Rok zahradníka - 2015

Původně jsem chtěl tento článek nazvat Zahradníkův rok, ale vzhledem k úrovni tohoto textu to prostě panu Čapkovi nemůžu udělat. A hned předem upozorňuji, že tento článeček v podstatě nepřináší nic převratného. Je to jenom malé ohlédnutí za rokem 2015, protože i když se vlastně jde dopředu, malé ohlédnutí je věcí tuze prospěšnou.
Leden - bývá pro zahradníky měsícem regenerace. Pokud se objeví zahradnické kalendárium na leden v nějakém časopise, rady na tento měsíc mě docela baví - "vyčistěte si nářadí, listujte v katalozích a vyhazujte hnijící jablička z bedýnek, aby se nezkazila i ta ostatní". Je pravda, že leden byl i pro mne relativně klidný. Mimo jiného jsem právě v lednu napsal článek o sněženkách, který byl určený pro únorové číslo časopisu Flóra (na zahradě)

Dovoluji si kratičký úryvek z tohoto textu:

Druhá šance růží

Růže – královna květin – chybí jenom na málokteré zahrádce. Variabilita jejich květů snad nezná hranic a vůně některých druhů či odrůd je stejně úžasná a podmanivá jako jejich květy. Existují ale i růže, které mají i něco navíc, co jejich atraktivitu posouvá na pomyslném řebříčku ještě o něco výše. U některých druhů se z květů vyvíjejí plody, tzv. šípky, které někdy mohou být velmi hezké. A nejen to – plody mnoha druhů jsou i léčivé, nebo se dokonce dají využít i v kuchyni.

U velkokvětých růží tvorba plodů není příliš žádoucí – rostlinu nadbytečně vysiluje, proto se obvykle doporučuje odkvetlá soukvětí odstraňovat.

Zahrada Dobrého pocitu - na návštěvě v Belgii

Poměrně nedávno v jednom časopisu vyšel "můj" článek o návštěvě jisté soukromé zahrady v Belgii.
Protože článek byl redakčně dost významně upraven, dovoluji si ho ještě jednou publikovat i zde, a to v původním znění i rozsahu.

Je sobotní dopoledne posledního červnového víkendu. Zastavujeme u upraveného domku na okraji městečka Westerlo, v provincii Antverpy. Pečlivě střižený živý plot u okraje chodníku, ale hlavně velká informační tabule nás těší, neboť víme, že jsme na místě.

Vzhled tabule je velevýmluvný – obsahuje logo belgického projektu otevřených zahrad. Chvějivý pocit nedočkavé trpělivosti narůstá a s napětím vstupujeme do první zahrady naší víkendové cesty Belgií. Nad logem projektu je ještě jedna cedulka. Je malá a neokázalá, skromně se na ní krčí jenom pár písmenek. ´t Goede Gevoel – zahrada dobrého pocitu. 

Dnešní návštěva zahrady je o dost jiná, než běžné návštěvy jiných zahrad. Tato je ryze soukromá, nemá velkou publicitu a také není o ní k dispozici mnoho informací. Procházíme kolem vysokých tisových živých plotů, vedle kterých rostou barevné trvalky v bohatých trsech. Sem tam prostor zdobí větší nádoba a v ní další rostliny. Kondice rostlin a jejich kombinace nás ani na malou chvilku nenechává na pochybách. Tady bydlí lidé, kteří zahradu nepochybně milují. Jaký je to ale styl – formální, moderní, či snad romantický? Z prvního dojmu to tedy nejde říct. Po zaplacení symbolického poplatku za vstup na zahradu procházíme kolem dalších tisových plůtků – pořád ještě s napětím, co bude za chvíli. Přesně tak, jak to má na dobrých zahradách vypadat, i zde hraje důležitou roli moment překvapení. V případě této zahrady je pocit překvapení opravdu značný. Je jasné, že jméno – „Zahrada dobrého pocitu“ bylo pro toto místo vybráno zcela správně.

