Postřehy z Anglie 1

Před pár dny jsem se vrátil z Anglie – byl jsem tam vlastně také jenom pár dnů. Docela skromně, na zahradnické cestě, 5 dnů čistého času. Tyto výlety jsou moc fajn, protože šlo o organizovanou akci, vezl jsem se autobusem a nemusel přemýšlet o tom jak to udělat, když je potřeba při vjezdu na kruhový objezd odbočit vlevo. Ale to není jediný důvod, proč se těším na podobné cesty autobusem. Je více času na přemýšlení a vnímání všeho viděného.

Často věci vnímám v jednom celku a říkám si, to byla dobrá cesta, nebo také někdy, že to stálo za starou bačkoru. Někdy si ale zážitky třídím trochu organizovaně a ještě při cestě samotné si je ukládám do samostatných šuplíčků – a tak to bylo i tentokrát. Nakukoval jsem celkem záměrně třeba do kůlen, zahradních domků a dílen, jaký systém a hlavně jaké nářadí používají moji zahradničtí kolegové. Pravda, trochu jsem tím budil rozruch, ale takový už prostě jsem. 

Také jsem si všímal vztahu k velkým stromům, nebo jako bez respektu k zažitým postupům Angličané propojují okrasné zahradničení s užitkovým, přičemž výsledek je překvapivě neobvykle příjemný. Nemohl jsem se také nepodívat na zahradnickou literaturu a nezbylo mi než říct to nezbytné wow! Baví mě i sledovat, jak nadšené skupiny anglických zahradníků propagují zahrady pro opylovače – i co všechno umí pro tyto hmyzáky udělat. Zatímco někde o těchto věcech jenom mluví, tak v Anglii se koná. Možná to bude trochu pod tlakem, že už se včelkami bylo opravdu špatně – nevím s jistotou. Jak ušetřím trochu času, chci se k těmto věcem postupně vracet v krátkých článcích na rozhraní reportáže, úvahy a poznámkového deníku.

V případě některých zahrad jsem se také trochu po našem (ale věřte, že bez závisti) zabýval myšlenkou, že kde asi se tak berou peníze pro tvorbu a údržbu tak náročných zahradnických projektů. Nakonec jsem filozofování o věcech finančních uzavřel alespoň tím, že je skvělé, že tyto peníze pak jdou do zahrad a vzdělávacích aktivit. Důležité na tom vše je hlavně to, že tyto projekty jsou veřejné a zábavu i poučení v nich najdou i obyčejní lidé.

Též jsem se koukal po ovocných stromech, zaujalo mě zejména pěstování podél zdí, v různých tvarovaných formách. To, co jsem viděl, bylo hodně zajímavé. Někdy jsem se dokonce nemohl ubránit pocitu, že primárním důvodem vzniku takové zdi je právě touha pěstovat ovoce. Pohled na zdi obrostlé meruňkami, jabloněmi, či hrušněmi do mě vlil naději, že i naši majitelé vysokých hladových zdí si jednou k nim vysadí stromy, aby si sami mohli na šedém betonovém podkladě dopěstovat nějaký ten vitamínek.

rybíz - Jonkher van Tets - ideální pro pěstování u zdí

Nízký živý plůtek z jabloní

Na jedné zahradě jsem si všiml krásné stavby kruhového půdorysu. Klidně by to mohla být románská rotunda, ale byl to „jenom“ holubník (tím myslím místo pro opravdové holuby, ne pojmenování systému vedení nějaké organizace). Eleganci kamenné stavby podtrhovala výsadba hrušně a třešně vedených těsně podél kruhových zdí holubího hotelu. 

Hrušeň pěstovaná po obvodové zdi holubníku

V rámci objektivity je ale nutné říct, že anglické zahrady zdaleka nejsou zahrádkami obyčejných lidí, kteří se ráno vzbudí a pospíchají do svého zaměstnání. Mnoho anglických zahrad má punc veřejného prostoru – i když třeba patří soukromé osobě, nebo rodině – často zaměstnávají několik zahradníků, mají malý obchůdek a platí se tam vstupné. Takže možnosti pro opravdové zahradničení jsou na některých zahradách poněkud jiné, jako u nás. I tak to ale stojí za kompliment.