Počet zobrazení stránky

pátek 29. listopadu 2013

Hrachorové mámení

Sledujte také náš druhý zahradnický blog www.zahradniknacestach.blogspot.cz

Zatímco některé rostliny se vyhřívají na předních příčkách popularity, tak jiné, třeba stejně krásné, zůstávají dlouhodobě v ústraní. A pak jsou i takové, které jsou v některých zemích přímo milované a jinde se o nich třeba ani moc neví. Jednou z takových rostlin je hrachor. U nás stále trpělivě čeká na svoji šanci, zatímco v Anglii je hrachor věcí téměř celonárodní lásky a úcty. Co se hrachorů týká, chtěl bych říct, že Angličanům moc dobře rozumím. Podívejme se tedy spolu na tyto kytky, možná také jejich kráse přijdete na chuť.
Než ale vstoupíme do současnosti, uděláme si kratičkou exkurzi do minulosti.



Píše se červenec roku 1911 a londýnský Crystal Palace se připravuje na událost, jakou do té doby nikdy nezažil. Na svědomí to mají pánové z redakce novin Daily Mail, kteří tu za účelem zviditelnění svého listu pořádají neobvyklou soutěž. Je určena pro amatérské pěstitele květin, a aby se náhodou neminula účinkem, je dotována cenou až neskutečně hříšně vysokou. Zadání soutěže směruje jasně do srdcí Angličanů, soutěžit se bude o nejkrásnější kytici vytvořenou z hrachorů. Kritéria soutěže mají přesná pravidla, kytice musí obsahovat přesně dvanáct stonků rozkvetlých hrachorů. V ní musí být zastoupeny minimálně tři odrůdy…
Díky opravdu nebývale vysoké dotaci, očekávali pořadatelé veliký zájem. Kromě prvních třech peněžitých cen si připravili ještě stovku stříbrných medailí a dalších devět set medailí bronzových. Výstavní stánek, kde se měly tyto kytice představit veřejnosti, byl dimenzovaný na 2500 hrachorových kytiček. První cena byla dotována částkou 1000 liber, co v dnešních cenách znamená asi 90 tisíc liber. Byla to asi právě hodnota první ceny, která v Angličanech vyšroubovala soutěživost do nejvyšších sfér. Do soutěže se přihlásilo přes sto tisíc účastníků, hrachorová horečka ovládla Anglii! Naštěstí pro pořadatele část soutěžících nesplnila do puntíku přísná pravidla soutěže, takže do hrubého výběru se dostalo „pouhých“ 38 tisíc soutěžících. Hlavní cenu získala paní Fraserová, která svou kytičku dovezla do Londýna z vesnice Sprouston, ležící až v blízkosti skotských hranic.

Víc než sto let starý příběh nesvědčí jenom o touze vylepšit si rozpočet, ale také přesně charakterizuje vztah Angličanů k hrachoru, k této půvabné rostlině. S největší pravděpodobností zájem o hrachory rozpoutal osvícený sicilský mnich, pan Franciscus Cupani, který první semínka hrachorů odeslal z Palerma do Anglie již v roce 1699. Rostliny, které z nich vyrostly, se vyznačovaly fialově modrými květy menší velikosti, ale pronikavě sladkou a zajímavou vůní. Tato forma hrachoru dala základ pro vznik nových mutací a dalších barev. Dodnes se stále pěstuje a nese mnichovo jméno – ‘Cupani‘. Něžné květy odrůdy 'Cupani' vypadají takto:

Je zajímavé sledovat, jak se v průběhu staletí z jediné zásilky několika semínek vyvinulo skoro celonárodní nadšení k jedinému rostlinnému druhu. Tato vášeň k hrachorům trvá dodnes a kromě běžného pěstování hrachorů v zahradách, můžeme ve Velké Británii sledovat i vyšší, organizovanou formu zájmu. Existují různé spolky, kluby a oficiální organizace, které sdružují hrachorové nadšence. Ti vydávají své ročenky, bulletiny i knihy, ale také organizují výstavy i soutěže, kde tyto rostliny představují veřejnosti a dále šíří jejich slávu. První spolek přátel hrachorů vznikl v Anglii už v roce 1900, o pět let později už Národní hrachorová společnost uspořádala první výstavu, na které představila už 119 zajímavých odrůd. 

