Trvalková výsadba v Suchdole nad Lužnicí

Opět se vrátím na chvilku do jedné z dlouhých ulic v jihočeském Suchdole nad Lužnicí. Zde jsme minulý rok řešili a vlastně i vysazovali dlouhý, úzký pruh mezi chodníkem a komunikací. Jednou minimálně jsem už zveřejňoval, jak se situace vyvíjí a teď jsem vlastně znovu viděl, jak se daří těm několika druhům trvalek, které jsem do ulice vybral. 

efekt pozdního léta

Velmi mě potěšilo, že znovu a poměrně bohatě kvete Nepeta. 

Postřehy z Anglie 2

Ááách, ty anglické stromy. Do Velké Británie jezdím kvůli zahradám a rostlinám, povětšinou ve větší skupině. Obvykle je kolem mne velký kolektiv dam, babek, paní a dívek – chlapi jsou vždy zanedbatelným elementem. Snad s výjimkou, kdy jsme jeli do Skotska. To bylo chlapů v autobusu docela dost, ale to jenom proto, že jednou ze zastávek byla typická palírna  skotské whisky.

Ve společnosti dam, babek, paní a dívek je mi ale velmi dobře – baví mě jejich nadšení pro zahradu a zahradničení, a mám je za to rád. Tyto dívky, dámy a paní (i babky samozřejmě) mě naučily krásně vzdychat. Jejich aaááách ale zní nejčastěji, když skončíme v porostu rozkvetlých růží nebo hortenzií. Jejich vášeň pro vzdychání sdílím, ale na rozdíl od nich vzdychám například při anglických stromech. Když vidím ty impozantní kmeny, pořád říkám – aáách, to je krása.

A nejde jenom o krásu. 

Kurňa, jak to s tou korupcí vlastně je?

A s těmi daňovými úniky také? Už nějaký čas nerozumím jedné věci. Když cestuji po zahradách ve vyspělých zemích na západ od našich hranic, často zajíždím na místa, která jsou zahradnickou, ale vlastně i lidskou kulturou docela na výši. Navštěvuji zahrady různých typů, od těch velkých až po prťavé, soukromé.

 Jsou to skvělé návštěvy – plné inspirací, vzdělání a lidského tepla.

Postřehy z Anglie 1

Před pár dny jsem se vrátil z Anglie – byl jsem tam vlastně také jenom pár dnů. Docela skromně, na zahradnické cestě, 5 dnů čistého času. Tyto výlety jsou moc fajn, protože šlo o organizovanou akci, vezl jsem se autobusem a nemusel přemýšlet o tom jak to udělat, když je potřeba při vjezdu na kruhový objezd odbočit vlevo. Ale to není jediný důvod, proč se těším na podobné cesty autobusem. Je více času na přemýšlení a vnímání všeho viděného.

Často věci vnímám v jednom celku a říkám si, to byla dobrá cesta, nebo také někdy, že to stálo za starou bačkoru. Někdy si ale zážitky třídím trochu organizovaně a ještě při cestě samotné si je ukládám do samostatných šuplíčků – a tak to bylo i tentokrát. Nakukoval jsem celkem záměrně třeba do kůlen, zahradních domků a dílen, jaký systém a hlavně jaké nářadí používají moji zahradničtí kolegové. Pravda, trochu jsem tím budil rozruch, ale takový už prostě jsem. 

Natáčeli jsme v Appelternu

Už poměrně dlouhou dobu sleduji, vnímám a hodnotím různé televizní pořady, které se věnují zahradničení. Někdy s nadějí, nadšením, jindy se smutkem či trpkostí – jak kdy a také podle televizní stanice, nebo země, kde tento pořad vznikl. Stále mám pocit, že potenciál televizního zahradničení alespoň u nás ještě stálé dřímá a čeká na svoji šanci. Zatímco televizní vaření už téměř nezná hranic a hobby magazíny si jednotlivé stanice téměř bez fantazie kopírují navzájem, na zahradničení dochází jenom pozvolna.

Začátkem letošního roku jsem se celkem náhodně a mám pocit, že bez vlastní snahy, připletl do televizního štábu na Slovensku, který produkuje a vyrábí zahradnický hobby pořad Hurá do záhrady. Slovo dalo slovo a tak jsem dostal nabídku ke spolupráci. V rámci této spolupráce se snažím o propagaci zahradničení a hlavně rostlin, které si to zaslouží. Je to pro mne velká zkušenost, jsem za ní velmi vděčný všem, kdo mi ji poskytují. Za poměrně krátkou dobu spolupráce mám několik velmi pozitivních vjemů, i když vím, že stále máme před sebou dlouhou cestu a možnosti, jak vše posouvat dopředu a vylepšovat obsah i formu pořadu. 

Užitkové rostliny na balkon – novinky

Už dávno není pravdou, že na významných zahradnických veletrzích a výstavách je zájem pouze o okrasné rostliny. Zajímavým segmentem trhu se stávají druhy, u kterých se prolíná ozdobnost s užitkovostí. A ještě zajímavější jsou pak ty druhy, které lze pěstovat i na malém prostoru balkonu či venkovní terasy. 

Pyracantha

Ohnivé trny – to není reklamní slogan, jenom volný překlad latinského názvu Pyracantha. My této dřevině říkáme hezky česky hlohyně, na Slovensku zase velmi podobně hlohyňa. Možná proto, že její barevné plody připomínají plody hlohu, jsou ovšem k dispozici v mnoha barevných variacích.  Hlohyně patří mezi ty šťastné rostliny, které umí zahradu zdobit v několika etapách, navíc díky svým ostrým trnům často plní i funkci bezpečnostní, neboť proniknout přes porost hlohyně není pro běžného zlodějíčka žádnou procházkou růžovou zahradou.