Zahrada u modrého plotu

Zahrada u modrého plotu má zcela zvláštní příběh. Jedná se vlastně o řešení, které vzniklo díky tomu, že zahrada byla příliš velká. Byla velká na to, aby se celá udělala útulně, aby nikde nic nerušilo, nikde nic nevyčnívalo - a hlavně - aby se vůbec dala zvládnout.

No a proto vznikla ve velké zahradě zahrada malá. Jakási zahrada v zahradě, nebo cosi jako rezervace v obyčejném lese. Pro vznik takové rezervace by třeba posloužili živé ploty, pomocí kterých lze oddělit cokoliv od čehokoliv. No jo - jenomže to docela dlouho trvá. O něco rychleji hotový je tedy plot neživý. A pro ten jsme se spolu s majitelem budoucí zahrady v zahradě rozhodli. Volba padla na hotové plotové díly. Jejich původní barva byla oranžově hnědá. Nakonec jsme vybrali barvu modrou. Tedy světlounce modrou, abych byl přesný. Práce na této zahrádce měla několik etap, ale nyní si představíme jenom jednu z nich.

Měl bych po správnosti začít od začátku, ale naučil jsem se, že první fotka musí být tak hezká, aby jste se zvědavostí četli dál. Nyní se už ovšem mrkneme na vývoj této etapy pěkně postupně.

Araukárie a spol.

Při návštěvách zahradních center se občas můžeme potkávat se zvláštní rostlinou, která už na první pohled vypadá, jakoby byla trochu z jiného světa. Její tmavě zelené šupiny a velmi řídce rostoucí větvě, ji zejména v mladistvém období propůjčují podivný a rozhodně nepřehlédnutelný vzhled. Dokonce i jméno této dřeviny působí dojmem docela exotickým. Dostala jméno podle chilského města a provincie  Arauco - jmenuje se Araucaria. Čeština pro tento strom zvolila jméno blahočet, často se ale používá i lehce upravené slovo araukárie.

O zelenině, televizích a šancích pro budoucnost

V rámci rozhlasového pořadu Zelené světy, který od března vysílá Český rozhlas České Budějovice, občas publikuji krátké zamyšlení. Někdy bývá lehce úsměvné, někdy více vzdělávací a občas i poměrně vážné. Tato zamyšlení, či snad fejetónky, v běžně  psané formě nezveřejňuji, ale každé pravidlo má své výjimky.

30. července přinesla ve svém hlavním zpravodajství Česká televize velmi zajímavé informace o poklesu spotřeby zeleniny v Česku. Ta je tak dramatická, že jsme se jako národ dostali v rámci Evropy na samotné dno spotřebitelské tabulky. 

Rok zahradníka - aneb ohlédnutí o rok zpátky

Prosinec 2013

Při jízdě Bratislavou jsem z auta uviděl velký topol, který byl čerstvě okousán od bobra. Protože zvířata jenom málokdy dělají něco neúčelně, tušil jsem, že bobr by se ke svému stromu vrátil a svoji práci dokonal. Protože jsem nevěděl komu strom ve veřejném prostoru patří, zavolal jsem na 112. Přepojili mě na městskou policii, a tam jsem to nahlásil.  Říkám:

„Dobrý den, chtěl bych nahlásit, že jsem objevil velký topol, který okousal bobr.“ Na druhé straně telefonu zavládlo dramatické ticho. Hlášení tohoto druhu na městské policii zřejmě přijali poprvé. Hlas na druhé straně telefonu vůbec nevěděl, jestli si někdo dělá legraci, nebo jde o vážnou věc. Šlo o vážnou věc, i když topol asi nebyl městským majetkem. Kdyby se bobr vrátil, mohl by strom padnout na městský chodník, městkou silnici, na městskou tramvajovou trať a také na někoho živého, kdo by se ocitl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Hlas na druhé straně telefonu sice nepůsobil moc nadšeně, ale slíbil, že tam pošle hlídku. Kdo to zařídil vlastně nevím, ale nakonec se kolem částečně nahlodaného kmene objevilo pletivo, které strom chrání až doteď. Až ve vašem městě objevíte stromy ohlodané od bobrů, s důvěrou volejte městskou policii. Funguje to.

