Počet zobrazení stránky

úterý 10. listopadu 2015

Zahrada Dobrého pocitu - na návštěvě v Belgii

Poměrně nedávno v jednom časopisu vyšel "můj" článek o návštěvě jisté soukromé zahrady v Belgii.
Protože článek byl redakčně dost významně upraven, dovoluji si ho ještě jednou publikovat i zde, a to v původním znění i rozsahu.



Je sobotní dopoledne posledního červnového víkendu. Zastavujeme u upraveného domku na okraji městečka Westerlo, v provincii Antverpy. Pečlivě střižený živý plot u okraje chodníku, ale hlavně velká informační tabule nás těší, neboť víme, že jsme na místě.

Vzhled tabule je velevýmluvný – obsahuje logo belgického projektu otevřených zahrad. Chvějivý pocit nedočkavé trpělivosti narůstá a s napětím vstupujeme do první zahrady naší víkendové cesty Belgií. Nad logem projektu je ještě jedna cedulka. Je malá a neokázalá, skromně se na ní krčí jenom pár písmenek. ´t Goede Gevoel – zahrada dobrého pocitu. 


Dnešní návštěva zahrady je o dost jiná, než běžné návštěvy jiných zahrad. Tato je ryze soukromá, nemá velkou publicitu a také není o ní k dispozici mnoho informací. Procházíme kolem vysokých tisových živých plotů, vedle kterých rostou barevné trvalky v bohatých trsech. Sem tam prostor zdobí větší nádoba a v ní další rostliny. Kondice rostlin a jejich kombinace nás ani na malou chvilku nenechává na pochybách. Tady bydlí lidé, kteří zahradu nepochybně milují. Jaký je to ale styl – formální, moderní, či snad romantický? Z prvního dojmu to tedy nejde říct. Po zaplacení symbolického poplatku za vstup na zahradu procházíme kolem dalších tisových plůtků – pořád ještě s napětím, co bude za chvíli. Přesně tak, jak to má na dobrých zahradách vypadat, i zde hraje důležitou roli moment překvapení. V případě této zahrady je pocit překvapení opravdu značný. Je jasné, že jméno – „Zahrada dobrého pocitu“ bylo pro toto místo vybráno zcela správně.

 
 I když se v přední části zahrady nacházejí některé vegetační prvky, které působí poměrně starším dojmem, majitelé zahrady – paní Michel Van Mellaerts a pan Griet Mertens, uvádějí jako zlomový rok vzniku zahrady letopočet 1996. To se jim povedlo přikoupit sousední pozemek, který nastartoval jejich aktivity vedoucí k tvorbě zcela nového zahradního prostoru. Celková plocha zahrady je přibližně 4000 m². Sami o sobě tvrdí, že jsou romantické povahy a že se jim líbí klikaté chodníčky a záhony plné růží a plaménků. Jenže vzhledem k povaze domu a dispozici a tvaru pozemku, museli zahradu řešit tak, aby dostali do rovnováhy krásu i účelnost. Část okraje pozemku osázeli živými ploty, čím se jim povedlo ohraničit ho a za pomoci vegetace orámovat tak, aby uvnitř zahrady mohli začít tvořit její vlastní obraz. Tak vznikla opravdová kompozice stromů, keřů, velkého množství trvalek a nezbytně nutných doplňkových materiálů. Živé ploty, plůtky a lemy jsou vůbec jedním z nosných prvků celé zahrady. Jsou zde použity tak, jak je u nás celkem vzácné. Nelemují zahradu jenom na hranicích pozemku, ale v různých výškových úrovních tvoří i centrální partie. Jejich efekt je dech beroucí, jsou vyvážené a udržované s největší možnou pečlivostí a láskou. To se však netýká jenom živých plotů, ale zahrady jako celku.
 
  Zahrada ´t Goede Geovel je přirozeně rozdělená na různé části, ale přechod mezi nimi je plynulý. Při mém soukromém prožívání a objevování tohoto prostoru jsem neměl pocit, že opouštím jednu část a do další části právě vstupuji, i když tomu tak vlastně bylo. Bezprostřední okolí domu je vůči zbytku zahrady mírně vyvýšené. Výškový rozdíl je sice jenom několik schůdků, ale to stačí k tomu, aby se při pozorování od domu zahrada jevila jako na dlani. V horní části blízko u domu má zahrada formální charakter. Prostoru dominují do pravidelných útvarů tvarované buxusy a tisy, jsou držené relativně nízko nad zemí, aby dospělému člověku nebránily nijak ve výhledu do zahrady. Zahrada je přehlédnutelná až téměř do nejvzdálenější části. V první třetině zahrady roste dominantní listnatý strom, je to vícekmenná katalpa (Catalpa bignonioides), pod kterou se nachází velké dřevěné plato, s útulným zahradním posezením. Navzdory tomu, že zahradu je téměř celou vidět už od domu, najde se tu mnoho zákoutí, které nabízejí už jednou vzpomínaný moment překvapení. Je to například zóna umístěná v pravé části zahrady, ještě velmi blízko domu. Je věnovaná bujné, ale velmi promyšlené zóně trvalek, které v souladu vytvářejí pestrý, ne však nevkusný porost, kde každá rostlina má dostatek možností a prostoru k tomu, aby vynikla. Ve společnosti kakostů, kopretin, dračíků, hortenzií a řady dalších rostlin je tu trochu schovaný malý vodní prvek. Květiny ho trošku maskují, takže nejdříve jsem slyšel, jak kdesi kapky vody dopadají na vodní hladinu, teprve poté jsem k němu přišel mírně zvlněným chodníčkem, abych ho opravdu viděl.
 

