30. července přinesla ve svém hlavním zpravodajství Česká televize velmi zajímavé informace o poklesu spotřeby zeleniny v Česku. Ta je tak dramatická, že jsme se jako národ dostali v rámci Evropy na samotné dno spotřebitelské tabulky.
V reportáži také zaznělo, že producentů zeleniny ubývá
a že ministerstvo zemědělství zpracovává plán, jak to změnit. O vážnosti situace nemá vůbec smysl pochybovat. Ukazuje se,
že u nás neklesá jenom vztah k pěstitelství, domácímu zahradničení, ale také k
praktickému využívání zeleniny. Kdybychom hledali důvody, možná některé
objevíme rychle. Chuť zeleniny z prodejní sítě se s tou domácí často
nedá ani porovnat, část zákazníků odradí navíc i cena, která mnohdy neodpovídá
kvalitě. Ale to jsou jenom sekundární důvody, které vidíme a vnímáme hned na
první pohled. Primární důvody musíme hledat ale někde úplně jinde. Jsou hluboce
zakotveny ve společnosti, v životním stylu většinové populace,
ve výchově, respektive nevýchově dětí k úctě k životu a
k tomu co od přírody ještě můžeme chtít a co už nikoliv. Možná vám to
přijde uhozené – ale domnívám se, že jakákoliv státní kampaň na spotřebu
zeleniny je sice docela pěkná věc, ale nejsilnější nástroj má přeci
jenom celkem jiná instituce. Je to televize, ba dokonce asi stejná televize,
která ve své hlavní zpravodajské relaci přinesla zprávu o klesající spotřebě
rajčat, kedlubnů a pórků. Podívejme se ale na věc z trochu jiné strany.
Nick Turrel, britský novinář na volné noze, napsal kratičký článek do jednoho
zahradnického časopisu – už jeho název byl velmi příznačný: Je čas, aby televize přešla do útoku! V článku doslova píše, že – cituji:
"Bohužel jsme obětí naší moderní doby, kdy vnímání je
všechno, a realita nic. Ať se nám to líbí
nebo nelíbí, obraz zahradničení si vyžaduje aktualizaci. To je obrovský
úkol, a je jen jediné médium, které je schopno si s ním poradit: televize.
Televize může vybudovat, jakož i zničit vnímání odvětví veřejností". Konec citátu.
Během několika červencových dní jsem v televizi shlédl
dva pořady, na jeden jsem se těšil a druhý jsem sledoval pouze
z pracovního zájmu. Na jedné naší komerční celoplošně vysílající stanici
jsem se krátce po poledni podíval na celý díl jednoho seriálu, který má
podnadpis – hororový seriál Velké Británie.
Budu-li velmi stručný, nemůžu to komentovat jinak, než že to byla směs
návodů k násilí, sexu a drogám. To celé pak dorazila opravdu hororová
krvelačná příšera, která se na obrazovce objevila kolem 14. hodiny a setrvala
tam poměrně dlouho. V tu chvíli
docela hustě pršelo, ani si nechci představit kolik dětiček si u tohoto hororu
zkrátilo nudu letních prázdnin. Druhý pořad, který jsem zhlédl jenom pár dnů
před tím, vysílala další soukromá stanice, dostupná na kabelové televizní síti.
Shodou okolností také šlo o seriál a čistě náhodou také z Velké Británie.
Než se na obrazovce začal odvíjet vlastní děj, zaznělo důrazné upozornění, že
se nedoporučuje, aby pořad sledovali diváci mladší než 12 let. Dokument byl o
jednom anglickém farmáři, který kdysi opustil velkoměsto a usadil se na
venkově, kde si založil malou farmu s velkou kuchyňskou zahradou. Pěstuje
tam nejenom zeleninu, ale i ovoce. Předmětem tohoto dílu byla reportáž o tom,
jak dostat ovocné stromy do areálu škol a podnítit tak školou povinná dítka
k pěstování, a také následně i ke konzumaci ovoce. Byl to vysloveně milý
díl, kde si děcka pod vedením zapálených dospěláků vysadily svoje vlastní
ovocné stromy. Práce jim šla od ruky a nakonec dostali za odměnu plnou mísu
jahod, které si obalovali v nastrouhané čokoládě. Opravdu těžko jsem
hledal důvody, proč pořad tohoto typu není vhodný pro děti před dvanáctým rokem
života.
Tyto důvody jsem nakonec ani neobjevil, ale možná mě osvítil
nápad, jak u nás postupně opět
zvyšovat spotřebu zeleniny. Řekl bych, že cesta
k úspěchu nevede ani tak přes tradiční reklamní kampaně nebo nátlakové
akce na hypermarkety. Dokonce si myslím, že i střední či starší generace stojí
v této věci už trošku mimo hru. Začít třeba u těch nejmladších a to pěkně
postupně od samého začátku. Pracovní tým vedoucí ke změně, by kromě zástupců
ministerstva zemědělství, ale i školství a zdravotnictví měl tvořit možná malý,
zato však nadšený kolektiv zahradníků a publicistů. To všechno by pak měla
zastřešit a do přijatelné formy převést veřejně právní televize. Je to odvážné
tvrdit, ale domnívám se, že nejprve by z televizních obrazovek měli zmizet
hororové, střílející a vraždící seriály vysílané o prázdninách
v odpoledních hodinách. Zároveň s tím by se výukové a vzdělávací
pořady měly zpřístupnit i dětem mladším dvanácti let. Až se to
povede, teprve potom se může postupně měnit životní styl většinové části
populace, který snad sekundárně může vést i k silnějšímu zájmu o pěstování zeleniny
a následně i zvýšení její spotřeby. I
v této věci totiž platí, že všechno souvisí se vším.
Děkuji za milé zamyšlení.
OdpovědětVymazatTaky vždycky žasnu nad tím, proč se nedoporučuje sledování například Jamieho Olivera (série Jamie at home) na TV Paprika dětem do 12 let...
Právě teď čtu knihu "Více zeleniny v zahrádce" od pana Vaňka, někdy z roku 1943, a je vlastně úsměvné, že obdobný problém, že Češi nejí zeleninu, se řešil už v té době.
Já Jitko děkuji za Vaši reakci. Pořady o Jamieovi O. také patří do skupiny zapovězených pro děti pod 12 let, máte pravdu. Já to tedy vůbec nechápu a velmi mi to vadí. Zvláště pak ve srovnání s tím, ce se dětem předkladá jako alternativa. Velmi děkuji za Váš názor. Moc Vás chválím za Váš blog. Je výtečný. Pavel
OdpovědětVymazat