Zamyšlení nad rokem Nula

 

O tomto roku není zapotřebí psát nic obecného, všichni dobře vědí. Končil číslem nula a nulovou hodnotu pro mnoho z nás i měl. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nula by ještě nebylo to nejhorší, co nás potkalo, když vím, kolik osudů skončilo v hlubokém finančním a duševním minusu.  Letošní rok Nula mi ale ve všech těch tahanicích něco dobrého i dal – a nemyslím to rozhodně materiálně.

Asi nejhlavnější zásluhou roku Nula bylo odkrytí karet lidských charakterů.

V mnoha případech se potvrdilo, co jsem tušil. Utajení Šmejdi se odtajnili, a u některých už dávno odtajněných se ukázalo, že jsou ještě horší, než jsem myslel. Také jsem ale poznal pár lidí, o kterých jsem si myslel, že stojí za starou bačkoru, ale křivdil jsem jim. Jsou lepší, než jsem tušil. Omluvil jsem se jim ve své mysli a vnímám je po novém. To, jak se kdo ukázal v roce Nula, si zkusím zapamatovat i do let dalších.

Přesně uprostřed roku Nula jsem zažil zajímavou zkušenost. Ještě asi tak dva měsíce před tím, mě oslovili moji kolegové, jestli bych spolu s nimi skrze jednu naši profesní organizaci nepřipravil poučné povídání o významu stromů a veřejné zeleně. Hezky na rovinu ale dodali, že to bude zadarmo. Trochu neobvyklý byl adresát, komu měla být tato prezentace určena. Byli to zákonodárci našeho parlamentu. Zadání bylo jasné – na to, aby poslanci mohli tvořit zákony, které jsou smysluplné, je potřebné, aby byli vzdělaní, poučení, no jedním slovem v obraze. Nabídku jsem přijal trochu s obavou, ale i s radostí, neboť o smyslu celé akce jsem nepochyboval. Dva dny přípravy a den určený pro samotnou akci, mi z hlediska důležitosti nepřišly jako významná časová ztráta. Chvíle před vlastní prezentací byly až trochu tragikomické. Spolu s několika kolegy jsme v saku a zdvořile oblečeni, vyndali z náklaďáku asi 3 či 4 vzrostlé stromy a nanosili je Sněmovní ulicí až do parlamentu. Říkali jsme si, že snad i u poslanců bude platit rčení, že jednou vidět, je lepší než tři krát slyšet. S každým stromem jsme museli logicky projít bezpečnostní kontrolou, vytáhnout z kapes klíče, peněženku, sundat pásek, odepnout hodinky a na chvilku se vzdát telefonu, abychom mohli projít bezpečnostním rámem. Jistě, bezpečnost na prvním místě.  Vlastní seminář byl velmi zajímavý, přednášejících zahradníků, architektů, krajinářů a ostatních kolegů bylo asi 7, možná že 8, mimochodem – přijeli ze Severní Moravy, Jižních Čech, Prahy i jiných míst naší vlasti. Také přišlo několik aktivistů.  A hádejte kolik poslanců se zúčastnilo semináře? Jeden. Bylo to prvního července – první den velkého rozvolnění. Někdo ze zaměstnanců sněmovny chtěl půlprocentní poslaneckou účast  patrně omluvit výrokem – „asi se ještě báli jít do práce“.

Rok Nula se vyznamenal ještě několikrát. Třeba, když se jeden dobře oblíkaný odborářský předák vyjádřil docela buransky na adresu lidí, co se živí sami.  Nezmínil se, že po nikom nic nechceme, nežadoníme o dotace a nedostáváme darem dovolenou od státu. Naopak dodal, že po nás nezůstávají žádné hodnoty a navíc ani nepřispíváme do systému. No ono je těžké přispívat do systému soudruhu, když člověk s dobrým úmyslem dělá hodně věcí tak, že místo faktury mu na konci zbyde jenom dobrý pocit. Na závěr pak nezapomněl dodat -  Je čas končit!  A myslel tím na nás – ne na sebe.

Rok Nula měl ale i mnoho příjemných stránek. Během léta se nám povedlo otevřít 2x naši zahradu pro širokou veřejnost. Za dva letní víkendy i další dny, kdy to šlo a mohlo se, přijelo na naši zahradu kolem pětistovky lidí. Někteří z vedlejší ulice, jiní třeba z měst a vesniček vzdálených od nás i 300 kilometrů. Byly to nejsilnější chvíle roku Nula. Plné osobních setkání a velmi, velmi radostných okamžiků. Z těchto setkání vznikla nová přátelství a nové, opravdové vztahy. Silné, upřímné, a plné vzájemné pokory a úcty. 

Za rokem Nula dělám hrubou čáru. Budu si ale velmi dobře pamatovat, kdo a jak se v tomto roce projevil. A v roce Jedna se podle toho zařídím.