Čas obelisků

Nevím, jak je to u vás, ale tam, kde se pohybuji já, tak vidím v tuto dobu všude u silnic, nebo pod dráty elektrického vedení velké množství ořezaných větví, nebo dokonce náletů mladých stromků. Bez nostalgie vím, že se jedná o běžnou údržbu, kterou provádějí silničáři či správci elektrických sítí. Tyto části stromů bývají často štěpkovány, nebo jenom ponechané na hromadách  přírodě napospas. Za určitých okolností ale máme možnost tyto větvě, či mladé kmínky, alespoň částečně zrecyklovat. I když rozhodne neobjevuji žádnou Ameriku, možná budu mít pro někoho docela zajímavou inspiraci. Větvě nebo kmínky mladých stromků mohou posloužit pro výrobu různých opor pro popínavé rostliny. Ale nejenom pro ně. Jednou z těchto forem jsou tzv. obelisky. Jejich stavba není obtížná a efekt je nejenom praktický, ale také docela romantický. Můžeme je nechat obrůst nějakou okrasnou rostlinou, ale hodí se třeba i pro rajčata.

Já vím, že o těchto neobvyklých oporách pro některé rostliny jsem tady už psal. Teď se ovšem podíváme, jak se takový obelisk vlastně staví.

Pro jeden obelisk budete potřebovat 4, nebo radši pět silných prutů. Mám pro tento účel rád třeba mladé břízky, ale poslouží i jiné druhy stromů, respektive jejich větví. Jejich optimální velikost je kolem 220 - 250 cm. Jednotlivé pruty zapíchneme do půdy alespoň 30 cm hluboko, a to tak, aby pět prutů vytvořilo půdorys ve tvaru kružnice. Pruty ušlápneme, aby pevně držely v půdě. Zásadně nepoužíváme vrbu, která v půdě snadno zakoření.

Všech pět prutů se ve špičce sváže provázkem. Poté se začnou vyrábět prstence, které dají obelisku definitivní tvar. Pro tento účel se naopak velmi hodí vrbové proutky, nebo proutky z břízy. Pletení může působit trochu komplikovaně, ale nemělo by vás odradit.

Pokud máte jakékoliv obavy z této práce, přizvěte k sobě jednoho pomocníka a všechno se stane velmi snadné. Zatímco první pár rukou drží vedle sebe pár protků, druhý pár rukou je provázkem přivazuje k jednotlivým prutům. Při druhém nebo třetím obelisku budete mít už dost zkušeností a všechno vám půjde snadněji.

Na jednom obelisku by měly být celkem 3 nebo 4 prstence.  Těsně před výsadbou rostlin doporučuji do středu obelisku zapíchnout ještě jeden centrální prut, který poslouží k uchycení pěstované rostliny (či rostlin). U rajčat je centrální prut  docela důležitý, protože na čas slouží jako hlavní opora pro mladou rostlinu.

Hotový obelisk vypadá velmi přirozeně a hlavně každý může být trochu jiný. Díky tomu, že větvě či kmínky stromů nejsou zglobalizované, rostou si všelijak a někdy tedy i křivě. Sám za sebe říkám, že mě více baví vlastní, i když trochu křivé pruty, než rovné tyčky, které někdo vyrobil v dílně na druhé straně světa. Ale to je otázka přístupu, navíc velmi subjektivní.

Poprvé tyto obelisky sloužily opravdu pro rajčata. Vysazovaly jsme je na zahradu už zhruba v polovině dubna. Konstrukce obelisků jsme použili jako individuální fóliovníčky. Tímto zásahem rajčátka získala dost podstatný růstový náskok.

Prstence na obelisku posloužily jako opora pro násadu plodů. Pokud máte velkou zahradu a pěstujete na desítky kusů rajčat, je to určitě pro vás tato inspirace tak trochu k ničemu. Na malých zahradách, ale také třeba v kombinaci s okrasnými rostlinami, tato metoda může být ale docela fajn. Mile nás potěšilo, že tento obelisk nám vydržel celé dvě sezony. Rajčata v druhém roku vystřídala fazole, ale klidně by zde mohly růst třeba povíjnice, nebo hrachory. Obelisky na zahradě rozhodně nejsou prvkem, bez kterých by se nedalo žít. Jsou ale hezké, a možná i tím, že jsou vlastní, pomáhají vytvořit si k zahradě ještě trochu větší citovou vazbu. Tak vám tedy přeji trochu odvahy a ať se vám dílo daří.