Pierisy jsou zajímavé stálezelené rostliny, které se stále
v bohatším sortimentu objevují v zahradních centrech a
specializovaných zahradnictvích. Podobně jako rododendrony, azalky či libavky,
i pierisy patří do velké čeledě vřesovcovitých rostlin (Ericaceae). Na počet jednotlivých druhů sice rod Pieris není příliš bohatý, stále se však
zvyšuje sortiment odrůd vhodných pro pěstování v zahradách.
Pieris japonica 'Forest Flame' |
České jméno rostliny se shoduje s vědeckým pojmenováním Pieris , takže jiné oslovení tohoto rodu
nemáme k dispozici. Ve volné přírodě pierisy rostou v lesích Východní
Asie, Severní Ameriky a Kuby. Pro běžné pěstování na zahradách má největší
význam druh Pieris japonica a jeho
četné odrůdy, ostatní druhy mají vedlejší, nebo dokonce jenom sbírkový význam.
Pieris japonica 'Mountain Fire' |
Jméno Pieris pochází z řecké mytologie a kromě
botaniky se také uchytilo i v zoologii. Stejné jméno jako mají tyto půvabné stálezelené krásky patří i
dobře známému motýlu běláskovi, kterého housenky si s radostí pochutnávají
na listech zelí i dalších brukvovitých rostlin. Takže s malou nadsázkou si
můžeme pevně stát za tvrzením, že není Pieris
jako Pieris, i když nás budou
zajímat zejména pierisy z říše
rostlin.
Pieris 'Bert Chandler' |
Ty si ale rozhodně naší pozornost zaslouží, protože mají
několik výjimečných vlastností, které můžeme v zahradní tvorbě výborně
využít. I samotný fakt, že se jedná o rostliny stálezelené bývá často výborným
argumentem k pěstování této dřeviny. Ale pierisy nabízí svým pěstitelům
ještě mnohem více, než jenom věčnou stálost jejich listů. Velmi dekorativní
bývají i květenství pierisů, které obvykle bývá bílé, nebo světle růžové barvy.
Existuje ovšem i několik poměrně nových odrůd, jejichž květy mají velmi
výraznou, tmavě červenou barvu. Listy pierisů bývají úzké, lesklé, pevné
kožovité konzistence. Kromě čistě zelených odrůd existuje celá řada kultivarů,
kterých listy jsou navíc dozdobeny bílými či růžově bílými skvrnami. Mnoho
odrůd ještě navíc poutá na sebe pozornost v období rašení, neboť jejich
čerstvě vyrašené výhony můžou mít světle zelenou, světle žlutou, bílou, nebo
dokonce ohnivě rudou barvu. Některé odrůdy jsou dokonce v tomto stadiu
jednoznačně nejkrásnější. Zatímco vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše
klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou
k mrazíkům velmi náchylné a velmi často namrzají, a to někdy i při teplotě
0 stupňů C. Obvykle to na život rostliny
nemívá tragické následky, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou
regenerační schopnost můžeme snadno využít i v případě, když nové výhony
vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět
k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2-3
týdny. Jestli by ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší
pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce. Tímto
zásahem také dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny.
Pieris japonica 'Little Heath' |
Nároky pierisů jsou velmi
podobné nárokům rododendronů, i když v některých ohledech jsou
pierisy trochu přizpůsobivější. Základním požadavkem pierisů k úspěšnému
růstu je dostatečně humózní a hlavně kyselá půda, bez jakýchkoliv stop vápníku.
Stejně jako rododendrony, i pierisy
milují vlhkou půdu. Ta však nesmí zůstávat dlouhodobě mokrá. V případě, že nadbytečná voda nemá
možnost odtéct z oblasti kořenového prostoru, můžou snadno nastat
komplikace. Pierisy jsou náchylné na některé houbové nemoci, v případě
napadení se často stává, že rostlina rychle chřadne a brzo umírá. Jediným
opravdu účinným lékem na tyto problémy je prevence a promyšlené hledání
optimálního stanoviště. Optimálním pěstitelským substrátem pro pierisy je
kyselá rašelina, na vlhčích stanovištích může být promíchána i s ostrým
nevápenným pískem, který zabezpečí rychlejší odtok nadbytečné vláhy a dostatek
vzduchu v oblasti kořenového prostoru.