  Poloukrytých překvapení má ale zahrada mnohem více. Jsou to třeba ptačí budky a krmítka, která se při procházení zahradou tajně vynořují z vegetace jenom na kratičké okamžiky. Také jsem zde nalézal a rychle míjel různé úkryty pro užitečný hmyz a další drobné živočichy. Občas se mezi vegetací objeví vkusná plastika, krásných sošek má zahrada několik. Je jedno, kterou částí zahrady se kráčí, všechny cesty vedou k jedinému cíli. Nachází se v zadní partii zahrady a počátkem léta ho prostě nejde nijak minout. Je to kovový altánek porostlý popínavými růžemi a kolem něj vytvořený kruhový záhon z buxusů a růží. Kruhový záhon vlastně tvoří čtyři stejné části a symetrický chodník, který ze čtyř stran směřuje právě k altánku s popínavými růžemi. Ještě o kousek dále zahradu zdobí další formálně působící výsadba. Jsou to čtyři velké buxusové obrazce, v nichž rostou stejné růže jako uvnitř kruhového záhonu. V rozích jednotlivých obrazců rostou zakrslé duby bahenní, s pravidelnou, malou kulovitou korunou. Zahradu opticky uzavírá do oblouku vytvarovaný živý plot, s krásnou dřevěnou lavičkou v popředí.
 
 Zahradu jsme prošli několikrát, vždy trochu jinak. Vyplatí se to, také je velmi užitečné obracet se zpátky do protisměru a zkusit zahradu vnímat z různých poloh. Pohledy a průhledy se z každé strany mění, detaily se náhle objevují a také rychle zanikají a střídají je další, jiné vjemy. Zahrada ´t Goede Geovel by si zasloužila mnohem více času, než jsme ji mohli dát. Kdyby to bylo trochu možné, rád bych se na toto místo ještě vrátil a pěkně zahradnicky vnímal všechno to poučné, co paní Michel Van Mellaerts a pan Griet Mertens ze svého srdce do zahrady vložili. Skoro s jistotou to ale už nebude nikdy možné. Majitelé zahrady byli deset let součástí belgického projektu otevřených zahrad a chybí jim s narůstajícím věkem síla pro další pokračování. Proto se rozhodli pro veřejnost už zahradu dále neotevírat a udržovat a užívat si ji jenom pro sebe a své blízké. Naše návštěva byla v hodině dvanácté a po deseti letech otevírání pomyslných dveří pro veřejnost, jsme byli jedni z posledních hostů tohoto mystického místa.  Než se se zahradou definitivně rozloučíme, dovolím si ještě jednu krátkou vzpomínku pana Mertense na to, jak probíhaly ohlášené návštěvy v zahradě ´t Goede Gevoel. Na jednom belgickém zahradnickém serveru, kterému majitelé zahrady poskytli rozhovor, pan Mertens na návštěvy vzpomíná takto (kráceno): „ …když skupina dorazí, chvíli mlčí. O pár minut se ale zahradou nese veselé štěbetání a lidé nás bombardují všemi druhy otázek. Když nás návštěva opustí a rozloučíme se s nimi, nadšení našich hostů zde stále rezonuje a nám to dává pocit tepla…
 Postřeh na závěr:
Zahrada ´t Goede Gevoel je v mnoha ohledech zcela jiná, než jsou soukromé zahrady u nás. Při všech emocích, které jsou při návštěvách zahrad přirozeným jevem, se vždy vyplatí sledovat velmi pragmaticky některé „technologické“ prvky, neboť mohou být velmi poučné i pro nás. Zajímavostí tohoto místa je například absolutní absence mulčovacích materiálů. V oblasti kořenových krčků se nenachází nic jiného, než prostá půda. 




1 komentář:

  1. BlueHost is definitely the best web-hosting provider for any hosting plans you need.

    OdpovědětVymazat