla věhlas i uznání, ale i slávu, která zatím nebyla překonána."

Ovšem svět rostlin a zahrad je nevyzpytatelný a nový sněženkový rekord měl být záhy překonán. To jsem ovšem v lednu ještě netušil.

Únor - bývá  předzvěstí jara. Abych si jaro užil o něco dříve než moji kolegové (nevím proč musím být něco extra), rozhodli jsme se doma, že překonáme pohodlnost a vyrazíme jaru vstříc. Ke konci února jsme podnikli kratičkou prodlouženě víkendovou cestu do Nizozemí a Belgie. Cílem naší cesty byla jedna velmi milá zahrada v Nizozemí, kde se konal sněženkový festival. Ta zahrada je tak milá, že jsme si dali závazek ji vidět i v období vegetace, co jsme splnili ještě v červnu a v srpnu. Byla to velmi užitečná cesta, která vlastně jako každá jiná, nám pomohla otevřít oči a učit se novým věcem. Ano - to chci dodat. Naše cesty nejsou výlety do aquaparků či do turistických rezortů. Jezdíme kvůli zahradám a vzdělání, abychom byli o kousíček napřed (ach jo, už je to tu zase).

Druhým cílem únorové výpravy bylo belgické městečko Kalmthout, kde se nachází patrně největší sbírka vilínů (Hamamelis) v Evropě. Mimochodem, o této cestě vyjde v lednu 2016 můj článek v odborném časopisu Zahradnictví. Bylo to neskutečně poučné, neboť na vlastní oči jsme mohli vidět dospělé keře vilínů a udělat si tak vlastní názor, jestli jsou etikety pověšené na prodejných rostlinách v zahradních centrech, alespoň trochu pravdomluvné.

Ke konci měsíce se ke mě dostává neuvěřitelná zpráva a týká se opět sněženek. Byl překonán starý rekord a vznikl rekord nový. Jakýsi gentleman, nebo snad nějaká lady (kupující pro jistotu zůstal v anonymitě) vydražil(a) na internetové aukci odrůdu sněženky 'Golden Fleece' za neuvěřitelných 1390 liber. Při této ceně jediné rostlinky snad kupci nebylo už líto dalších 4 liber, které dal za poštovníé náklady. Jestli se vám 1390 liber nezdá až tak moc, tak si je zkuste vynásobit hodnotou cca 36, jedině tak pochopíte, jak silná může být vášeň ke květinám.

Březen - je měsícem, kdy se zahradnické nářadí pomalu zahřívá a připravuje na sezónu. Kromě běžných věcí spojených se zakládáním zahrad a běžných údržeb, se mi v březnu dostalo cti zažít zajímavou zkušenost. Byl jsem požádán, jestli bych nemohl pomoct se stavbou vrbového altánku v mateřské školce v Třeboni. No, vzhledem k tomu, že jsem žádný altánek před tím nikdy nestavěl, rozhodovalo se mi těžce. Roli poradce jsem přijal jako dobrovolník a vzpomínal na kurz stavění altánků, který jsem absolvoval pár měsíců před tím. Nakonec víkendová akce s nadšenými rodiči byla naprosto skvělá a výsledek přijatelný. Myslím si, že tudy někde vede cesta ke šťastnejšímu životu. Vytváření malých, ale akce schopných kolektivů ochotných něco udělat i bez nároku na odměnu je protikladem chování politiků a hamounů, kteří ..... Ne nebudu to tady rozebírat, je to ryze zahradnický blog.

Duben - je měsícem, jehož dny by povinně měly mít alespoň 27 hodin. Na jeho začátku jsme poprvé za existenci naší malé živnosti pořádali akci, kterou jsme nazvali Borůvková sobota. Byla určena zejména obyvatelům našeho městečka, respektive všem, kteří náhodou v tuto dobu v Borovanech pobývali. Před pár lety jsme se začali věnovat pěstování kanadských borůvek. Nevím přesně ani jak, nějak se nám ale povedlo zažehnout ohýnek zájmu o tyto rostliny, no a z ohýnku je najednou táborák. Tak jsme si vymysleli Borůvkovou sobotu, na které jsme nabídli celkem 13 odrůd borůvek. Prodávali jsme mladé sazenice, což jinak neděláme. Cena byla velmi příznivá a odezva také.

