Zapomeňte na zapomínání, pamatujte si co chcete

Možná proto, že my zahradníci máme tak tak trochu mimosezónní období, mám o trochu více času na čtení i přemýšlení. Listuji si v časopisech a sleduji, kam poslední dobou spějí. Ačkoliv je chvílemi také pomáhám naplňovat obsahem,  nemohu si odpustit jednu poznámku. 

Nevím, jestli je to jenom můj případ, ale nemohu se ubránit dojmu, že jsem neustále nabádán něco dělat, i když vlastně nemám zájem. Chci si jenom přečíst článek, zjistit o dané věci co nejvíce a pak se nějak rozhodnout.  Kdyby šlo o politiku, řekl bych si dobře – není mi sice příjemné, že politici na silu prosazují některé myšlenky – ale je to politika – hra o hlasy voličů. Kdyby šlo o reklamu – řeknu také dobře. Možná že to někteří chudáci z reklamních agentur už neumějí jinak, tak jenom přikazují a rozdávají pokyny. Ale rozkazovací způsob už vklouznul i do takových médií, jako jsou zahradnické, zahrádkářské či tzv. hobby časopisy. Zrovna mám jeden otevřený a čtu si nadpisy: nakupujte…., nebojte se…, pěstujte…, darujte…, zapomeňte…

Zahradnické zajímavosti

Svět rostlin a zahrad je neskutečně pestrý. Na každém rohu číhá nějaké překvapení, něco nového, užitečného, krásného, ale třeba i škaredého či škodlivého. Jsou to různé novinky, ale také stařinky, které jsou na světě už mnoho let. Pod nadpisem zahradnické zajímavosti budeme spolu tyto novinky i stařinky objevovat a poznávat. Některé obrázky či textíky mohly někdy vyjít v časopisech nebo být publikovány v rádiu, ale teprve tady budou k dispozici pro každého a napořád.

Korkový dub - Quercus suber

Kdo by neznal korek? Vždyť mnozí z nás se s ním potkávají v běžném životě. 

Novoroční

Novoroční

První leden by mohl být takovým obyčejným dnem, třeba jako první únor či první červen. Ale není, protože jedno období formálně ukončuje a druhé naopak začíná. Nikdy nevíme, jestli je to tak dobře, navzdory tomu tento den má v sobě něco výjimečného. Dáváme si totiž různá předsevzetí, která bychom si mohli dát klidně i prvního února či června. Ale činíme tak jenom v lednu a basta!

Nejsem velkým příznivcem novoročních předsevzetí, občas si nějaké udělím, ale až dodneška jsem všechna předsevzetí považoval za ryze soukromou záležitost a nezveřejňoval jsem je. Dnes činím výjimku a všechno vám na sebe prozradím. Moje předsevzetí ale nebudou toho typu, že si budu čistit zuby minimálně pět minut, nebo že zhubnu – i když ani jedno ani druhé by mi určitě neublížilo. Moje předsevzetí k novému roku mají trochu širší dopad. Alespoň některá z nich. Tady jsou:

Rok zahradníka - 2015

Původně jsem chtěl tento článek nazvat Zahradníkův rok, ale vzhledem k úrovni tohoto textu to prostě panu Čapkovi nemůžu udělat. A hned předem upozorňuji, že tento článeček v podstatě nepřináší nic převratného. Je to jenom malé ohlédnutí za rokem 2015, protože i když se vlastně jde dopředu, malé ohlédnutí je věcí tuze prospěšnou.
Leden - bývá pro zahradníky měsícem regenerace. Pokud se objeví zahradnické kalendárium na leden v nějakém časopise, rady na tento měsíc mě docela baví - "vyčistěte si nářadí, listujte v katalozích a vyhazujte hnijící jablička z bedýnek, aby se nezkazila i ta ostatní". Je pravda, že leden byl i pro mne relativně klidný. Mimo jiného jsem právě v lednu napsal článek o sněženkách, který byl určený pro únorové číslo časopisu Flóra (na zahradě)

Dovoluji si kratičký úryvek z tohoto textu:

Druhá šance růží

Růže – královna květin – chybí jenom na málokteré zahrádce. Variabilita jejich květů snad nezná hranic a vůně některých druhů či odrůd je stejně úžasná a podmanivá jako jejich květy. Existují ale i růže, které mají i něco navíc, co jejich atraktivitu posouvá na pomyslném řebříčku ještě o něco výše. U některých druhů se z květů vyvíjejí plody, tzv. šípky, které někdy mohou být velmi hezké. A nejen to – plody mnoha druhů jsou i léčivé, nebo se dokonce dají využít i v kuchyni.

