O zelenině, televizích a šancích pro budoucnost

V rámci rozhlasového pořadu Zelené světy, který od března vysílá Český rozhlas České Budějovice, občas publikuji krátké zamyšlení. Někdy bývá lehce úsměvné, někdy více vzdělávací a občas i poměrně vážné. Tato zamyšlení, či snad fejetónky, v běžně  psané formě nezveřejňuji, ale každé pravidlo má své výjimky.

30. července přinesla ve svém hlavním zpravodajství Česká televize velmi zajímavé informace o poklesu spotřeby zeleniny v Česku. Ta je tak dramatická, že jsme se jako národ dostali v rámci Evropy na samotné dno spotřebitelské tabulky. 

V reportáži také zaznělo, že producentů zeleniny ubývá a že ministerstvo zemědělství zpracovává plán, jak to změnit. O vážnosti situace nemá vůbec smysl pochybovat. Ukazuje se, že u nás neklesá jenom vztah k pěstitelství, domácímu zahradničení, ale také k praktickému využívání zeleniny. Kdybychom hledali důvody, možná některé objevíme rychle. Chuť zeleniny z prodejní sítě se s tou domácí často nedá ani porovnat, část zákazníků odradí navíc i cena, která mnohdy neodpovídá kvalitě. Ale to jsou jenom sekundární důvody, které vidíme a vnímáme hned na první pohled. Primární důvody musíme hledat ale někde úplně jinde. Jsou hluboce zakotveny ve společnosti, v životním stylu většinové populace, ve výchově, respektive nevýchově dětí k úctě k životu a k tomu co od přírody ještě můžeme chtít a co už nikoliv. Možná vám to přijde uhozené – ale domnívám se, že jakákoliv státní kampaň na spotřebu zeleniny je sice docela pěkná věc, ale nejsilnější nástroj má přeci jenom celkem jiná instituce. Je to televize, ba dokonce asi stejná televize, která ve své hlavní zpravodajské relaci přinesla zprávu o klesající spotřebě rajčat, kedlubnů a pórků. Podívejme se ale na věc z trochu jiné strany. Nick Turrel, britský novinář na volné noze, napsal kratičký článek do jednoho zahradnického časopisu – už jeho název byl velmi příznačný:  Je čas, aby televize přešla do útoku!   V článku doslova píše, že – cituji:

"Bohužel jsme obětí naší moderní doby, kdy vnímání je všechno, a realita nic. Ať se nám to líbí  nebo nelíbí, obraz zahradničení si vyžaduje aktualizaci. To je obrovský úkol, a je jen jediné médium, které je schopno si s ním poradit: televize. Televize může vybudovat, jakož i zničit vnímání odvětví veřejností".  Konec citátu. 

Během několika červencových dní jsem v televizi shlédl dva pořady, na jeden jsem se těšil a druhý jsem sledoval pouze z pracovního zájmu. Na jedné naší komerční celoplošně vysílající stanici jsem se krátce po poledni podíval na celý díl jednoho seriálu, který má podnadpis – hororový seriál Velké Británie.  Budu-li velmi stručný, nemůžu to komentovat jinak, než že to byla směs návodů k násilí, sexu a drogám. To celé pak dorazila opravdu hororová krvelačná příšera, která se na obrazovce objevila kolem 14. hodiny a setrvala tam poměrně dlouho.  V tu chvíli docela hustě pršelo, ani si nechci představit kolik dětiček si u tohoto hororu zkrátilo nudu letních prázdnin. Druhý pořad, který jsem zhlédl jenom pár dnů před tím, vysílala další soukromá stanice, dostupná na kabelové televizní síti. Shodou okolností také šlo o seriál a čistě náhodou také z Velké Británie. Než se na obrazovce začal odvíjet vlastní děj, zaznělo důrazné upozornění, že se nedoporučuje, aby pořad sledovali diváci mladší než 12 let. Dokument byl o jednom anglickém farmáři, který kdysi opustil velkoměsto a usadil se na venkově, kde si založil malou farmu s velkou kuchyňskou zahradou. Pěstuje tam nejenom zeleninu, ale i ovoce. Předmětem tohoto dílu byla reportáž o tom, jak dostat ovocné stromy do areálu škol a podnítit tak školou povinná dítka k pěstování, a také následně i ke konzumaci ovoce. Byl to vysloveně milý díl, kde si děcka pod vedením zapálených dospěláků vysadily svoje vlastní ovocné stromy. Práce jim šla od ruky a nakonec dostali za odměnu plnou mísu jahod, které si obalovali v nastrouhané čokoládě. Opravdu těžko jsem hledal důvody, proč pořad tohoto typu není vhodný pro děti před dvanáctým rokem života.

Tyto důvody jsem nakonec ani neobjevil, ale možná mě osvítil nápad, jak u nás postupně opět

zvyšovat spotřebu zeleniny. Řekl bych, že cesta k úspěchu nevede ani tak přes tradiční reklamní kampaně nebo nátlakové akce na hypermarkety. Dokonce si myslím, že i střední či starší generace stojí v této věci už trošku mimo hru. Začít třeba u těch nejmladších a to pěkně postupně od samého začátku. Pracovní tým vedoucí ke změně, by kromě zástupců ministerstva zemědělství, ale i školství a zdravotnictví měl tvořit možná malý, zato však nadšený kolektiv zahradníků a publicistů. To všechno by pak měla zastřešit a do přijatelné formy převést veřejně právní televize. Je to odvážné tvrdit, ale domnívám se, že nejprve by z televizních obrazovek měli zmizet hororové, střílející a vraždící seriály vysílané o prázdninách v odpoledních hodinách. Zároveň s tím by se výukové a vzdělávací pořady měly zpřístupnit i dětem mladším dvanácti let. Až se to povede, teprve potom se může postupně měnit životní styl většinové části populace, který snad sekundárně může vést i k silnějšímu zájmu o pěstování zeleniny a následně i zvýšení její spotřeby.  I v této věci totiž platí, že všechno souvisí se vším.