Stinný kout? Řešení známe.

Na zahradách se občas potkáváme s místy, kam se sluníčko dostává jen jako vzácný host, nebo dokonce vůbec. Tato stinná zákoutí bývají často malou noční můrou majitelů zahrad. Ti se pak v internetových diskusích, nebo i jinde se zoufalstvím ptají - co s tím? Opravdové zoufalství ale na místě není, existuje velká skupina krásných rostlin, které právě v těchto podmínkách prosperují výborně. Podívejme se spolu na jedno místo, které je přesně takové.

S výjimkou několika ranních hodin tento prostor okupuje stín domu. Záhon se totiž nachází na jeho severní straně. Toto místo je tmavší i vlhčí než ostatní části zahrady. Neznamená to však, že zde poroste jenom břečťan, či nějaké pochmurné rostliny. Ale podívejme se podrobněji, jak se situace na tomto místě vlastně vyvíjela.

Před vlastní výsadbou tu kromě půdy vlastně nebylo nic. Zelené skvrny na povrchu půdy patří prvním mechům a možní řasám, které se rozhodly pro příjemné vlhko usadit právě tady. Tato fotografie vznikla v září 2007.

Následující fotografie ukazuje stejné místo z trochu jiného pohledu, ale krátce po ukončení výsadby. Ještě před tím přešla půda jednoduchým vylepšením, byla zkypřena, aby kořeny rostlin snadněji pronikaly do půdního prostoru. Uznávám, že první efekt z výsadby nestojí za moc. Na líbivý první dojem se však v těchto případech sázet nedá. Jenom pro pořádek - je polovina října 2007.

Je červen 2008, rostliny mají za sebou první polovinu vegetační doby. Na barevných kostivalech v zaobleném rohu záhonu je vidět první pokrok, pomalu se zahuštují a začínají tvořit pěkný půdní pokryv.

Ve stejný den, čiže koncem června 2008, vznikla i tato fotografie. V přední části záhonu vidíme hustý porost kakostu, který už půdu pokryl tak, že případný plevel tady už nemá naději na existenci.

Na stejné místo se vracíme skoro přesně po roce. Je červen 2009 a porost kakostu mezitím hezky přibyl na rozměrech i na kráse.

Při stejné návštěvě - v červnu 2009 - se na stejný záhon díváme i z přesně opačné strany. Trvalky odvádějí očekávanou práci, až na malé výjimky veškerou plochu pokrývají listy kulturních rostlin.

Je začátek května roku 2010 a našem záhonu cosi tak něžně kvete. Vypadá to trochu jako pomněnka, ale ta má přece úplně jiné listy. Toto je pomněkovec, rostlina s pomněnkou opravdu příbuzná. Jeho čistě zelená forma roste ve vlhkých a tmavých lesích Kavkazu, i na našem stinném záhonku se jí ale daří opravdu dobře.

Je stále začátek května 2010 a kromě nežně modrého pomněkovce kvete i tato půvabná odrůda pestrolistého kostivalu (pohled od domu - z opačné strany). Květy kostivalu nejsou k zahození, ale v tomto případě vítězí pestré listy, které nad povrchem půdy tvoří extra hustý barevný koberec.

Poslední fotografie této série je opět ze září roku 2010. Uplynuly skoro přesně tři roky od chvíle, kdy vznikla fotografie s holou půdou.  Půdopokryvné rostliny už přináší stoprocentní efekt. Bílá soukvětí patří hortenziím, které na jarních fotkách byly zcela přehlédnutelné.Růžově fialové kvítečky uprostřed fotografie patří vysokým podzimním sasankám.
Stinný kout na zahradě neznamená žádné neštěstí. Dá se vytvořit celkem účelně. Hezké zahradničení ve stínu, ale hlavně příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje
Pavel Chlouba
pavelchlouba@gmail.com   www.fotoflora.cz