Zájem o hrachory se z Velké Británie přenesl i do Ameriky i některých dalších zemí Evropy. Ze zájmu se časem vyvinula opravdová vášeň, hrachory pobláznily nejednu zahradnickou duši. Už v období mezi světovými válkami bylo známo více než 800 odrůd hrachoru vonného, některé časem zanikly, ale stále vznikají nové a nové. Jak jsem v úvodu už napsal, je trochu zvláštní, jak velké rozdíly se projevují ve vnímání květinové krásy u různých národů. Tohoto rozdílu si všímá i pan Oskar Smrž, který ve staré české knize z roku 1923 – Dějiny květin, o hrachoru píše: “...ačkoliv všude v květnicích pěstován, nikde nedoznal takové přízně jako v Anglii a Americe. Nám připadá vášnivá záliba, jakou v uvedených zemích květině té věnují, přímo nepochopitelnou. U nás zůstává vonný hrachor celkem nepovšimnut. Jeho krása a význam není dostatečně pochopen…“ 


I po tak dlouhé době tato slova stále platí. Hrachor vonný (Lathyrus odoratus) do našich zahrádek sice nakukuje, ale jakoby se bál pořádně vstoupit dál. Možná má na tom svůj podíl i skutečnost, že tento druh hrachoru je rostlinou jednoletou a musí se každoročně obnovovat. I když je možné hrachory pěstovat z přímého výsevu na trvalé stanoviště, obvykle se předpěstují, aby se do půdy už mohly sázet vzrostlejší rostliny. První etapa růstu hrachorů je trochu zdlouhavá, proto by předpěstování mělo za běžných podmínek začít už v únoru. 
Hrachorům nevyhovuje přesazování, proto se semínka vysévají obvykle po jednom až dvou kusech do menšího květináče nebo rašelinového zakořeňovače. Na vyklíčení potřebují semínka běžnou pokojovou teplotu, potom by se ale teplota měla o něco snížit, aby se mladé rostliny příliš nevytahovaly. Některé odrůdy se vyznačují tvrdším osemením, co způsobuje pomalejší nebo méně spolehlivé klíčení.  V případě výsevu do volné půdy vyséváme 2-3 semínka na jedno místo, vždy poblíž opory, kde porostou po celou dobu vegetace. Z přímého výsevu hrachory pokvetou o něco později, navíc bývají v začátku často v přímém ohrožení od slimáků a plžů, kteří k mladým hrachorům projevují značnou dávku sympatií. Opravdu dobrý růst a bohaté kvetení se dá podpořit poctivou přípravou půdy. Ta by měla být živná, hluboká a přiměřeně vlhká. Přidání bohaté dávky kompostu do výsadbové jámy hrachorům velmi prospívá. V horkých letních dnech hrachory potřebují zálivku, která je udrží v optimální kondici. Periodu kvetení můžeme značně prodloužit odstraňováním odkvetlých květů a vyvíjejících se plodů.

Při pěstování tohoto hrachoru musíme mít vždy na paměti, že je to rostlina popínavá, která ke svému růstu potřebuje pevnou opornou konstrukci. Rozkvetlé hrachory mají naději stát se velkou ozdobou zahrady, kterou zkrášlují nejenom svými květy, ale také i silnou a sladkou vůní. Hrachory kromě toho vděčně nabídnou své květy i k řezu, ve váze mohou hezké vydržet 5 -7 dnů. Svým charakterem se hrachor vonný hodí zejména do zahrad vesnického typu, ale i jako oživení do běžných trvalkových záhonů, do středů užitkových záhonů, či na ploty předzahrádek. Bylo by hezké, kdyby pomalu začalo platit, že krásu a význam hrachorů jsme konečně začali brát trochu vážně.

4 komentáře:

  1. To je zajímavý článek. Vůbec jsem o tom nevěděla. Já s hrachory nemám moc dobrou zkušenost, asi jsem je špatně nasadila a pečovala :( Ale tohle mne navnadilo, zkusím to znovu ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Také mám rád hrachory. Dost často je vysévám na podzim. Pokud dobře přezimují, kvetou příští rok brzy a bohatě.
    Ale je to tak trochu sázka do loterie.
    Zdravím

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za tuto informaci i za Váš čas. Pokud vím tak Angličané to tak dělají často, netušil jsem ale, že i u nás to někdo dělá obdobně. To zimování je ale asi dost velký problém, nebo se mýlím? Děkuji a také moc zdravím.

      Vymazat
  3. Dobrý den, i já mám dobrou zkušenost s přezimováním hrahoru na stanovišti. I letošní zima 2015/2016, kdy bylo několik dní -15 hrachor přezimoval bez zakrytí:-) prostě je nechám na stanovišti a když nevyleze, zasadím tam nové rostliny. A souhlasím s diskutujícím předemnou. Přezimovaný hrachor kvete brzo. Vloni mi takhle přezimoval i na balkoně a kvetl již na konci května:-) hrachory miluju,jen nemám tolik místa na zahradě. U vašich fotek jsem začala obdivně vzdychat. Díky za skvělý článek taky jsem nevěděla, že v Anglii ho tak milují, ale je to logické. Vlastně je škoda, že se u nás v zahradách nepoužívá ani ten trvalkový. Vloni jsem ho navrhla klientovi do zahrady a dávala mu vlastní výpěstky, protože v zahradictví jsem ho nesehnala.

    OdpovědětVymazat