Leden 2014

Ačkoliv se to zdá trochu poťouchlé,

Drobnokvěté společnice

Kromě těch nejkrásnějších a nejvíce nápadných zahradních rostlin existuje ještě celá řada těch, které někdy trochu postávají až na okraji zájmu majitelů zahrad. Možná jim chybí trochu okázalosti, jejich květy nebývají příliš velké, nebo dokonce mohou být i velmi nenápadné. Přitom tyto rostliny rozhodně svůj půvab mají, jenom bývá trochu skrytý a musí se podpořit, aby více vynikl. K jejich podpoře není nutné vymýšlet žádné velké triky. Umění v jejich používání tkví zejména ve schopnosti kombinovat je s druhými rostlinami. Dokonce i těm nejatraktivnějším rostlinám přítomnost méně nápadných druhů pomáhá vyniknout. Často se jedná o rostliny nižšího vzrůstu, které vyplní prázdný prostor těsně nad zemí. Třeba keřové růže vysloveně potřebují dobrého společníka, aby prostor v oblasti kořenového krčku nezůstal prázdný. Přítomnost výplňových rostlin má vedle estetické funkce i silný praktický význam. Tyto rostliny chrání růže od mechanického poškození, od nadměrného prohřívání a dokonce někdy i před škůdci. Pokud vysadíme pod růže vhodné druhy rostlin, částečně omezíme i zaplevelení půdy.

I u vyšších druhů trvalek, ale i některých keřů můžeme směle některé tyto rostliny použít. Budou vyplňovat mezery mezi keři a v případě vhodné volby atraktivitu keřů ještě zvýrazní. Při výběru doprovodných rostlin k velkým keřům můžeme dokonce použít i letničky či dvouletky, které alespoň v začátku, těsně po výsadbě vyplní prozatím prázdná místa. Představme si alespoň některé drobnokvěté společnice, které ve společnosti dalších rostlin mají moc kouzelně vylepšit téměř každou zahradu.

Geniální lavičky

Co jenom může být na lavičce geniálního? Vůbec bych se nedivil, kdybyste si tuto otázku položili také? Vždyť je to jenom kus nábytku, trochu dřeva, kovu nebo plastu. Zahradní lavičky jsou ovšem nesmírně důležité, i když přiznám, že zdaleka ne vždy si to uvědomujeme. Lavička má posloužit zejména k odpočinku  a relaxaci, k nabírání nových sil. Funkce zahradní lavičky je ve skutečnosti mnohem více. Mohli by to dosvědčit třeba rodiče, jejichž děti si hrají v parku či na hřišti. Mohli by to potvrdit důchodci, kterým se právě ze zahradní lavičky nejlépe krmí holubi či veverky v městském parku.

Mohli by to také potvrdit zamilované dvojice, i babičky, které s kočárkem venčí svoje ratolesti.

O trvalkách, mulčovací kůře a černých hadrech.

Na jedné uzavřené debatě na internetu s kolegy zahradníky probíhá docela živá diskuse o tom, jestli používat či nepoužívat černé geotextílie pro mulčování a ochraně proti plevelům. Někteří z kolegů říkají, že by se o tom měl napsat článek. Je to debata ve své podstatě velmi důležitá. Proto  trochu mimo diskuzi na tuto věc reaguji a v prostoru zcela veřejném zveřejňuji svůj názor na tuto věc.

Myšlence používání těchto textilních materiálů jsem se dotkl v časopise Flóra na zahradě, kde jsem v červencovém čísle (2014) psal o trvalkách - a to v seriálu, který vychází pod názvem "Rozhovory s architektem".  Původně jsem chtěl pro tento účel vystřihnout úsek, který se této problematice věnuje. Nakonec jsem se rozhodl uveřejnit celé znění původního článku. Pokud se těšíte jenom na avizované názory ohledem textilních plachet, najdete je až na samotném konci tohoto článku.  Pokud máte k této problematice chuť si zadiskutovat, máte tu volný prostor při dodržení standardů slušnosti.

 Článek samotný je níže