Počet zobrazení stránky

neděle 15. března 2015

Stromy, děti, parky a my

Už poměrně dlouhou dobu pozoruji, jak a kterým směrem se v naší společnosti vyvíjí pohled na stromy. Nechci rovnou říct, že by snad všechno bylo špatně, ale stejně si myslím, že všechno v pořádku není. Jestli se pletu, vyveďte mě z omylu, ale mám pocit, jakoby stromy stály tak trochu mimo zájem té obrovské komunity lidí, kteří se ve svém volnu věnuji zahradničení. Mám na mysli takové ty nejobyčejnější stromy, které si umíte představit. Ty s těmi zelenými listy, žádné kulovité katalpy, červenolisté javory či extravagantní cedry, které si na velký nezájem stěžovat zatím nemohou.
Kytičkám - těm je hej. Těch si každý všimne, kdekdo je má rád a jsou i zástupy těch, co je milují. A zvláště teď, na rozhraní zimy a jara stačí pár barevných buněk v květináči a láska jako trám je hned na světě. To u stromů je to trochu jinak. Stromům tak trochu chybí silná střední třída. Jedni tvrdí, že stromy jenom dělají bor... (ani se mi nechce napsat to slovo celé), furt z nich padá nějaké listí, posedávají na nich nějací ptácí, kteří kálejí na auta, no škoda se rozepisovat, protože lidé tohoto typu tento, či podobný blog nikdy neotevřou. Na druhé straně pak stojí ortodoxní ochránci. To jsou ti, kteří nesnesou zvuk motorové pily, neboť živé buňky je třeba chrániti do poslední živé mitochondrie, nehledě na to, že zanedbané stromy  mohou zabíjet. I ve vztahu ke stromům potřebujeme silnou střední třídu. Ne silnou ekonomicky, ale silnou mentálně. Do této skupiny patří ti, kteří vědí, že stromy potřebujeme, ale že občas musíme ty staré a nebezpečné vyměnit za mladé a zdravé. Střední třída by měla dětem říkat, jak to vlastně je. Vlastně říkat je málo, tabletové děti tomu stejně moc nerozumí. Cesta k normálnímu vztahu dětí ke stromům vede trochu jinudy. Ani ne tak přes  vyučovací hodiny, jako skrze hry a pobyt pod korunami stromů.
Na svých cestách po stromech často pokukuji a kromě listí, květů, kůry a pokroucených kmenů, velmi často vidím ještě něco navíc. Kde to jenom trochu jde - motají se děti.



Ne že by je zajímala nějaká velká teorie - to tedy ani náhodou. Ale honí třeba veverku, a ta se nejlépe cítí právě na stromě. Takže celkem logicky utíká právě tam, aby si s malým nezbedou trochu zalaškovala.
Po stromech se také dá parádně lozit a také se trochu  z patra  dívat na dospěláky, kteří stejně ničemu pořádně nerozumí.
Strom je útočiště, které dává pocit bezpečí a příležitost pro hru.
Možná by bylo zajímavé podívat se do tváří dětí, jak jsou ve společnosti stromů spokojené. Je mi líto, ale to nemohu nabídnout. Proto jsem musel lehce rozmáznout dětem jejich obličeje, neboť bez souhlasu jejich zákonných zástupců nemohu jejich obličeje zveřejňovat. V jednom případě jsem byl dokonce při focení z dětského ráje vykázán, že nemám děti co fotit. To ovšem na věci nic nemění, že dětem je v parcích prostě dobře, za předpokladu, že se tam nenudí.
Zdá se mi, že některé civilizace pochopili, že nejlepší cesta k výchově vede tudy, kde je prostě příjemně, kde je zábava a také trochu toho dětského dobrodružství. Proto se v korunách stromů budují různé dětské prvky, které toto dobrodružství a hru, dětem umožní.
Některé tyto prvky jsou určeny starším dětem...
... jiné zase dětem menším.
Dětská hřiště vybudovaná v korunách stromů sice nejsou za každým rohem, ale nejsou v některých zemích až tak extrémně neobvyklá. Pomalu se dostávám k tomu, co se mi opravdu zdá docela podstatné.
Přemýšlím totiž nad tím, jak se děti, které část dětství prožijí na hřištích pod korunami stromů, budou ke stromům chovat, až se z nich stanou zralí dospěláci.
Pochybuji, že z každého toho tvorečka vyroste uvědomělý občan, který bude vědět, kolik tun prachu zachytí stromy na jednom hektaru parku, nebo o kolik se díky transpiraci zvýší relativní vlhkost vzduchu v horkém letním dnu uprostřed rozpáleného města.
Předpokládám ovšem, že většinou si tyto bývalé děti vzpomenou na pěkné chvíle svého mládí,  které prožily v prostředí, kde stromy hrály sice zdánlivě vedlejší, zato ve skutečnosti velmi podstatnou roli. Nevím to zcela jistě, ale myslím si, že právě tyto chvíle rozhodují o tom, jaký vztah ke stromům budou  příští dospěláci vlastně mít. A když se to vezme docela pragmaticky, je to docela důležitá věc i pro nás. Až budeme bezmocní, nebo téměř bezmocní důchodci, budou to právě tyto děti, které budou rozhodovat o tom, v jakém prostředí dožijeme zbytek svého života.