Rozhodl jsem se, že tu nebudeme ukazovat čerstvě realizované zahrady - vypadají legračně a na obrázcích byste toho stejně neviděli mnoho. Vedle nově založených záhonků a zahrádek ale musíme kousek pozornosti věnovat i zahradám, které jsme zakládali v minulých letech. A ty jsme museli probrat ze zimního spánku, posbírat natě, polechtat je hnojivem a pobídnout je k růstu. Jednou ze zahrad s naším podpisem je vnitřní zahrada domu důchodců v Hluboké nad Vltavou. Takto se tam k životu probíralo lesní zákoutí vytvořené na vlhkém a hlavně stinném místě.

Květen - to je měsíc, na který se snad těší každý. Pro nezahradníky je to lásky čas, zahradníci lásku občas někdy nestihnou. V květnu si vždy vzpomenu na aforismus od neznámého autora, který řekl, že Bůh vymyslel špatné počasí proto, aby si i zahrádkář mohl vykonat domácí práce.  Květen byl hektickým obdobím, neboť bylo potřeba zastat mnoho různých prací, ale nebudu nosit dříví do lesa - vždyť vy víte.
Jedna výjimečná událost ale zapadá právě do května. Povedlo se prakticky zhmotnit nově vznikající spolupráci s CK Roslo z Českých Budějovic a realizovat první zahradnický "minivýlet". Byl to výlet na dvě noci a jeden den - navštívili jsme areál ukázkových zahrad v nizozemském Apleternu. Jedním z účastníků zájezdu byla i moje rozhlasová parťačka - moderátorka paní Hanka, se kterou společně připravujeme páteční magazín Zelené světy, které vysílá Český rozhlas České Budějovice. Zvládli jsme tak z nizozemského Apleternu přinést spoustu minireportáží a zprostředkovat tak pár zajímavých informací našim posluchačům.

Červen - je měsíc, kdy si většina národa chce užívat zahrady plnými doušky. To pro zahradníky znamená, že by nadále neměli chápat pojmy jako nezaměstnanost, nuda, nebo volný čas. A to mě baví, těší a uklidňuje zároveň. Z mimořádných událostí si zvláštní pozornost zasluhují hlavně dvě. První je nezahradnická, ale společensky velmi významná. Alespoň pro nás. Koná se vždy v červnu v Třemošné. Pořádá ji obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky. Tato společnost  cvičí, vychovává a zdarma propůjčuje asistenční pejsky postiženým lidem. Teda ono to tak zdarma není, naopak to stojí hodně času, peněz i úsilí, než se povede takového pejska vychovat. Klienti ale neplatí nic, stejnou sumu na výchovu asistenčního psa poskytuje i stát. Takže také nic. Aby se tato černá díra nějak vyplnila, penízky dodávají sponzoři. A jsme u toho - červnová akce v Třemošné patří slavnostnímu předání pejsků postiženým lidem. A sponzoři jsou pozvání také, aby naživo pochopili, jak je jejich empatie a velkorysost důležitá. Do této skupiny se hrdě hlásíme i my, s Pomocnými tlapkami spolupracujeme už mnoho let a dle možností je podporujeme v jejich úsilí a mimořádné práci.

Na konci měsíce jsme se zase vypravili na cesty - opět směrem severo-západním. Cílem naší cesty byla Belgie, protože právě tam se ke konci měsíce konala akce Otevřených zahrad. Asi z 260 adres nebylo až tak jednoduché vybrat několik, které se dalo stihnout navštívit během dvou dnů. Ale povedlo se a bylo to ohromné. Navštívili jsme normální lidi, kteří vlastní péčí a vlastním nadšením vytvořili útulné, ale živatoschopné zahrady, plné lásky i lidské něhy. Tato cesta byla tak inspirativní, že nakonec si ji v některých rysech zopakujeme i v roce 2016. Ale už ne v autě, ale v autobusu - neboť s CK Roslo jsme vytvořili zájezd po stopách naší individuální cesty. Kdyby měl někdo zájem, napište mi, prosím.

