Už jsem to jednou psal, takže možná budete mít pocit, že se
opakuji. Bylo to takové úsměvné zamyšlení, ale po čase se k tomuto názoru
opět vracím. Lehce zmoudřelý, poučený životem a hlavně přesvědčený o tom, že
zahradničení by mělo být zapsáno mezi sportovní disciplíny. Mám k tomu
několik důvodů.
Než jsem se pustil do této trochu riskantní úvahy, hledal jsem pár
informací o tom, co ten sport vlastně je. Podle všeho se jedná o fyzickou
aktivitu, která může být jak organizovaná, tak spontánní. Měla by mít svoje
pravidla a měla by bavit jak samotné hráče, tak někdy i diváky. Cílem sportu je
dosáhnout vítězství, či alespoň remízu. To ale nemusí platit absolutně, alespoň
tak usuzuji z toho, kolik lidí jezdí na kole, běžkách či bruslích. Pakliže
jezdí rekreačně, nemusí vítězit, bohatě jim stačí, že sportují. Dokonce
existují i sporty, jejichž výsledky nejde objektivně změřit. O umístění
sportovců potom rozhoduje umělecký dojem a pocit rozhodčího. Takových sportů
není málo – třeba akvabely, skoky do vody nebo krasobruslení. I zahradníci mají taková odvětví – jako
příklad ať poslouží floristika, neboli aranžování květin. Splňuje všechny
požadavky na sport uvedené výše. Také jsem se při pozorném čtení dozvěděl, že
přirozenou součástí mnoha sportů je sázení. Možná si to původní sportovní svazy
ještě nestihli plně uvědomit, ale sázení je i silnou stránkou zahradnického
odvětví. Je to další důkaz toho, že i my, zahradníci, jsme součástí velké sportovní
komunity.
Kdyby bylo zahradničení doopravdy zapsáno do bohaté knihy
sportovních odvětví, nikomu by to neublížilo a mnoha lidem, ale i institucím by
to značně pomohlo. Školy by v rámci tělocviku mohly učit techniku rytí či
hrabání. Členská základna sportovních svazů by se skokově rozrostla, statistické
tabulky by se rozšířily o tisícovky fyzicky aktivních občanů, na sportovní
dotace by dosáhli i lidé, kteří si své moštování a destilování museli doteď
platit ze svého.
Zajásal by určitě i náš jediný sportovní televizní kanál.
Jistě jste si všimli, že když se některé atraktivní sporty přesunuly do
placeného prostoru, sportovní kanál naší veřejnoprávní televize někdy nemá moc
co vysílat. Došlo to až tak daleko, že televize před pár dny odvysílala
reportáž z atletického mini mítinku ve skoku vysokém, který se konal za
účasti několika evropských děvčat v jakémsi brněnském obchodním centru. O
nedostatku sportovně televizních příležitostí se pozorný divák může přesvědčovat
neustále – třeba sledováním záznamů z hokejových mistrovství světa, kde
spolu urputné boje sváděli sovětští a českoslovenští hokejisté v
osmdesátých letech minulého století, či koukáním na sportovní zprávy staré 25
let. Je ale zcela přirozené, že občas vznikají v programu díry, které se
těžko vyplňují. I proto by mělo být zahradničení uznané jako sport. Vždy, když
by taková situace nastala, mohla by televize vysílat nějaký pěkný zahradnický
pořad. Bylo by to určitě sportovnější, než záznam utkání v pokru.
Zdá se vám trochu podivínské přirovnávat zahradníky k sportovcům?
Za dobrý příklad může posloužit desetiboj. Desetibojaři i zahradníci jsou na
tom zcela stejně. I zahradníci mají mnoho disciplín, které musí zvládnout.
Některé je baví a jiné prostě musí. Možná by někdo mohl namítnout, že ta
soutěživost je u zahradníků trochu pozadu ve srovnání s jinými sporty. To
je ale jenom zdání. Podívejte se třeba na různé výstavy, většinou z nich
vycházejí vítězové různých formátů – zahradníci, kterým se povedlo vypěstovat
jablko roku, největší tykev, či nejjemnější Chardonay. Je pravda, že sjezd
s kolečkem plným hnoje po upravené trati zatím nikdo nevymyslel. Kdyby se
tak ovšem stalo, nebylo by to o nic pošetilejší, než se navléknout do
aerodynamické kombinézy, lehnout si břichem na prkno a hlavou dopředu se
spustit v ledovém korytě do cíle naplněného molitanovými matracemi.
Soutěživost přímo sportovní můžeme pozorovat i v těchto
dnech. Na internetu probíhá soutěž o nejkrásnější evropský strom roku. Původně
jsem to chápal tak, že ze 16 nominovaných stromů mají uživatelé internetu
vybrat 1 nejkrásnější. Později jsem ale pochopil, že celá akce více připomíná
sport, kde se více než krása stromu projevuje národní hrdost, vlastenectví a
fandění našim. Alespoň tak to vypadá v internetovém prostředí, kde dochází
k hecování, povzbuzování a podporování našeho českého stromu. Tímto děkuji
mé kolegyni Janě, která místo mávání vlaječkou napsala ve věci české borovice
všem jasné poselství - Krůtibrko, tak hlasujte všichni, ne?
Sice stále nevím, jestli svůj hlas nakonec pošlu české borovici, polskému bezu,
či jedlému kaštanu z Portugalska, zato mám v jedné věci zcela jasno.
Ať se vám to líbí, nebo ne - zahradničení je sport.
Žádné komentáře:
Okomentovat