6 komentářů:

  1. Pavle, díky za tento článek! Víte, pracuji s dětmi a ujišťuji vás, že děti o důležitosti nebo nedůležitosti stromů nepřemýšlí. Prostě to ví, ví že stromy k nám patří stejně jako tráva, ve které se mohou vyválet. To jejich dospěláci si od doby svého dětství pokřivili pohled na svět. Kolikrát jsem přemýšlela, čím to je. A myslím, že je to výchovou. Mám teď na mysli takovou tu výchovu, co se na lidi hrne z médií. Všechny ty pořady o tom, jak má vypadat "správná" zahrada, všechny ty tragické reportáže o nebezpečí, co na nás číhá pod každým druhým stromem. A pak jsou tu ještě ty dokonalé hračky, které pro zahradníky připravují různé firmy. Venkov už dávno není venkovem. Jak začne jaro, je po klidu. Všichni nastartují motůrky všeho druhu a někde se přece musí vyblbnout, někde musí své drahé hračky využít. A tak se seče, kosí, řeže, vysává, vyfukuje, drtí a taky betonuje, a já nevím co ještě. Když k nám chodí lidé pro med a diví se, že žádný nemáme, musím se už jenom smutně smát. Vždyť ony si ho chudinky ani nemají kde nasbírat. Ovocné stromy fuč, lípy fuč, rozkvetlé luční květiny fuč, všude samá túje, nízký trávník prolezlý mechem a pelargonie nebo petunie, o které zrovna včely nestojí.
    A tak přemýšlím, co se stane, až děti, které teď stromy milují, protože patří do jejich her, vyrostou. Mám obavy, že to bude horší a horší. Zahradu nebo veřejné plochy přece nemůžete posekat traktůrkem, když tam překáží stromy! A na co jsem si koupil tu motorovku? Aby ležela uklizená? A při návštěvě zahradních center také nemám pocit, že zrovna lípa patří k běžnému sortimentu. Zkuste sehnat ovocný strom vysokokmen, my se o to už léta snažíme, ale nějak nejsme úspěšní. Takovou zahradu, jakou měl můj děda, kdy jsme mohli běžně běhat pod ovocnými stromy, už mít nebudu, teď si o jabloň nebo hrušeň děti mohou tak leda vypíchnout oko.
    Přesto to ale nevzdávám. Asi tak. Hezký den! Těším se, až v mé zahradě zjara stromy rozkvetou a rozhučí se včely, to je písnička, o kterou se spoustu lidí ošidilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlaďko, moc Vám děkuji za Váš názor. Je pro mě velmi cenný a myslím si, že velmi trefně vyjadřuje i to, co cítím, ale neumím tak dobře formulovat. Vaše postřehy jsou velmi trefné a výstižné. Spojuje nás to, co vidíme jako špatné, ale i to, že ani jeden z nás to zatím nevzdává. Myslím si totiž, že stále má smysl o těchto věcech mluvit - pokud by to šlo i veřejně a v médiiích, bylo by to moc prospěšné. Ale i pomalé až plíživé přijímání dobrých postojů je vlastně velmi užitečné.
      Moc se mi líbilo, jak jste řekla, že si kupujeme různé elektro - motorové hračky a ty pak často používáme zcela zbytečně. Je to prostě tak. Vzpomínám na jednoho svého zákazníka, který má na zahradě jediný strom (ovocný - takže ne příliš velký). Kvůli němu si koupil vysavač na listí. Dnes malé hračky nahrazují hračky velké a to je ještě horší.
      Vlaďko, ještě jednou Vám moc děkuji a přeji hezké jarní dny plné včelích písní. Mějte se móc hezky, alespoň v rámci možností dnešní doby. Pavel

