Druhá šance růží

Růže – královna květin – chybí jenom na málokteré zahrádce. Variabilita jejich květů snad nezná hranic a vůně některých druhů či odrůd je stejně úžasná a podmanivá jako jejich květy. Existují ale i růže, které mají i něco navíc, co jejich atraktivitu posouvá na pomyslném řebříčku ještě o něco výše. U některých druhů se z květů vyvíjejí plody, tzv. šípky, které někdy mohou být velmi hezké. A nejen to – plody mnoha druhů jsou i léčivé, nebo se dokonce dají využít i v kuchyni.

 U velkokvětých růží tvorba plodů není příliš žádoucí – rostlinu nadbytečně vysiluje, proto se obvykle doporučuje odkvetlá soukvětí odstraňovat.

 Existuje ale celá řada zejména botanických druhů, jejichž četné plody jsou nejenom zajímavé, ale také svým způsobem i velmi dekorativní. Jejich pěstování sice nebývá obvykle nějak náročné, přesto se v menších rodinných zahradách neobjevují příliš často. Může za to jejich tak trochu obyčejný vzhled i charakter růstu. Původní druhy růží nejednou tvoří bujnější keře neuspořádaného růstu, které se na malou zahradu hůře začleňují. Naopak, svoji šanci by mohly dostat ve větších zahradách, zejména ve vzdálenějších partiích, které plynule přecházejí do otevřené krajiny. Tam mohou kromě estetických funkcí plnit i praktické poslání. Díky četným trnům může mnoho odrůd růží posloužit jako přirozená ochrana vůči nezvaným návštěvníkům.  

 Mimochodem, když už je o tom řeč, tak v některých případech mohou právě trny vytvářet velmi silný ozdobný efekt. Keře divokých druhů růží nebo odrůd z nich odvozených, mají pro zahradu ještě další smysl. Jejich existence na zahradě podporuje přítomnost různých drobných druhů živočichů, zejména některých ptáků, kteří nacházejí v houští větví růží bezpečné místo pro hnízdění.

K nejdůležitějším druhům růží přinášejících typické plody, tzv. šípky, patří růže šípková (Rosa canina). Zatímco české jméno zní poměrně něžně, při doslovném překladu z latiny by se stejná růže jmenovala  nejspíše „růže psí“, a to podle druhového jména canina, odvozeného od slova Canis, vědeckého jména psa či vlka. K původu tohoto jména se váže několik hypotéz, jedna z nich však tvrdí, že růže šípková se používala při léčbě vztekliny, kterou často způsobovalo právě psí kousnutí. Šípková růže je i cennou léčivou rostlinou, kde nositelem zdravotních účinků jsou právě šípky. Ty obsahují vysoké množství vitamínu E,C a A, flavonoidy i další biologicky aktivní látky. Některé důvěryhodné zdroje dokonce uvádějí, že šípková růže obsahuje proti rakovinové látky vhodné jak na prevenci, tak k vlastní léčbě. 

Hezký výčet zajímavých vlastností šípkové růže přináší kniha pana Oskara Smrže – DĚJINY KVĚTIN, z roku 1923. V ní se doslovně píše, že: „…růže ostatně i dnes zužitkuje se v naších kuchyních, komu nebyly by známy šípkové omáčky, vařené z povidel šípkových plodů, jež arci dříve byly zbaveny tvrdých jadérek a dráždivých chloupků. V některých domácnostech znám je také recept na přípravu dobré marmelády z lístků růžových, zvláště z centifolií. Šípkových plodů, zvaných šípkovice, mrhelce, šípky, upotřebuje se kromě na omáčky i jinak, lze z nich zavařovati v cukru, připravovati z nich kompot, víno, dokonce i polévku! Šípkovice kterýchkoliv planých druhů obsahují cukr, něco jablečné a citronové kyseliny a etherický olej oranžové barvy. Též se suší a vaří se z nich thé, účinkující na moč, čistí ledviny a měchýř močový. I jadérka se leckde suší, pak praží a slouží za přísadu ke kávě zrnkové nebo sladové, dodávajíce ji zvláštní příchuti…“

Stejně cenná, ale u nás ještě stále trochu opomíjená je růže svraskalá (Rosa rugosa), která se kromě základního druhu pěstuje i v několika velmi cenných odrůdách. Růže svraskalá je atraktivní snad ve všech vývojových stádiích. Vytváří poměrně velké a nápadné květy, které často příjemně voní. Z nich se vyvíjejí relativně velké a masité plody, které mají podobné upotřebení jako plody růže šípkové. Původní druh může dorůstat až do výšky kolem 2 m, ale některé odrůdy dorůstají jenom do velikosti necelého metru. Ty se výborně hodí na výsadbu nízkých živých plůtků, které v sobě snoubí estetické i praktické vlastnosti. Růže svraskalá dobře zvládá nástrahy městského prostředí a hodí se i pro výsadbu do exponovaných míst.

Plody různých druhů růží zabezpečí výrazný efekt rostliny až do začátku zimy. Jsou cenným zdrojem potravy některých ptáků. Mohou ale mít i poměrně široké využití při venkovní výzdobě zahrady, ale i jako doplněk k řezaným květům. Při návštěvě lépe zásobovaných květinářství se můžeme potkat s několika typy šípků, které jsou pěstované ke komerčním účelům a dovážejí se pro potřeby kreativních floristů. 

Ale i z obyčejných šípků lze vytvořit hezké věnečky, vázy či vypichované podzimní truhlíky, které mohou vylepšit zahradní náladu ke konci roku. Některé druhy – třeba růže mnohokvětá (Rosa multiflora) nabízí velké množství drobných šípků. Ty jsou tak droboučké, že se velmi snadno používají do podzimní nebo smuteční vazby. Pro velmi malý obsah dužniny se dají i poměrně dobře sušit, takže se mohou použít i pro vánoční dekorace, nebo všude tam, kde se očekává použití na delší čas. Tato původem východoasijská růže se vyznačuje neokázalou lehkostí a elegancí, přitom je velmi vitální a skromná. To všechno vedlo k tomu, že sehrála důležitou roli při šlechtění zahradních odrůd růží. Používá se poměrně často v okrajových partiích parků, občas zplaňuje a dá se objevit i v přírodě, nejčastěji v blízkosti lidských sídel.

Druhou šanci můžeme růžím dát snadno, stačí se jenom pozorně dívat a využívat obrovský potenciál, který tyto rostliny nabízejí. Nakonec si dovolím ještě jednu citaci z knihy Dějiny květin od pana Oskara Smrže, která jenom potvrzuje, že růže si naši pozornost opravdu zaslouží. „… v Japonsku nazývají růží také ikeno-fama, tj. květina trnů. Růži připisují Japonci mnohé vlastnosti, tak na př. sáček s lístky růžovými je dobrým talismanem proti zlým démonům. Podobně Siamci věří, že pod keřem růže zrodil se genius dobra, kdežto pod cypřišem duch zla…“