V těchto dnech - v předvečer oslav vzniku Československa - probíhá v naší zemi masové sázení stromů. A není to jen tak ledajaké sázení, je to sázení velmi symbolické. Možná, že bych to mohl trochu upřesnit. V naprosté většině případů se totiž sázejí lípy, jako symbol české (československé, slovanské) státnosti. Za národní strom jsme lípu přijali až v dobách obrození. Dávno před tím byl slovanským stromem mohutný dub - symbol síly a boje za spravedlnost. Jenže dub byl národním stromem i germánských národů na západ od našeho území.
V dobách obrození jsme se jako národ potřebovali vymezit proti ostatním národům, co vedlo i k hledání nových symbolů. Za národní symbol byla zvolena lípa, která měla ve slovanském vnímání také velmi silnou tradici. Možná, že hlavní podíl na tom má kombinace velké koruny a jemných listů srdčitého tvaru. Od dávných dob byla lípa vnímána jako strom lásky a něžnosti. Pod lípou se často potkávali milenci a také se pod ní oddávalo, lípy často stáli na návsích nejdříve u obecných studních, později u kapliček a kostelů. Dub a lípa vlastně patřily k sobě - on jako silný mužský element, ona jako něžná a ochraňující matka. A teď k tomu důležitému.
Jsem vděčný všem za to, že v rámci oslav vzniku Československa vysazují stromy, zejména ty lípy. Někdy v pozadí sice vidím trochu pokrytectví a touhy se skrze sázení stromů politicky zviditelnit, ale ve finále je to vlastně dobře, protože republika bude obohacena o množství nových stromů. Já jsem žádnou lípu na toto výročí nevysadil, ale neznamená to, že bych toto výročí zahradnicky ignoroval. Naopak, vydávám se ale jinou cestou, která má v mých očích silnou logiku. Lípy, které se vysazují v těchto dnech, tak jsou vlastně různě staré. Některé jsou pětileté, jiné dvanáctileté, jiné jinak leté.
Symboliku staletého výročí vzniku republiky chci podpořit trochu jinak.
Mám totiž jedno přání, nebo možná i sen. Až se bude oslavovat nějaké další výročí, bylo by moc fajn, kdyby některé stromy mohly posloužit jako kalendář. Aby se vědělo, že tento strom má přesně tolik let, kolik si myslíme. Proto jsem si v tomto významném roce, v těchto významných říjnových dnech nasbíral několik žaludů, ze kterých snad vyroste alespoň jeden zdravý, vitální dub. Pro žaludy jsem si byl - ať je symbolika naplněna na sto procent - na hrázích rybníka Rožmberk na Třeboňsku. Rostou tam několik set let staré impozantní stromiska, které si pamatují z našich dějin hodně historických událostí. Vidím v nich pokračování dějin našich národů. Až ze žaludů vyrostou nové stromy, slibuji, že alespoň jeden z nich budu hýčkat do takové velikosti, aby se mladý stromek mohl bezpečně vysadit do krajiny či nějakého městského parku. Bude to můj Strom republiky, který vznikl v roce 2018, při staletém výročí oslav Československa.
Mimochodem, možná by to byl dobrý tip ke snadné podzimní aktivitě pro učitely, vedoucích kroužků, či rodičů letos narozených dětí, sportovní kluby, dobrovolné hasiče, svaz žen, kluby mužů, novináře a různé spolky, společnosti s ručením omezeným i akciové společnosti. Svůj Strom republiky si vlastně letos může zabezpečit každý, kdo si nebojí nasbírat pár stromových semínek - třeba těch žaludů, u kterých je to v těchto dnech tak snadné. A když už jsme u těch dubů a symboliky, nemáte náhodou pocit, že ten mužský element symbolizující sílu a boj za spravedlnost ta naše republika potřebuje ze všeho nejvíc?
Pekná myšlienka. Aj ja som si asi pred dvomi týždňami priniesla domov žalude. Tiež so zámerom, že ich niekde posadím, no zatiaľ netuším, že kde. Keď vybehnem do nášho bratislavského lesa a všímam si, čo rastie pod stromami, zdá sa mi, že žaluď zakoreňuje veľmi ľahko.To, že sa aj teraz pri stom výročí sadia stromy, som zatiaľ nepostrehla. Naši politici oslavujú počas tohto víkendu niečo, čo už vlastne neexistuje :-(
OdpovědětVymazat