      Vymazat
  2. Krásné a trefné téma. Na naší zahradě jsme jako první v roce 2012 zasadili právě stromy - kvůli tomu, aby měl syn jednou "po čem lézt". Všimli jsme si totiž, že v parcích ve městě je stromů k lezení pomálu. A na vesnici v lese jsou smrkové monokultury, po kterých lézt nejde. A ještě ke všemu můj táta a tedy děda mého syna, zrovna u sebe v zahradě pokácel už většinu stromů, po kterých by lézt šlo, a nahradil je novými. Jak je těžké najít v dnešní době obyčejný pořádný strom k lezení... přitom já strávila lezením po stromech své dětství na vesnici a po stromech lezl i můj muž vyrůstající na sídlišti ve městě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, máte velkou pravdu. Není kde lozit - parků, které mají lozící stromy k mání opravdu není moc. Asi je naší povinností sázet a sázet, ale ne pro naše syny, protože ti už to nestihnou, ale pro další generace, které přijdou po nás. Děkuji za milá slova, mějte se hezky. Pavel

      Vymazat
  3. Zdravím!

    Až dnes jsem objevil blog mého oblíbeného autora! A rovnou jsem byl naveden na tento článek. Rád bych za něj poděkoval, protože mi mluví z duše. Jsem velký fanda dřevin a stromů, mám rád jejich klid a majestátnost, o dětských hrátkách, užitečnosti a kráse nemluvě.

    Pravdou je, že když jsem s kamarádem zakládal před 5 lety naši zahradu, tedy v době, kdy jsem o zahradničení nevěděl prakticky nic, listnáčům jsem se také urputně bránil. A ze stejných důvodů, o kterých píšete. Jenže čas a práce na zahradě dělají divy a z původně klasické travnaté placky s jednou katalpou se nyní stalo malé arboretum.

    Sousedé mě pokládají za blázna, protože podzim a jaro trávím povětšinou úklidem, střihem a údržbou dřevin (spočítal jsem, že únor/březen je to v průměru hodina denně, víkendy potom celé), ale když se všechno zazelená anebo naopak zabarví divokými barvami podzimu, je to podívaná k nezaplacení. O množství ptáků a hnízd či včel bzučících ve větvích ani nemluvě.

    Když se pak snažím fušovat do zahradnického řemesla u kamarádů či známých, čelím týmž argumentům - nepořádek, údržba, jehličnany jsou nejlepší, hlavně se o to nestarat a ať se kolem toho dobře seká. Naštěstí se mi daří většinou odpor zlomit a tak si listnáče svou cestu na zahradu vždycky najdou. Jen je problém najít ty správné dřeviny, protože všichni chtějí roubované katalpy, kroucené vrby ("Super, to roste rychle!") anebo platany ("Víš - takovej ten flekatej strom, jako maskovanej."). Pak samozřejmě nastávají diskuze o vhodnosti takového stromu na daném pozemku, ale to už je jiná kapitola.

    Mně už na zahradě došlo místo a i tak vím, že tam mám dřevin až moc. A i když je zahrada mladá a stromy zdaleka nemají ani střední velikost, rád poslouchám šum větru, chladím se v jejich stínu a vůbec pozoruji, jak se jim daří. Stromy jsou prostě bezva.

    Omlouvám se za obšírnost, jen mi váš článek udělal radost a tak jsem se chtěl podělit :).
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,
      moc Vás zdravím a stejně moc Vám děkuji za Váš zdánlivě "obšírný" komentář. Naopak, já si ho velmi vážím, se vším všudy, co v něm stojí. Je to moc dobře, že si uvědomujete věci, o kterých jste tak hezky napsal. Bohužel, ne všem se to tak daří a nadále urputně prosazují argumenty o nepořádku a nadbytečné práci, které stromy způsobují. Ještě jednou Vám moc děkuji. Opravdu.
      S úctou P.CH.

      Vymazat