Zahradu na tomto obrázku už určitě nenavštívíme. Patří skvělým starším lidem, kteří zahradu otevřeli veřejnosti právě o víkendu, kdy jsme zahradu navštívili. Nyní zůstává už jejich ryze soukromým objektem. Ale i další zahrady z této cesty byly stejně krásné, jako tato.
Červenec - byl pro mne vždy měšícem prázdnin. Od kdy bývá v Borovanech Borůvkobraní, je to pro nás měsíc borůvek. Co to všechno znamená, nedá se říct jen tak jednou větou. Ubylo trochu práce u zákazníků venku, za co jsem rád zvláště v tak horkém počasí, jaké panovalo v letošním létě. Ale i tak jsme si našli zase nějaký čas, abychom se podívali, jak se daří zahradám z minulých let. Většina návštěv končí velmi dobrým pocitem. Ten pramení z toho, že dílko, které v plenkách odevzdáváme zákazníkovi většinou prosperuje a z plenkového období se dostává do zralejšího stavu. V těchto případech ale nejde o sebechválu, ale o chválu nového majitele, který do péče o zahradu dal často více, než tušil, že vůbec dokáže.

 Takto třeba vypadá Kordesova růže 'Rosarium Uetersen' skoro přesně dva roky od výsadby. Jestli čekáte, milí příznivci tohoto blogu i nějakou novinku, jednu bych tu možná měl. Je to domek pro hmyz, který se stává čím dál populárnějším prvkem v našich zahradách. Je to fajn, protože to svědčí nejenom o vkusu, ale hlavně o odpovědnějším přístupu k prostředí, ve kterém žijeme. Novinkou tedy není domek samotný, spíše jeho vzhled. Nepřeceňuji ho, ani si nemyslím, že jsme objevili Ameriku. Je jenom trochu jiný, než se dělá běžně.

Srpen - podle názvů patřil srpům, tedy sběru úrody. Letošní srpen byl bláznivý. Horký a zničující. Možná ale i trochu poučný. Zejména ve vztahu ke stromům a vzrostlé zeleni doufám, že mnozí betonofilové přehodnotili svoje myšlení. I já jsem přehodnotil některé zažité "pravdy". Myslím, že je třeba načase dát alespoň trochu milosti cizokrajným dřevinám, které mají někdy invazivní choutky. Týká se to zejména prostředí měst, které se už dávno ani náznakem nepodobá přírodě. Tak si říkám, že co je lepší, jestli původní lípa, kterou srpen spálil na prach, nebo cizí akát, který i v pekelném prostředí rozpáleného města zůstal zelený, jakoby se nedělo vůbec nic. No posuďte to radši sami.
V srpnu se také konala zahradnická výstava v Čimelicích. Mimochodem byla vynikající, krásně  a odpovědně připravená. Ve vstupním prostranství do výstavních skleníků byla nainstalována i naše malá výstava zahradnických obrázků. Hlavním obrázkem malé výstavy byla tato fotografie

Na konci srpna nás čekala ještě jedna kratičká cesta za hranice všedních dnů. Opět to bylo Nizozemsko, kde se v tuto dobu koná školkařský veletrh Plantarium. Právě zde  se každým rokem představují novinky ze světa rostlin, které brzo zaklepou i na náš trh. Návštěva Plantaria je takovou malou profesní povinností, neboť sledovat, co se kde děje, je velmi důležité. Cestou na Plantarium jsme se zastavili v německém městě Hamm. Je tam k vidění krásný park, který kdysi býval hornickým průmyslovým areálem. Nejpřitažlivější místo tam tvoří trvalkové záhony ze zahradnické dílny trvalkového kouzelníka pana Pieta Oudolfa. Jeho záhony právě na konci léta oplývají těžko popsatelnou elegancí.

Září - je měsícem, kdy obvykle končí léto. Tentokrát jsem se na to úpřimě těšil. Horko a spalující žár mi vadily, a to nejsem člověk, který pořád remcá na počasí. Ve chvíli, kdy se konečně trochu ochladilo a zapršelo, tak jsem v jednom komerčním rádiu zaslechl reklamu na exotickou dovolenou se sloganem "prodlužte si léto". Tuto stanici jsem okamžitě vymazal z paměti přijímače a více už nenaladil. Prodloužení léta nepřipadalo do úvahy. Konečně se dalo zase sázet a zahradnicky plnohodnotně žít. Kromě běžných věcí jsme v jednom případě řešili neobvyklý úkol. Jak zakrýt pohled na nepříliš hezký technický prvek, který se nacházel v těsné blízkosti terasy s posezením. Nakonec situaci pomohly vyřešit panely s dřevěnými bedýnkami, které  zároveň slouží jako poličky pro drobné prkotinky a ozdoby.