Listí

Když je listopad, tak padá listí. Je to logické, normální a funguje to takto už milióny let. Listí ze stromů je zdánlivě obyčejná věc. Umí ho udělat každý javor, buk č bříza, bez ohledu na to jestli má maturitu či nikoliv. Přitom listí - nebo možná lépe řečeno listy - nejsou vůbec až tak obyčejné, jako si někdy máme tendenci myslet. Každý jeden list je jednou velkou továrnou, ve které se pracuje na plné obrátky. Je zde velká transformační stanice, která chroustá sluneční energii a pomocí ní vyrábí suroviny nutné pro život rostliny. Je zde dokonalá rozvodní síť, která vše důležité distribuuje tam i zpátky. V listí je ukryta celá řada aplikací, které bez programování zabezpečují chod rostliny a všechny její důležité funkce. Také už milióny let.
Ovšem když listí začne padat, třeba zrovna tak, jako v listopadu, máme sklony ho nenávidět. Protože "dělá bo..." - no nezlobte se, ani to nemůžu vyslovit celé. 

Anglický zahradník Toby Buckland, se jednou na adresu listí vyjádřil takto: "Dnes není nic zadarmo, jenom listí padá ze stromů, jako dar z nebes"

Podíváme se na listí stromů z praktické stránky. Nyní už vám dám pokoj s fotosyntézou, transpirací a co já vím s čím ještě. Postačí jenom trochu selského rozumu.

Zahradnické kalendáře na rok 2016

Posíláte novoroční přání? Nalepte ho na (tento) kalendář - bude vidět celý rok.

Rok 2015 se pomalu blíží ke svému konci, naopak ten další je už za rohem. Proto si dovoluji nabídnout všem příznivcům zahradničení dva kalendáře na rok 2016. Základem obou kalendářů jsou výhradně fotografie z mé vlastní fotografické dílny, v případě stolního kalendáře jsou fotky doprovázeny vlastními texty.  Oba kalendáře vycházejí v relativně malém nákladu, zato však nejsou zglobalizovaným výrobkem, nevisí v žádném hypermarketu a nenabízí je žádná reklamní agentura. Ocení je každý milovník zahradnického sportu. Jsou vděčným dárkem pro jednotlivce i pracovní kolektivy. Máte-li zájem, podívejte se prosím na několik ukázek.

Toto je titulní stránka stolního kalendáře Zahrada 2016. Jeho rozměry jsou 23x14 cm.

Podzim není nuda

Bývá dobrým zvykem pochlubit se, co právě na zahradě roste, kvete, nebo vyvádí cosi neobvyklé. Při včerejší chvíli na naší zahradě jsem si uvědomil, jak celá hraje barevností. V tomto případě nejde o chlubení, tímto jenom posílám pozdrav majitelům zahrad, kteří si svoji radost postavili pouze na tújkách a jiných stálezelených rostlinách. Nic proti, ale při pohledu na tuji ještě potřebujete i kouknout do běžného kalendáře, neboť zrovna tato rostlina je na barevnou proměnlivost docela skoupá. V opačném případě může zahrada 22. října vypadat třeba takto:

Nebo takto:

Když dva dělají totéž...

...obvykle to není totéž. Mám čerstvý zážitek a nepopírám, že jsem možná ovlivněn emocemi. Dnes jsem na jedné vyýstavě objevil stánek "zahradnického" prodejce, který mě vedl k tomuto zamyšlení.
Když se občas vracím ze zahradnických cest Anglií, vždy si říkám, jak to ti Angličané dělají, že k zahradnickému řemeslu chovají takovou úctu. A divím se, že u nás tak tomu není. Po dnešku se ale nedivím už vůbec ničemu.

Moji milí zahrádkáři - jestli  na naši profesi koukáte někdy mezi prsty, už vám celkem rozumím. Stále je mazi nami dost těch, kteří se nestydí pro peníze lhát, podvádět a tvářit se při tom svatosvatě. Třeba  nabízet toto hebe jako spolehlivě mrazuvzdorné je pouze jedním z prohřešků "zahradnické" firmy, kterou jsem dnes chvíli pozoroval.