Velkou výhodou pierisů je značná přizpůsobivost k různým světelným
podmínkám. Pierisy přežijí jak v poměrně hustém stínu, tak i na přímém
sluníčku. Na stinných stanovištích
pierisy vytváří zdravé listy, ale podstatně méně kvetou. Dostatek
slunečního svitu je důležitý pro zakládání květů. Zároveň ale platí pravidlo,
že pierisy potřebují vysokou vlhkost vzduchu. Nevysazujeme je proto na suchá
místa nebo ke zpevněným plochám, které se v létě rozpálí na vysokou teplotu.
Z tohoto pohledu může být i trochu komplikované pěstování pierisů
v nádobách. Ne že by nádoby pierisům
v principu nevyhovovaly, ale pokud
by byly umístněné na suchých terasách či rozpálených balkónech, je jenom
velmi málo pravděpodobné že by se pierisům v těchto podmínkách mohlo
líbit. Pro pěstování pierisů se nehodí mrazové kotliny a větrná místa s častým průvanem.
Pieris japonica 'Katsura' |
Na zahradách však pierisy můžeme využít na mnoho způsobů.
Hodí se především do vřesovišť, do pozadí skalek, do řídkého podrostů stromů,
jako součást smíšených skupin, pro výsadbu atriových zahrádek i pro velmi
moderní pojetí zahradní architektury. Díky existenci velmi kompaktních a
zakrslých odrůd výborně poslouží pro
okrasu i těch nejmenších zahrádek a dvorků.
Pieris formosa |
Pro malé zahrady musíme ale vybírat velmi pečlivě, se znalostí jednotlivých odrůd. Některé pierisy rostou do rozměrů menších stromů. Pieris formosa jsem zatím u nás v prodeji nezaregistroval, takže u tohoto druhu zřejmě riziko nesprávného výběru příliš nehrozí. Prodávají se ale různé odrůdy druhu Pieris japonica, které v dobrých podmínkách narůstají i do podstatně větších rozměrů, než udávají informace běžně dostupné.
Pieris japonica 'Forest Flame' - uprostřed fotografie ve srovnání s postavami dospělých osob |
Pieris japonica 'Forest Flame' |
Tyto dvě fotografie pocházejí z Anglie, kde mají pierisy k životu výborné podmínky. Za mnoho let tu mohou dorůst do impozantích rozměrů. Pravděpodobnost podobného "úspěchu" je ovšem u nás velmi nízká.
Jestli jste po těchto rostlinách rostliny zatoužili, přeji vám pro jarní sezónu bohatý výběr a hlavně příjemnější a veselejší život s rostlinami.
Tahle rostlina jako by byla určená do mé zahrady. Slyším o ní díky vám poprvé. Určitě se po ní porozhlédnu, potřebuju vyřešit jedno nepěkné místo. Jen s tím mrazem bude asi problém.
OdpovědětVymazatVlaďko, s mrazem to nebude tak hrozné. Například odrůda Debutante je nesmírně odolná, kvete čistě bíle a možná není tak vzrušující jako ty ostatní, ale vydrží strašně moc. Roste docela kompaktně asi do 1 m. Důležité je ale nešetřit rašelinou, zvláště na tom Vašem písčitém podloží. Ale jestli se u Vás daří rododendronům (jak jsem viděl u Vás na blogu) s tímto pierisem by neměl být problém.
OdpovědětVymazatMám již několik let panašovaný pieris s bílorůžovými skvrnami na listech, bíle kvetoucí. Zatím má výšku asi 0,50cm, ale zřejmě je s místem výsadby spokojen, hezky roste. Jenom nevím po letošní zimě...Já pieris na zimu zabalím do netkané textilie a zatím neomrzl. Je to opravdu krásný keřík, všem doporučuji.
OdpovědětVymazatBrabi, to může být klidně jeden ze zakrslých kultivarů, který o moc větší už nebude. Měli jsme ho také dlouho, než jsme zahradu předělávai. Nikdy jsme ho na zimu do žádné textílie nebalili a vždy krásně vydržel. Myslím, že i ten Váš se po zimě probere s úsměvem.
OdpovědětVymazat