Říjen -je pro mne jedním z nejkrásnějších měsíců v roce. Dny ještě nejsou až tak krátké a proměnlivost přírody a zahrad je intenzivní! První chladné noci spustí kolotoč barevných změn a zahrady, které nejsou vytvořeny jenom ze samých stálezelených rostlin, přicházejí do svého nejlepšího období. Je sice jenom velmi krátké, ale každý den  přináší nové změny a překvapení. V tomto období má smysl vycházet na zahradu alespoň na pár minut v různých denních časech a sledovat to divadlo.

V říjnu jsem zažil ještě jednu zajímavou událost. Přistálo u mě pozvání na další kratičkou cestu do italského Toskánska. Jednalo se o setkání publicistů a zahradnických novinářů, takže jsme se sešli v nevelkém kolektivu s kolegy z Itálie, Německa, Finska, Maďarska a Polska. Cílem cesty byla exkurze napříč vybranými školkami - bylo to rozhodně velmi zajímavé. Exkurzi jsme využili k natáčení dalších minireportáží do pořadu Zelené světy pro Český rozhlas České Budějovice, neboť moderátorka pořadu paní Hanka byla  s mikrofonem v Toskánsku také. Díky těmto okolnostem jsme mohli posluchačům Českého rozhlasu přinést během celého roku informace ze zahradnicky zajímavých míst u nás i v zahraničí.

Listopad je měsíc, kterého jméno je velmi výstižné. Je zvukomalebné a navíc i velmi pravdivé. Pravdivě působí třeba i slovo leden, ale výkyvy v počasí někdy způsobují, že místo ledu je venku jenom bláto. Ale zpátky k listopadu. Listí padající ze stromů je  v dnešní někdy trochu pomýlené době pro některé jedince hlavním argumentem k tomu, aby stromy neměli rádi. Vzpomínám si na slova anglického zahradníka Tobyho Bucklanda, který v jednom zahradnickém televizním pořadu řekl, že "V dnešní době je všechno za peníze, jenom listí padá ze stromů, jako dar z nebes".

Listopad byl také měsícem kalendářů, tedy hlavním obdobím jejich distribuce. Pro rok 2016 jsme jako námět vybrali stromy. Myslím, že stále platí, že je potřeba stromy propagovat. Také se musí propagovat pěstování rajčat, ale s tím se dá začít kdykoliv. Ale pokud si neochráníme vzrostlé stromy, naše šance na přežití dramaticky klesne. Teď mne napadlo jedno hezké africké rčení. To říká, že nejlepší doba pro výsadbu stromů byla před dvaceti lety. Druhá nejlepší je právě teď. Tak tady je alespoň ukázka z našeho kalendáře Stromy 2016.

Prosinec patří adventu a Vánocům. Nemám rád prosinec ve městě. I tak občas ale musím vyjít do civilizovaného města a divit se, co lidé všechno nevymyslí. V obchodních centrech je to hrůza. Z reklamních plakátů se všichni tváří optimisticky, všude se valí reklama na to, jak výhodně si půjčit a kolik splátek mi kdo odpustí. Do toho znějí nekončící slogany o tom co donese Ježíšek a kde se to dá nejlevněji pořídit. Nechtěl bych být malým dítětem, měl bych asi guláš v tom, proč se musí Ježíškovi psát do e-shopů a ne na lístek, který se strká za okno. Při jedné povinné návštěvě obchodního centra  jsem viděl kouzelnou věc. V hlavní vstupní hale bylo pódium, na kterém měla vystupovat parta kluků. Byli oblečeni jako bačové, měli ovčí kožichy a na pódiu ležely nějaké fujary. Kluci měli pauzu a volný čas trávili spolu se svými smartfóny - surfovali na internetu a patrně posílali vánoční esemesky - Ježíšku, prosím tě.... Vypadalo to opravdu autenticky a vánočně.
Proto v období adventu jsem radši doma, než venku. Prosinec 2015 patřil u mě starým knihám. Bylo to trochu z nostalgie, ale mělo to i jiný důvod.

Pro zahradníky i zahrádkáře připravuji jednu velmi milou věc, kde se objeví i několik starých obrázků. Ale zatím vám to nemohu prozradit, překvapení by tak nebylo překvapením. V každém případě však bylo listování ve starých knihách příjemné a obohacující.

Pokud jste se dočetli až sem, moc vám děkuji za trpělivost, děkuji vám za vaši přízeň a přeji navzdory realitě co nejhezčí rok 2016. Mějte se a smějte se.
Pavel