U velkokvětých růží tvorba plodů není příliš žádoucí – rostlinu nadbytečně vysiluje, proto se obvykle doporučuje odkvetlá soukvětí odstraňovat.

Zahrada Dobrého pocitu - na návštěvě v Belgii

Poměrně nedávno v jednom časopisu vyšel "můj" článek o návštěvě jisté soukromé zahrady v Belgii.
Protože článek byl redakčně dost významně upraven, dovoluji si ho ještě jednou publikovat i zde, a to v původním znění i rozsahu.

Je sobotní dopoledne posledního červnového víkendu. Zastavujeme u upraveného domku na okraji městečka Westerlo, v provincii Antverpy. Pečlivě střižený živý plot u okraje chodníku, ale hlavně velká informační tabule nás těší, neboť víme, že jsme na místě.

Vzhled tabule je velevýmluvný – obsahuje logo belgického projektu otevřených zahrad. Chvějivý pocit nedočkavé trpělivosti narůstá a s napětím vstupujeme do první zahrady naší víkendové cesty Belgií. Nad logem projektu je ještě jedna cedulka. Je malá a neokázalá, skromně se na ní krčí jenom pár písmenek. ´t Goede Gevoel – zahrada dobrého pocitu. 

Dnešní návštěva zahrady je o dost jiná, než běžné návštěvy jiných zahrad. Tato je ryze soukromá, nemá velkou publicitu a také není o ní k dispozici mnoho informací. Procházíme kolem vysokých tisových živých plotů, vedle kterých rostou barevné trvalky v bohatých trsech. Sem tam prostor zdobí větší nádoba a v ní další rostliny. Kondice rostlin a jejich kombinace nás ani na malou chvilku nenechává na pochybách. Tady bydlí lidé, kteří zahradu nepochybně milují. Jaký je to ale styl – formální, moderní, či snad romantický? Z prvního dojmu to tedy nejde říct. Po zaplacení symbolického poplatku za vstup na zahradu procházíme kolem dalších tisových plůtků – pořád ještě s napětím, co bude za chvíli. Přesně tak, jak to má na dobrých zahradách vypadat, i zde hraje důležitou roli moment překvapení. V případě této zahrady je pocit překvapení opravdu značný. Je jasné, že jméno – „Zahrada dobrého pocitu“ bylo pro toto místo vybráno zcela správně.

Listí

Když je listopad, tak padá listí. Je to logické, normální a funguje to takto už milióny let. Listí ze stromů je zdánlivě obyčejná věc. Umí ho udělat každý javor, buk č bříza, bez ohledu na to jestli má maturitu či nikoliv. Přitom listí - nebo možná lépe řečeno listy - nejsou vůbec až tak obyčejné, jako si někdy máme tendenci myslet. Každý jeden list je jednou velkou továrnou, ve které se pracuje na plné obrátky. Je zde velká transformační stanice, která chroustá sluneční energii a pomocí ní vyrábí suroviny nutné pro život rostliny. Je zde dokonalá rozvodní síť, která vše důležité distribuuje tam i zpátky. V listí je ukryta celá řada aplikací, které bez programování zabezpečují chod rostliny a všechny její důležité funkce. Také už milióny let.
Ovšem když listí začne padat, třeba zrovna tak, jako v listopadu, máme sklony ho nenávidět. Protože "dělá bo..." - no nezlobte se, ani to nemůžu vyslovit celé. 

Anglický zahradník Toby Buckland, se jednou na adresu listí vyjádřil takto: "Dnes není nic zadarmo, jenom listí padá ze stromů, jako dar z nebes"

Podíváme se na listí stromů z praktické stránky. Nyní už vám dám pokoj s fotosyntézou, transpirací a co já vím s čím ještě. Postačí jenom trochu selského rozumu.